ADOLF I. DOBRJANSKÝ (18.12.1817 - 18.12.2022)

18.12.2022


Dobrjanský Adolf  (Dobrjanskij, pseud. A.I.Witsch, K.Lomenský) (18.12.1817 Rudlov, Slovensko – 19.03.1901, Innsbruck, Rakousko), významný rusínský politik, vůdčí osobnost rusínského národního obrození. Studoval na gymnáziu v Levoči,  Rožňave, Miškolci, dokončil v Levoči, filozofii v Košicích, dokončil v Egeru (1833-1834), právo v Egeru (1835-1836). V letech 1836-1840 studoval na Banské a technické akademií v Banské Šťavnici, r. 1847 absolvoval vysoké technické inženyrní účení ve Vídni. V letech 1842-1846 vedouci baňský úředník ve Vindšachtě u Banské Šťavnice.

Zajímal se o slovenský národní život, podporoval cíle štúrovského hnuti, spolupracoval s J.M.Hurbanem, A.Radlinským. Za svého pobytu v Čechách 1846-1848 se seznámil osobně s F.Palackým, K.Havličkem-Borovským, F.Riegerem. Sdílel jejich austroslavistickou koncepci a představy o federalizaci Rakouska. Zároveň byl silně nakloněn ideji slovanské vzájemnosti a rusofilství. Po vypuknutí revoluce 1848 se vrátil do Banské Šťavnice, kde kandidoval ve volbách do uherského sněmu. Avšak poslanci uherského sněmu odmítli uznat jeho mandát aobvinilo ho ze šíření panslavismu.

Dobrjanský se uchýlil na východní Slovensko a hned se stal vůdčí osobností skupiny rusínských intelektuálů, která se snažila vypracovat národní program Rusínů Uherska v revoluci 1848-1849. A. Dobrjanský si byl vědom slabosti postavení Rusínů v Uhrách, jejich rozpolcenosti. Skupina A.Dobrjanského vypracovala vlastní politický program: sjednocení Rusínů Uherské Rusi, východní Haliče a Bukoviny v jednu provincii v rámci habsburské monarchie. Tento program byl v plném souladu s koncepcí austroslavismu, předpokládal dominující politickou úlohu dynastie v reformovaném státě, který poskytne všem národům jejich práva, a tím si zaručí jejich loajalitu. A. Dobrjanský předpokládal, že pro svůj program najde plnou podporu u císařského dvoru. Plán vytvoření rusínské provincie z části území Uher, Haliče a Bukoviny podle představ jeho autora byl vážnou ranou pro hlavního rivala Vídně v té době – maďarskou revoluční vládu. O tomto programu byla informována i Holovna Rus’ka Rada ve Lvově.

29. ledna 1849 A. Dobrjanský v čele delegace „uherských Rusínů“ přijel do Vídně. Na audienci u dvoru odevzdal pro panovníka Františka Josefa I. memorandum O sjednocení ruských korunních zemí do jednoho administrativně politického celku. Dynastie byla v těžké situaci, potřebovala jakoukoliv podporu, proto se rusínské delegaci dostalo kladné odpovědi. Po návratu do Prešova A. Dobrjanský a jeho skupina sestavili zvláštní memorandum, určené pro haličskou Holovnu Rusku Radu.

Memorandum obsahovalo plán odtržení Podkarpatské (Uherské) Rusi od Uherského království a její sjednocení s Haličskou Rusí a Bukovinou v jednu korunní provincii. A. Dobrjanský odjel do Lvova, doručil memorandum tamějším činitelům národního hnutí a jednal s nimi o dalším postupu na cestě ke sjednocení. V dubnu 1849 A. Dobrjanský se vrátil ze Lvova do Vídně, aby u císaře nebo v jeho blízkém okolí mohl projednat otázku vytvoření jednotné rusínské provincie. Vídeňský dvůr a vládní místa byly ale už zaneprázdněny přípravou rozhodujícího úderu proti Uhrám a o rusínskou věc ztratily zcela zájem. Vytvoření rusínské provincie bylo zamítnuto „ze státních zájmů“. Bylo vlastně v protikladu s centralizačními zásadami oktrojované ústavy. Dobrjanský pochopil situaci a svůj plán už dále neprosazoval. V květnu dostal nabídku od rakouského ministra vnitra Alexandra Bacha, aby se stal císařským komisařem ve štábu ruské armády směřující do Uher. Dobrjanský nabídku přijal. 13. července byl jmenován rakouským císařským civilním komisařem u štábu ruského generála T. Rüdigera (pradědeček moskevského patriarchy Alexije II). Po ukončení svého působení v ruském štábu byl jmenován nejvyšším komisařem segedinského okruhu.

Začátkem října se vrátil do Prešova. Aktivizoval činnost své skupiny a začal připravovat další jednání ve Vídni ve věci zřízení rusínské provincie a uznání Rusínů jako svébytného národa. Aktivizace této skupiny byla podporována z Vídně. Dobrjanský věděl o centralizačních náladách ve Vídni, proto se vzdal myšlenky na zřízení jednotné rakouské rusínské provincie na území Haliče, Bukoviny a Uherské Rusi. O změně projektu informoval haličské rusínské činitele.

Začátkem října 1849 do Vídně přicestovala delegace prešovských Rusínů v čele s A. Dobrjanským. 19. října se konala audience rusínské delegace u císaře Františka Josefa I. Delegace odevzdala císaři Memorandum (Pamjatnyk Rusynov Uhorskych),jehož autorem byl A.Dobrjanský. Memorandum obsahovalo 11 bodů: 1) rozšíření platnosti ústavy z 4. března 1849 na Rusíny Uherska a uznání rusínské národnosti v uherské korunní zemi, 2) vymezení rusínského území, 3) zavedení rusínského jazyka do škol a úřadů na tomto území, 4) jmenování úředníků a učitelů rusínského původu i jejich platové a postupové zrovnoprávnění, 5) vydávání novin v rusínštině, 6) překlad zákonů a nařízení do rusínštiny, 7) zrušení omezení v tisku knih cyrilicí, 8) zastoupení rusínské národnosti při obsazování důstojnických hodností v armádě a ústředních úřadech ve Vídni, 9) zřízení instituce rusínských polních kaplanů v těch vojenských útvarech, ve kterých většina příslušníků patří k východní církvi, 10) zřízení rusínského gymnázia a právnické akademie v Užhorodě a zpřístupnění Lvovské univerzity pro Rusíny z Uherska. Posledním 11. bodem byl požadavek poměrného zastoupení Rusínů v úřadech těch okresů, kde tvoří Rusíni menšinu. Obdobně měly být na druhou stranu zastoupeny jiné národnostní menšiny v rusínských okresech.

Koncem října 1849 Dobrjanský byl jmenován prvním referentem a vedoucím kanceláře hlavního administrátora nově zřízeného Užhorodského okruhu. Okruh zahrnoval komitáty Ung, Bereg, Ugoča a Marmaroš. A. Dobrjanský ihned začal uskutečňovat Rusínům „prospěšná opatření“. Ve městech nařídil nahradit maďarské nápisy trojjazyčnými rusínsko-maďarsko-německými a pokusil se zavést úřadování v rusínštině. Vyhledával vzdělané Rusíny a dosazoval je do různých úřadů v okruhu. Proti tomu protestoval mukačevský biskup Vasil Popovič. Svůj protest odůvodňoval tím, že postup Dobrjanského bude odcizovat Slováky a Maďary od řeckokatolické církve. Pro uklidnění situace musel Dobrjanský přistoupit na požadavky řeckokatolické hierarchie a dosazovat na úřednická místa nejen Rusíny, ale i Slováky a Maďary „ruské viry, tedy uniaty.

28. března 1850 Užhorodský okruh byl zrušenna základě rozhodnutí ministra Alexandra Bacha o likvidaci civilních okruhu v Uhrách. Rusínská inteligence označila tento krok za „katastrofu v Užhorodě“. Byla to opravdu katastrofa pro rodící se národní rusínské hnutí, opožděné národní obrození podkarpatských Rusínů. Likvidací už jednou vyčleněného rusínského území zasadil bachovský absolutismus zvlášť citelnou ránu Rusínům. A.Dobrjanský byl jmenován referentem Košického distriktu (1850-1851). V letech 1851-1853 tajemník jednotného místodržitelství v Budíně, 1853-1860 ministerský rada v Aradu, 1860-1861 ministerský rada při uherském místodržitelství.

V březnu 1861 se konaly první volby do zemských sněmů včetně uherského. Z řad Rusínů Uherska byly zvoleni A.Dobrjanský, J.Markuš a A.Šeregeli. V předvolební kampani Dobrjanský předložil ucelený národní program Rusínů: zřízení rusínského vojvodství podobného srbskému, zvolení rusínského sněmu, volba biskupů podle zvyků řeckých katolíků, zřízení podkarpatorusínského arcibiskupství, sjednocení komitátů obývaných Rusíny do jednotného celku, jmenování rusínských úředníků do vyšších míst, autonomní statut rusínského území.

Na prvním zasedání uherského sněmu skupina maďarských poslanců vytkla A. Dobrjanskému jeho působení jako komisaře u ruských intervenčních vojsk v roce 1849, hanlivě ho označila za „moskalského vůdce“ „Pansláva“. Jiní poslanci vznesli proti Dobrjanskému zcela absurdní obvinění z podněcováni rusínských voličů proti Maďarům, úředníkům, během předvolební kampaně, vychvalování ruského cara jako ochránce Rusínů a požádali o prozkoumání platnosti jeho mandátu.Mandátová komise prohlásila obvinění vznesené vůči Dobrjanskému za bezdůvodné, přesto však sněmovní výbor zrušil platnost jeho mandátu.Odpovědí A. Dobrjanského na postup uherského sněmu bylo vydání jeho připraveného vystoupení knižní formou (Rede des ungarischen Landtags-Abgeordneten Adolf Ritter von Dobransky in der Adressangelegenheit, Wien, 1861).

V první části brožury Dobrjanský hodnotí vývoj v Uhrách od začátku 19. století.  Jeho hodnocení bylo silně ovlivněno postupem maďarských politiků vůči němu. Činnost maďarské revoluční vlády, zákony schválené maďarským revolučním parlamentem v letech 1848–1849 považoval za protizákonné a protiústavní. Z těchto zákonů byl ochotný uznat pouze zákon o zrušení poddanství. Idealizoval feudální doby v Uhrách. V té době měly podle jeho názoru některé národy království samosprávu. V druhé časti brožury Dobrjanský analyzoval postavení Rusínů v Uhrách. Poukazoval na politiku maďarizace, systematicky prováděnou v Uhrách od začátku 19. století.  Podle jeho názoru rovnoprávnost národů Uherska může být uskutečněna jedině na územním principu.

Navrhoval rozdělení Uher v duchu austroslavismu na pět národních okruhů (maďarsko-německý, srbský, rumunský, slovenský a rusínský), vytvoření ryze rusínských žup v místech největší koncentrace Rusínů a autonomní postavení pro rusínské župy. Rusínské, slovenské, rumunské srbské a maďarské župy navrhoval začlenit do jednotlivých okruhů se zvláštními soudními instancemi. Zároveň v Paříži anonymně vydal brožuru Les Slaves d’Autriche et le Magyars, v níž  ostřé kritizoval maďarskou národnostní politiku. Brožury Dobrjanského vyvolaly ostrou reakci v maďarských politických kruzích.

Koncem r. 1861 Dobrjanský se rozhodlsestavit nové memorandum ale k tomu potřeboval širší zplnomocnění. Do jednotlivých rusínských řeckokatolických farnosti rozeslal  tajný oběžník, ve kterém prosil, aby jemu nebo jiné spolehlivé osobě poslali zplnomocnění pro odevzdání memoranda panovníkovi. Dopis byl koncipován v tvrdém protimaďarském tónu („je nutné bezodkladně osvobodit se od urozené aristokracie, od latinsko-maďarské církve a od aristokracie maďarského národa... je nutné osvobodit se od maďarského jařma...“). A. Dobrjanský znovu přecenil národní uvědomělost rusínského duchovenstva a odhodlanost rusínské inteligence. Na jeho dopis prakticky nikdo neodpověděl a většina řeckokatolických duchovních se dokonce postavila proti Dobrjanskému. Užhorodská biskupská kancelář prohlásila, že považuje za protiústavní domáhat se uspořádaní rusínských záležitostí ve Vídni a navrhovala čekat na zasedání budoucího uherského sněmu. Řeckokatoličtí duchovní navíc prozradili obsah Dobrjanského dopisu a na stránkách maďarských novin se od něho veřejně distancovali. Uherský královský místodržitel hrabě Pálffy byl pobouřen obsahem Dobrjanského dopisu a radil kancléři Forgácsimu, aby ho ihned propustil z místa rady kanceláře místodržitelství. Přitom poukázal nato, že dopis je v plném rozporu s politikou národního usmíření, uskutečňovanou v říši panovníkem.

Na aféru kolem dopisu měl Forgács stejný názor jako místodržitel, ale propustit Dobrjanského se zdráhal kvůli jeho stykům z vídeňským dvorem. Omezil se na přísné napomenutí Dobrjanského.Odpovědí Dobrjanského na celou aféru byl jeho dopis místodržiteli hraběti Pálffimu, ve kterém znovu zdůraznil své protimaďarské a výhradně prohabsburské, monarchistické názory: „od maďarské inteligence očekávám pouze ohrožení trůnu a různé úskoky, kterými se získává nemaďarské obyvatelstvo v zájmu maďarské emigrace... Byl jsem to já, kdo usiloval o odbourání maďarského vlivu nejen u Rusínů, ale i u Rumunů, Slováků, a aby namísto něho u vzpomínaných národností zesílila tradiční důvěra k císaři a apoštolskému králi. Byl jsem to já, kdo se odvážil pozdvihnout hlas proti tzv. zákonům z r. 1848 a proti všemu, co zlomyslně směřovalo proti moci a autoritě mého císaře a krále...“. V r. 1866  v Užhorodě zahájila svou činnost společnost Obščestvo sv. Vasilija Vilikého. Předsedou společnosti byl zvolen A. Dobrjanský.

Hlavní úkol společnosti její členové viděli v zabezpečení farnosti mukačevské a prešovské diecéze učebnicemi pro rusínské školy, vydávání rusínských novin a literárních almanachů a ročenek. Od r. 1867 začala společnost vydávat první rusínské noviny vycházející v kraji – Svet (1867–1871) a první literární ročenku Mesjaceslov.V r. 1871 Dobrjanský vydal brožuru s programem vytvoření tzv. Rakouské Rusi, tedy sjednocení předlitavských provincií Haliče a Bukoviny se zalitavskou Uherskou(Podkarpatskou) Rusí. Zopakoval tak svůj program z roku 1849. Brožura vyvolala ostrou reakci v maďarských politických kruzích. Na Dobrjanského byl dokonce spáchán atentát, v jehož důsledku byl těžce zraněn jeho syn. Po atentátu se Dobrjanský stáhl na svůj statek v Čertižnem v Zemplínu a politického dění v Uhrách se už nezúčastňoval. V 70. letech pochopil nereálnost orientace na Vídeň, zaměřil se na spolupráci z haličskými rusofily. V r. 1875 pod tlakem maďarizátorůemigroval do Polska, které bylo tehdy součástí ruského záboru (Kongresówka). Šest let strávil ve Varšavě v rodině svého zetě, profesora Varšavské univerzity, Antona Budiloviče(1846–1908), slavjanofila, zakladatele Haličsko-ruské společnostia jejího předsedy, autora studie o  národnostní problematice Podkarpatské Rusi (K voprosu o plemennychotnošenijach v Ugorskoj Rusi).

V r. 1881 se přestěhoval do Lvova a pokračoval ve spolupráci s haličskými rusofily. Uherským ministerským předsedou Kálmánem Tiszou byl vyprovokován proti němu, jeho dceři Olze Hrabarové a několika lvovským rusofilům soudní proces (12. 6.–29. 7.1882). Všichni byli obviněni z velezrady a hrozil jim nejvyšší trest. Na procesu byla prokázána lživost „důkazů“ K. Tiszy. Všichni obvinění byli zproštěni viny. Na doporučení rakouské vlády a císařskékanceláře se pak A. Dobrjanský po krátkém pobytu ve Vídni natrvalo usadil v Innsbruku. Pokračoval ve své publicistické činnosti, rozpracoval další program federalizace Rakouska (Programm zur Durchführung der nationalen Autonomie in Oesterreich, 1885), propagoval ideu kulturní jednoty Rusínů s ruským národem a Ruskem (O sovremennom religiozno-političeskom položenii avstro-uhorskoj Rusi, 1885). Avšak s rodným krajem už žádné spojení  neměl. 

prof. Ivan Pop

Foto:  200. výročie od narodenia A.D.
autor: Okrúhly stôl Rusínov Slovenska Rok Adolfa Dobrianskeho 

Aktuality

Zobraziť všetky
17.07.2024

V Užhorode vysvätili nového gréckokatolíckeho biskupa

Po štyroch rokoch a dvoch dňoch bez sídelného biskupa dostala Mukačevská gréckokatolícka eparchia na Ukrajine svojho nového pastiera. Stal sa ním otec Teodor Macapula IVE, člen rehoľného Inštitútu vteleného Slova. Biskupská chirotónia (vysviacka…
Kategória: Aktuality
Čítať ďalej
16.07.2024

Klidný, vyrovnaný, připravený šel před 75 lety generál Heliodor Píka na popravu

Syn Milan Píka strávil s otcem poslední noc před jeho popravou, byl oběšen ráno 21. června 1949. „Není ve mně zloby, studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost, pravda – snad jen dočasně – a šíří se nenávist, mstivost,“ napsal …
Kategória: Aktuality
Čítať ďalej
16.07.2024

Heliodor Píka – celý život ve službě vlasti

V úterý 21. června 1949, právě v den výročí staroměstské popravy sedmadvaceti českých pánů, vyhasl na šibenici postavené v areálu věznice v Plzni na Borech život hrdiny a vlastence generála Heliodora Píky. Muže, jenž se tak stal jednou z prvních o…
Kategória: Aktuality
Čítať ďalej
15.07.2024

Psychologický syndróm obete

V psychológii existuje pojem syndrómu obete – je to stav, pri ktorom človek považuje seba za obeť negatívnych činov iných ľudí alebo okolností. To sa prejavuje nielen v vnímaní sveta, ale aj v správaní. "Obeť" obviňuje z príčin svojich problémov…
Kategória: Aktuality
Čítať ďalej
15.07.2024

Rozhovor. Na Spiši bola v uhorských časoch taká chudoba, že Slováci chceli po príchode do USA zabudnúť na domov

Michael Kopanic Jr. sa narodil v americkom Youngstowne v roku 1954. Babka mu však inak ako „malý Michal“ nepovedala. Rozprávala totiž len po slovensky. Kopanic je americký Slovák, potomok tých, ktorým sa na Slovensku hovorievalo „amerikánci“.…
Kategória: Aktuality
Čítať ďalej
15.07.2024

Prestaňme konečne špekulovať o zhoršení nášho volebného systému

Poučenie zo Západu Pozrime sa na to, aké paradoxy spôsobujú väčšinové volebné systémy vo Francúzsku, v Spojenom kráľovstve či Spojených štátoch. Pred pár dňami prebehli parlamentné voľby vo Francúzsku a v Spojenom kráľovstve, ktoré určili,…
Kategória: Aktuality
Čítať ďalej

Naše obce

Zobraziť galérie

Ujko Vasyľ


Ujko Vasyľ:
-Moja Paraska terpyť od alkoholizmu...
-Pje...?
-Ňi, ja pju - ona terpyť...!
Zobraziť viac
Náhľad publikácie

Československý svět v Karpatech

Československý svet v Karpatoch

Čechoslovackyj svit v Karpatach

Reprezentatívna fotopublikácia
Objednať