Rodák z Podkarpatské Rusi. Neznámý příběh československého podvodníka století. Špion, byznysmen i mediální magnát v jedné osobě

08.05.2021


Ian Robert Maxwell, vlastním jménem Abraham Leib Hoch, později užíval jméno Ján Ludvík Hoch, (10. června 1923, Slatinské Doly, ČSR (dnes část ukrajinské obce Solotvina) – 5. listopadu 1991, poblíž Kanárských ostrovů, místo pohřbení - židovský hřbitov na Olivové hoře) byl britský žurnalista a multimilionář s československými (rusínsko-židovskými) kořeny.

Původem byl Čechoslovák, v adresáři měl číslo na sovětského vůdce Michaila Gorbačova i britskou premiérku Margaret Thatcherovou, ovládal noviny a prestižní nakladatelství a jeho smrt zůstává i po třiceti letech záhadou. Nové okolnosti barvitého života Roberta Maxwella teď líčí strhující životopis, který vyšel ve Velké Británii.

Obrovitou rakev Roberta Maxwella na Olivovou horu v Jeruzalémě toho dne roku 1991 doprovázel izraelský premiér. Kromě manželky, sedmi dcer a synů či skupiny dětí z Černobylu (jimž Maxwell dojednal v Izraeli lékařské ošetření) se pohřbu účastnilo tolik potentátů, že se mohlo dost dobře jednat o státní pohřeb.

Maxwell v posledních letech svého života v Izraeli čile investoval, tajné službě Mosad poskytoval cenné informace. Většina jeho nejbližších skončila v koncentráku v Osvětimi, jeho spřízněnost s Izraelem by proto neměla překvapovat. Jenomže mediální magnát, vlastním jménem Ján Ludvík Hoch, si v patnácti ustřihl licousy a své židovství většinu osmašedesátiletého života vehementně popíral.

Začněme však od začátku. Solotvina, Zakarpatská Ukrajina. Nevelká obec měla solné doly a během krátké doby patřila nejdříve Rakousku-Uhersku, pak krátce Československu, poté Maďarsku a nakonec si ji přisvojil Sovětský svaz. Ján Ludvík Hoch tam vyrůstal nuzně, v rodině, kde se děti (nakonec jich bylo devět a na tomto počtu trval i v manželství se svou budoucí ženou Betty) v zimě musely dělit o pár bot. Dřevěný domek měl místo podlahy udusanou hlínu.

Otec ho bil, a když se jednou prvorozený syn z hrozícího výprasku na ulici strachy pozvracel, přede všemi mu namočil do zvratků obličej. Dospělý Ludvík jednou bude tvrdit, že si z dětství pamatuje jenom to, „jak strašně jsme v zimě mrzli, jak jsem měl pořád hlad a jak moc jsem miloval svou mámu“. Ta rozesmávala Rusíny svým oblíbeným a nepředstavitelně absurdním tvrzením: „Můj syn jednou bude velmi slavný! Cítím to, vím to!“

V patnácti Ludvík odešel do Bratislavy. Domluvil se jidiš, maďarsky, česky a rumunsky. Za války unikl před nacisty do Francie a přidal se k československé zahraniční jednotce. Jeho statečnost, hraničící s šílenstvím (ostatní důstojníci ani vojáci nesdíleli jeho instinktivní sklon riskovat za každou cenu), mu vynesla vojenský kříž, jedno z nejvyšších vyznamenání za statečnost, jaké v Británii, kde se po obsazení Francie usadil, měli. V březnu 1945 mu ho připnul polní maršál Bernard Montgomery. Během války si Ludvík několikrát změnil jméno i příjmení – prý pro případ zatčení nacisty – a pokračoval v tom tak často, až ho úředník v bance varoval: „Pokud se střídáním jmen nepřestane, zavřou vám účet.“

Ve této době se v archivu československé tajné služby začaly objevovat první zmínky o výstředním krajanovi – nyní už Robertu Maxwellovi.

Dvojče Clarka Gablea
Maxwell po válce pracoval pro britskou rozvědku a v Evropě se dokázal snadno pohybovat v nejrůznějších společenských sférách, později na obou stranách železné opony. V poválečném Berlíně už coby pohledný třiadvacetiletý mladík prokázal velký talent pro výměnný obchod. Tou dobou už mluvil i plynně francouzsky a německy.

Jednoho dne jej v Berlíně navštívil slavný malíř Ferdinand Springer, který mu však nepřišel nabídnout své obrazy. Springerův otec, vlivný nakladatel, totiž publikoval díla geniálního Alberta Einsteina či neméně slavného německého matematika Maxe Borna a vydával celou řadu odborných časopisů. Vědecké znalosti tehdy moc nestály, byl jich nadbytek, a Británie navíc neměla, na rozdíl od Německa, tradici vědeckých nakladatelství, zato u Springera jich stály plné sklady. Maxwell s vydavatelovým synem si padli do oka a domluvili spolu velký obchod, Maxwell založil vydavatelství Pergamon Press. Kde vzal peníze? Velmi neobvykle: byl prvním (a posledním) britským špionem, jemuž tajná služba MI6 poskytla kapitál. Vyplatil se jí hlavně tím, že spolupracoval i východními rozvědkami, jež krmil britskými dezinformacemi.

Mezitím na přelomu čtyřicátých a padesátých let vydalo komunistické ministerstvo vnitra v Praze příkaz monitorovat Maxwella R., držitele královského vyznamenání, který vystupuje jako reportér. Československá ambasáda v Londýně poslala roku 1947 do Prahy tajný dopis: „… z naprosto spolehlivého zdroje jsme zjistili, že pan Maxwell…, původně ze Zakarpatské Ukrajiny, vlastním jménem Ludvík Hoch…, je agentem britské tajné služby a velkým dobrodruhem“. Jiný záznam komunistické tajné policie uvádí: „Maxwell je velmi pohledný muž. Vypadá skoro jako dvojče amerického herce Clarka Gablea.“

Souboj století
Workoholik a bonviván Maxwell v Británii převrátil naruby zkostnatělý svět vědeckých publikací a rozhýbal ho. Uměl to s vědci, naučil se jejich žargon. Když Rusové vyslali do kosmu sondu Sputnik, Američané zpanikařili a pověřili Maxwella, aby jim zprostředkoval sovětské vědecké materiály. Kontrakt mu během tří let vynesl deset milionů dolarů.

Maxwell bohatl, ale anglickým gentlemanem se stát nemohl. Přestože si změnil jméno, jazyk i náboženství, zůstal outsiderem. Anglicky se učil tak, že opakoval projevy miláčka Britů, Winstona Churchilla. Nevědomky si tak vypěstoval jakýsi falešně pompézní přízvuk, který iritoval anglickou elitu, zatímco jeho bombastický životní styl – velká auta, jachty, zlacený nábytek – vzbuzoval zvědavost a respekt v USA.

V Británii se na „zbohatlíka“ a „přivandrovalce“ dívali přes prsty, i když se v 60. letech stal poslancem Dolní sněmovny. Coby energický „socialista“ v poslaneckých lavicích jen iritoval kolegy obou politických stran. Při zasedání Dolní sněmovny si ustavičně bral slovo a nebylo možné jej přerušit. Zlomyslně mu proto přidělili neřešitelný úkol: dát do pořádku poslaneckou kantýnu. Kradlo se v ní a bez ohledu na to, kolika penězi ji parlament dotoval, pořád byla v minusu. 

I největší Maxwellovi nepřátelé museli po pár letech uznat, že se mu podařilo nemožné – kantýna poprvé vykázala zisk. Maxwell zrušil lněné ubrusy a drahá avokáda. Když se pokusil ušetřit na mléku a k čaji podávat sušené, poslanci se vzbouřili. Na druhou stranu mu dovolili, aby pro zásoby vynikajícího archivního vína z parlamentního sklepa našel kupce. O mnoho let později si někdo všiml, že víno servírované v Maxwellově opulentním oxfordském sídle odněkud zná…

Jeho prosperující oxfordský podnik Pergamon Press mu však nestačil, rozhodl se koupit noviny. A začal největší mediální souboj druhé poloviny 20. století.

Ti dva se poprvé potkali dávno. Maxwell roku 1963 australského podnikatele Ruperta Murdocha okouzlil a snažil se jej přesvědčit, aby jako podílník vstoupil do firmy na prodej encyklopedií – za milion dolarů. Maxwell ho bavil, i když zjistil, že firma je ve skutečnosti bezcenná. „Snažil se mě podfouknout,“ cituje Australana list Guardian. „Musím přiznat, že to bylo celkem zábavné, ale bylo mi jasné, že ten člověk je podvodník.“

Z možných partnerů se stali rivalové století. Murdoch byl úspěšnější. Roku 1968 vyfoukl Maxwellovi bulvární nedělník News of the World a o rok později i bulvární deník The Sun. Když Maxwell konečně roku 1984 získal deník Daily Mirror (v osmdesátých a devadesátých letech levicové noviny s největším nákladem), vypukla mezi oběma magnáty cenová válka. V té době byly náklady předních britských novin až pětimilionové, jejich vydavatelé měli ohromný vliv.

Robert Maxwell dál rozšiřoval své vydavatelské a nakladatelské impérium. Stal se symbolem úspěchu a měl kontakty, za které by se nemusela stydět nejedna tajná služba. Maxwell to celý život uměl hrát na obě strany.

Když v srpnu 1989 někdejší krajan letěl už poněkolikáté do Prahy (tehdy už nesmírně zavalitý a po letech zásobování Sovětů informacemi i velmi vítaný), cestou na palubě přemýšlel, jestli ho přivítá osobně ministr zahraničí. Místo toho jej na letišti zavedli do kouta, zabavili mu pas a izolovali jej v prosklené místnosti. Po nějaké době si Maxwell všiml, jak jeho směrem kluše skupinka lidí se srolovaným červeným kobercem (a s ministrem zahraničí). Omlouvali se, že došlo k obrovskému nedorozumění. Komunistický prezident Gustáv Husák se pak s Maxwellem snažil o soukromý hovor, ale neuměl anglicky – a Robert stačil zapomenout česky. 

Konverzace vázla, a tak britský magnát zmínil lov. Komunisti bleskově vytelefonovali lov na jelena. Maxwell, jemuž nedokázali sehnat lovecké kalhoty v jeho úctyhodné velikosti, musel lovit gatích od obleku. Později přiznal, že jelena složit nedokázal, ani když mu ho všemožně nadháněli. Nakonec mu ho zastřelil někdo jiný. Husák a později Gorbačov chtěli po Maxwellovi vesměs totéž: jeho peníze. Na oplátku mu slibovali přístup na východní trhy. Pro Maxwella měl však slabost i americký prezident Ronald Reagan a britská premiérka Margaret Thatcherová. Zvala si ho, aby jí radil, jak na sovětského vůdce.

Zavítal i do své rodné Solotviny, kde Roberta – Ludvíka – v osmdesátých letech přivítali hudbou, chlebem a solí. Maxwellova manželka Betty tvrdila, že bez ohledu na velkolepé uvítání, kterého se jim dostalo, tam Robert upadl do deprese. Propadl pocitu, že kdyby neodešel, bývalo by se mu podařilo rodiče, prarodiče a sourozence zachránit. Betty výlet naopak inspiroval, postupně se stala respektovanou odbornicí na holokaust. Vztah manželů se však neodvratně zhoršil. Betty byla přesvědčená, že ji Maxwell ponižuje a že se v něm probudily výčitky svědomí kvůli sňatku s katoličkou.

Nenadálý konec
Přestože v Británii vybudoval rozsáhlé mediální impérium a stýkal se s potentáty celého západního i východního světa, jeho mocenský apetit stále nebyl uspokojen. Teprve nákupem tehdy vlivného amerického deníku Daily News si Maxwell v roce 1991 splnil svůj sen globálního tiskového magnáta. Když na jachtě kotvící v New Yorku nákup novin oslavoval, jedním z hostů – donucených se vyzout z lakýrek, aby neušpinili jachtu – byl Donald Trump, který se také zoufale snažil deník koupit, už tehdy hledal základnu pro svůj vstup do politiky, ale jeho byznys byl ve ztrátě a nemohl si list dovolit. Nikdo by tehdy nevěřil, že i Maxwellovo impérium se kvůli dluhům sotva drží nad vodou, a to jen díky tomu, že zpronevěřil peníze z penzijního fondu několika tisíc svých zaměstnanců: celkem tři čtvrtě miliardy liber. Magnátovi se podařilo dlouhá léta všechny tahat za nos a své obrovské jmění předstírat.

Sotva osm měsíců poté, co se Trump obdivně rozhlížel po interiéru jachty, jenž jeden z hostů popsal jako „baroko 70. let a la Playboy“, byl Robert Maxwell nalezen mrtev a časopis Newsweek ho překřtil na největšího podvodníka století. Maxwellova nenadálá smrt šokovala svět, protože připadal všem nesmrtelný. 

Luxusní loď, z níž Maxwell nešťastnou náhodou – nebo úmyslně – sklouzl do oceánu, byla pojmenována po jeho nejmladším a nejoblíbenějším dítěti, dceři Ghislaine. Autor nedávno vydané biografie Fall: The Mystery of Robert Maxwell (Pád: Hádanka jménem Robert Maxwell) John Preston objevil zatím nejzajímavější skutečnosti Maxwellova pozoruhodného života i jeho nenadálého konce. Pitva, kterou provedli Španělé, byla odbytá. Pojišťovnou a Betty povolaný expert zkoumal těsně před pohřbem už rozpadající se tělo a ani jeho závěry nebyly jednoznačné. Pojišťovna chtěla, aby to vypadalo jako sebevražda. Rodina, jíž měla být vyplacena dvacetimilionová pojistka, zase chtěla, aby to vypadalo na nešťastnou náhodu.

Dcera Ghislaine jako jediná ze sedmi dětí dodnes trvá na tom, že její otec byl úkladně zavražděn. A část veřejnosti s ní souhlasí – i třicet let po Maxwellově tragickém skonu dál koluje řada divokých konspiračních teorií.

Podvodníkova dcera
Maxwell po sobě nezanechal jen krachující mediální kolos, ale také početnou rodinu, která ze dne na den přišla o život v luxusu. Vdova Betty si nemohla dovolit držet dál dům, v němž žila odděleně od manžela, a musela si pronajmout malý byt.

To dcera Ghislaine se odmítla uskromnit. Mladá žena, zvyklá na limuzínu s šoférem, jachtu a letadlo, se krátce po otcově smrti seznámila s bohatým americkým finančníkem Jeffreym Epsteinem. Stala se jeho partnerkou, a jak po letech vyšlo najevo, i spolupachatelkou zapletenou do jeho obrovského sexuálního skandálu, který před několika lety otřásl Amerikou i britskou královskou rodinou. Epstein si do svého sídla nechal posílat nezletilé dívky na sexuální zvrácenosti, a dokonce je dohazoval celebritám včetně britského prince Andrewa. Ty dívky mu sháněla Ghislaine Maxwellová, jež byla letos v březnu v USA obviněna z kuplířství.

Zdroj: 
https://www.lidovky.cz/relax/lide/neznamy-pribeh-nejvetsiho-ceskoslovenskeho-podvodnika-stoleti-spionem-byznysmenem-i-medialnim-magnat.A210506_193911_lide_ape

Foto: Commons Wikimedia
Global Economic Panel Amsterdam, 1989. zľava doprava: Wisse Dekker (Philips), Hans van den Broek, Henry Kissinger and Robert Maxwell

Aktuality

Zobraziť všetky
25.06.2021

Pozvánka do Starej Ľubovne

Ľubovnianske múzeum - hrad v Starej Ľubovni |kultúrna inštitúcia Prešovského samosprávneho kraja| si Vás dovoľuje pozvať na uvedenie publikácie do života Chorovody na Slovensku Mgr. Katarína Babčáková, PhD. 25. jún| 15.30 h Múzeum ľudovej ar…
Kategória: Aktuality
Čítať ďalej
19.06.2021

Výberové konanie na obsadenie miesta riaditeľa alebo riaditeľky KULT MINOR pozná termíny vypočutí, mená uchádzačov a členov výberovej komisie

Ministerstvo kultúry SR (MK SR) pokračuje v otvorených výberových konaniach, v ktorých hľadá najschopnejších odborníkov alebo najschopnejšie odborníčky do čela svojich organizácií. Budúci pondelok (21.6.) a utorok (22.6.) sa uskutoční neverejné …
Kategória: Aktuality
Čítať ďalej
18.06.2021

Rusínský „Mnichov“: Podkarpatská Rus není jen nostalgie, ale 76 let českého nesplaceného dluhu

PETR JAVŮREK / analýza předseda Enfant terrible Tchéquie Zatímco Němce po válce Edvard Beneš odsunul z Československa bez haléře na západ a Maďary chtěl stejně tak bez haléře odsunout na jih, Rusíny rovnou odsunul se vším majetkem i celou je…
Kategória: Aktuality
Čítať ďalej
18.06.2021

Optácia obyvateľov Zakarpatska v československo – sovietskych vzťahoch v rokoch 1945 - 1947

Permanentný vojnový konflikt a latentné etnické napätie, ktoré komplikujú situáciu na Balkáne v priebehu 90. rokov nás nútia zamyslieť sa nad tým, či opatrenia, ktorými sa svetové spoločenstvo snaží vyriešiť balkánsku krízu, sú efektívne a či ti…
Kategória: Aktuality
Čítať ďalej
17.06.2021

Zaspomínal na svoje gymnaziálne časy

HUMENNÉ. Návštevy škôl po rokoch od ukončenia štúdia sú milou tradíciou študentov. Takto prišiel na svoje stredoškolské časy zaspomínať aj Štátny tajomník ministerstva do pravy a výstavy – Jaroslav Kmeť. Gymnázium armádneho generála Ludvíka S…
Kategória: Aktuality
Čítať ďalej
17.06.2021

Historická Ruthénia nie sú iba Poloniny, park tmavej oblohy

AUTORSKÁ STRANA MICHALA HAVRANA Za Sninou, povedia vám, sa začína iný svet. Z ciest miznú bilbordy, posledný je na výjazde z mesta, vyzýva ľudí, aby sa v sčítaní obyvateľstva prihlásili k rusínskej národnosti. Na obchodoch sú dvojjazyčné nápi…
Kategória: Aktuality
Čítať ďalej

Naše obce

Zobraziť galérie

Ujko Vasyľ


Vasyľ:
-Kiď hosty siďať dakus dovho, poprošu Parasku zašpivaty...
Zobraziť viac
Náhľad publikácie

Československý svět v Karpatech

Československý svet v Karpatoch

Čechoslovackyj svit v Karpatach

Reprezentatívna fotopublikácia
Objednať