Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - BOKŠAJ JOSIF

BOKŠAJ Josif (* 2.10.1891 Kobylecká Poljana, dnes Ukrajina, † 9.10.1975 Užhorod, Ukrajina), malíř, zakladatel rusínské národní malířské školy, pedagog. Maturoval na mukačevském gymnáziu, absolvoval budapešťskou Akademii umění.

Po vypuknutí 1. světové války narukoval do rakousko-uherské armády, bojoval na východní frontě, v roce 1915 se dostal do ruského zajetí. Po uzavření Brestského míru mezi ústředními mocnostmi a sovětským Ruskem v březnu 1918 se vrátil do Užhorodu. Působil jako profesor křeslení na užhorodském gymnáziu. Po připojení Podkarpatské Rusi k ČSR roku 1919 se aktivně zapojil do kulturního dění v kraji.

Pochopil, že demokratický stát poskytuje nové možnosti pro vývoj kultury a národního uvědomění Rusínů. „Vše, co jsme kolem sebe viděli a čemu jsme se naučili," vzpomínal Bokšaj, „nás vedlo k tomu, abychom se nestarali o své osobní umělecké dílo a jeho úspěch, ale také o budoucnost umění. Abychom usilovali o vytvoření takové umělecké školy, která by dokázala nejen střežit ustálené tradice, ale pokračovat zároveň v rozvoji toho, čeho naše umění dosáhlo a dosáhne. Zdálo se to být tím nutnější, že koncem 19. a začátkem 20. století probíhal v umění mnoha zemí proces vytváření a upevňování národních uměleckých škol, které se postavily proti salonnímu oficiálnímu umění. Světová válka a po ní následující převrat neobyčejně zasáhly do těchto poměrů a vytvořily nové podmínky, v nichž se musilo umění nadále rozvíjet. Začátky naší práce nebyly nijak snadné. Žili jsme zpravidla z učitelských platů. Avšak svobodně jsme mohli formovat své pojetí skutečnosti a najít si svůj vlastní umělecký jazyk. Učili jsme se od starých uznávaných mistrů, snažili jsme se po celý život zachovat úctu k mistrovským dílům, jež vytvořili Rembrandt a Velasquez, Goya a Tiepolo, Munkácsi a Courbet. Při své práci jsme sledovali cíl uchránit svůj kolektiv a umění před diletantstvím, nezdůvodněným a namyšleným avantgardismem a salonními oficiálními proudy."
 
J. Bokšaj byl vůdčí osobností podkarpatské malířské školy, která se stala ztělesněním druhého rusínského národního obrození. „Bokšaj se mi jeví jako nejvýznamnější reprezentant podkarpatského malířství," psal velký přítel Rusínů, český básník a literární kritik Jaroslav Zatloukal, „jako výrazný tvůrce realistických a impresionistických krajin, jehož epické horské motivy mají zvláštní chmurnou působivost. Je to malíř vysoké technické vyspělosti, jadrného rukopisu, výrazných barev a kompozičních mohutností. V jeho biblických motivech tkví silné a vzrušující náboženské mystérium. Jako by na tato plátna a fresky zapůsobily sugestivní výjevy z podkarpatských ikon. Bokšaj je mistrem krajinných nálad, přesvědčuje o své význačné kultuře, barevné a usilovné práci, která má tvořit mohutný a pevný most mezi starší a novou generací."
 
J. Bokšaj vytvořil zvláštní styl ilustrací školních učebnic, monumentálních obrazů ikonostasů v řeckokatolických kostelech na Podkarpatské Rusi, východním Slovensku a Maďarsku. Myslel i na budoucnost podkarpatského umění a spolu s B. Erdélym roku 1927 založil v Užhorodě Veřejnou školu kreslení, která vychovala celou řadu umělců rusínské národní malířské školy. Byl vedoucí postavou Spolku výtvarných umělců na Podkarpatské Rusi, založeného v roce 1931. Po roce 1945 v podmínkách tlaku sovětského oficiálního umění „socialistického realismu" dokázal zachovat zvláštní autonomii umělce ve svém krajinářství. Za tuto autonomii musel zaplatit sérií obrazů na téma „socialistické výstavby". Působil i jako pedagog na Užhorodské škole užitého umění a v Ústavu užitého a dekorativního umění ve Lvově, byl zvolen členem Akademie umění SSSR.
 
prof. Ivan Pop