Stručné dějiny Rusínů / Stručné dejiny Rusínov

mapaÚzemí obývané Rusíny, dnes Zakarpatská oblast Ukrajiny (Podkarpatská Rus), část východního Slovenska, karpatské předhůří  jihovýchodního Polska (Lemkovina), severní část kraje  Maramures v Rumunsku patří geopoliticky a zeměpisně do střední Evropy, dotýká se pomyslné historické civilizační hranice, rozdělující svět západní – latinské kultury a svět východní – ortodoxní, byzantské kultury. Region obývány Rusíny byl od pravěku spojovacím článkem mezi obyvateli Tiso-Dunajské kotliny a východním předhůřím Karpat.  V pravěku bylo území obývané Rusíny součástí kulturně homogenního regionu, nazývaného Horní Potisi.  Specifičnost tohoto regionu byla určována zeměpisnými podmínkami, otevřeností Dunajské kotliny z jihu, západu a jihozápadu, uzavřené obloukem Karpat.
( detail tu: http://www.rusyn.sk/index.php?ID=5790&l=sk )
 
1 000 000 –  2000 let před n.l.
Karpatské předhůří, Potiská nížina, východoslovenská nížina přilákali člověka už v době pravěku. V době neolitu končí výhradně přisvojovací činnost člověka, chovem zvířat, obděláváním půdy, pěstováním obilovin člověk začíná výrobní činnost. Na rozhraní 6. a 5. tisíciletí se neolitická zemědělská kultura rozšířila i v Karpatské kotlině. Předhůří Karpat se stalo nejvzdálenější okrajovou oblastí zemědělských kultur Středomoří. V eneolitu pastýřské a zemědělské kmeny osidlují  i hornaté oblasti východního Slovenska a Podkarpatska.
 
2000 –  1. století  n.l. 
Počatkem 2. tisíciletí před n.l. přinesly z Balkánu do karpatské kotliny indoevropské kmeny nový kov, bronz (slitinu mědi a cínu), čímž začala doba bronzová.  Kolem roku 800 př. n. l. se i v Karpatské kotlině objevuje nová technologie, tavení železné rudy a výroba železa, což znamenalo začátek doby železné. V 6. století př. n. l. Potiskou nížinu a předhůří Karpat obsadily severotrácké kmeny, které vytvořily kulturu tráckého halštatu. V mladší době železné, neboli Laténském období (400 – 1. století před n.l.) Horní Potisi ovládali Keltové. Vývoj keltské kultury byl náhle přerušen ve druhé polovině 1. století př. n. l. vpádem tráckých kmenů Dáků z jihu,  kteří zde založili svůj stát, jenž soupeřil o poltický vliv v regionu s Římem. Válku s Římem (105–106 n. l.) však Dákové prohráli. Na území Sedmihradska byla zřízena římská provincie Dacia,  její severní hranice se táhly podél horního toku Tisy. Území Rusínů se tak stalo přímou kontaktní zónou světa „barbarských“ kmenů se světem římských provincií (106-271 n.l.). 
 
4. – 10. století n.l. Slované, Bílí Chorvaté a příchod Maďarů do Dunajské kotliny.
Vpád Hunů koncem 4. století vyvolal tzv. velké stěhování národů, které v regionu v 6. století ukončili slovanské kmeny a osídlili střední Evropu.  Výrazným způsobem do dějin Slovanů střední Evropy  zasáhly iranské kmeny Bílých Chorvatů, kteří si podmanili slovanské kmeny a vytvořili  stát Bílé Chorvatsko. V 9. století mezi slovanské kmeny Karpatské kotliny přicházejí křesťanští misionáři včetně učedníků soluňských bratrů Konstantina (Cyrila) a Metoděje.   Koncem 9. století překročily Karpaty maďarské kmeny a usadili se v Potiské nížině. Po drtivých porážkách jejích družin v Německu (955) a na Balkánu (970) Maďaři vyměňují nomádský a kořistnický způsob života za usedly, zemědělský. V tomto procesu přejímají zkušenosti slovanských obyvatel Karpatské kotliny včetně Rusínů. Ve stejnou dobu zaniklo i Bílé Chorvatsko. Jeho jihokarpatská část připadá Uherskému království. Definitivně mizí etnonymum Bílí Chorvaté. Objevuje se nové označení pro podkarpatské Slovany: Rusíni (Rutheni).   
( detail tu: http://www.rusyn.sk/index.php?ID=5791&l=sk )
 
11. – 16. století. Rusíni v době středověku.
V procesu formování  rané  středověkých  států území Rusínů postupně bylo  začleňováno do Uherského království.   Ve stejnou dobu Lemkovina na severních svazích Karpat byla začleněna do Polského království. Začátkem 13. Století se vytvořila struktura feudálních panství, dřivě svobodné skupiny rusínského obyvatelstva se nivelizují v jednu poddanskou vrstvu. V roce 1241 území Rusínů, stejně jako větší část Uherského království, bylo zpustošené mongolskými nájezdníky. Po odchodu Mongolů z Uher začal urychlený proces kolonizace, v nížině podle kolonizačního práva německého, v horách pak podle tzv. práva valašského. Utužování poddanského systému přivedlo k selské válce v Uhrách (1514-1515). Po její potlačení veškeré vesnické obyvatelstvo včetně rusínského bylo uvržené do „věčného poddanství“.   Tento právní (faktický bezprávní) stav se zachoval až do roku 1848.     
(11.-13. stor. detail tu: http://www.rusyn.sk/index.php?ID=5799&l=sk )
(15.stor. detail tu: http://www.rusyn.sk/index.php?ID=5800&l=sk )

16.-18. století. Rusínská společnost po rozpadu Uherského království a nástupu na uherský trůn Habsburků.
Prohraná uherským vojskem bitva u Mohače (1526) a vpád Turků-Osmanů do střední Evropy vážně zasáhl do života i rusínské společnosti. Území Rusínů se stalo na dlouhá desetiletí frontovou linii turecko-rakouských válek a protihabsburských válek odbojné uherské šlechty, jichž se zúčastnila i část rusínských poddaných. Situaci komplikovala také krize katolické církve, reformace a kontrareformace. Krize zasáhla také rusínskou pravoslavní církev, která přistoupila ke kompromisnímu sjednocení s katolickou církvi (církevněslovanská bohoslužba ale administrativní podřízení Vatikánu) v důsledku čeho vznikla unijní církev (1646), definitivně uznána papežem v roce 1771 jako církev řeckokatolická. Sehrála významnou úlohu v době osvícenské jako organizátorka prvního rusínského školního systému. 
( detail tu:  http://www.rusyn.sk/index.php?ID=5803&l=sk )
( 1712 - zač.19.stor. detail tu: http://www.rusyn.sk/index.php?ID=5804&l=sk )

19. století. Rusínská společnost v době národního obrození.
Národní obrození Rusínů začalo opožděné ve srovnání s ostatními národy habsburské monarchie. Cestu k němu otevřela až revoluce 1848-1849, jenž zrušila poddanský systém. Rusínští lídři (A.Dobrjanský, A.Duchnovič) vypracovali první rusínský politický program, založený na myšlence austroslavizmu neboli federalizaci habsburské monarchii na národním principu. Avšak negace národnostních menšin Uher maďarskou revoluční vládou přivedla rusínské činitele do protirevoluční opozice, na stranu vídeňského dvora. Výsledkem této spolupráce byla možnost zřídit s povolením císaře tzv. Rusínského okruhu (1849-1850), v jehož rámci Rusíni měli kulturní autonomii a poprvé byli uznáni za svébytný národ.
(detail tu: http://www.rusyn.sk/index.php?ID=5805&l=sk )

Rusíni v Rakousko-Uherské monarchii (1867-1918).
V roce 1867 se uherské a rakouské vládnoucí kruhy dohodly na úkor všech ostatních národů a národnosti monarchii na  tzv. vyrovnání a vytvoření dualistického státu Rakousko-Uherska. Rusíni byli vydaní na pospas maďarským úřadům, kteří zahájily urychlenou maďarizaci národnostních menšin. Nepočetná rusínská inteligence se snažila zabránit tomuto procesu kulturně-osvětovou činnosti, založením Společnosti sv. Ioanna Křtitele v Prešově a Společnosti sv. Vasilije Velikého v Užhorodě, publikaci rusínských školních učebnic a literárních almanachů. Druhá část rusínské inteligence, hlavně hierarchové řeckokatolické církve se postupně zapojila do procesu maďarizace. Odpovědí lidových mas byl odklon od řeckokatolické církvi a vznik hnuti za obnovení pravoslavné církvi jako „církvi rus´ké“ a z ekonomických důvodů emigrace do USA. Uherské úřady odpověděly sérii monstrprocesů proti rusínským pravoslavným věřícím. 
( detail tu: http://www.rusyn.sk/index.php?ID=5806&l=sk )
( 1.svet. vojna detail tu: http://www.rusyn.sk/index.php?ID=5807&l=sk )

Podkarpatská Rus v Československé republice (1919-1939).
Po rozpadu Rakousko-Uherska území obývané Rusíny bylo rozděleno mezi ČSR, Polskem a Rumunském. Vláda Maďarské republiky nabídla Rusínům autonomii ve formě tzv. Rus´ké krajiny, kterou Rusíny neakceptovaly. Zároveň díky aktivitě amerických Rusínů a čs. diplomacii se rusínská otázka stala otázkou mezinárodní, začleněna do mírových dohod, Podkarpatská Rus byla vyčleněna jako autonomní území ČSR. Rusíni Lemkoviny vyhlásili vlastní státotvorní nároky (Republika ve Florince, 1919-1920). V první ČSR Rusíni prožili své druhé národní obrození i když zakotvená v ústavě ČSR autonomie uskutečněna nebyla. Vznikla dvoukolejnost vývoje rusínského národa, jako státotvorného v Podkarpatské Rusi a zároveň jako menšiny na Slovensku, v Polsku a Rumunsku.
(detail tu: http://www.rusyn.sk/index.php?ID=5808&l=sk ) 

Rusíni v době druhé světové války.
Tragický rok 1938, Mnichov a Vídeňská arbitráž předčasně ukončili nadějný vývoj malého národa v neklidné Evropě. Získaná ve druhé ČSR autonomie Podkarpatské Rusi se stala jevem dočasným, zneužitým k tomu ukrajinskými nacionalisty (Karpatská Ukrajina) pro jejích megalomanské cíle. Autonomní Podkarpatská Rus/Karpatská Ukrajina sdílela osud druhé ČSR a zanikla v březnu 1939, obsazena maďarským vojskem. Maďarsko začlenilo Podkarpatskou Rus a část okupovaného východního Slovenska jako Karpatské teritorium, na jehož území se snažilo urychleně doformovat společnost tzv. Uhro-Rusínů, věrných maďarskému království bez krále, avšak jeho úsilí bylo marné. Za války Rusíni bojovaly na obou stranách fronty: v 1.čs. armádním sboru v SSSR, v jednotkách armády USA v Evropě i Pacifiku, ale i násilně mobilizovaní vojáci horthyovského Maďarska a Slovenského štátu na východní frontě.
Osvobozující okupant nebo okupující osvoboditel?
V říjnu 1944 Rudá Armáda SSSR osvobodila Podarpatskou Rus, avšak bylo to osvobození bez svobody. Sovětská vojenská administrativa inscenovala „hnutí za opětovné spojení Zakarpatské Ukrajiny se sovětskou Ukrajinou“, které mělo zastírat anexi východní provincie Československa Sovětským svazem. Anexe byla dodatečně posvěcena dohodou mezi ČSR a SSSR (29.6.1945) o „předání“ Podkarpatské Rusi/Zakarpatské Ukrajiny Sovětskému svazu, jež byla podepsána bez účasti Rusínů. Jednalo se „o nás – bez nás“, proto táto dohoda právem považována za „Rusínský Mnichov“. 
(detail tu: http://www.rusyn.sk/index.php?ID=5809&l=sk )

Osudy Rusínů po druhé světové válce.
V nové zřízené „oblasti za Karpaty“ (Zakarpatské oblasti Ukrajiny) Rusíni byli podrobení tvrdé etnocidě, ukrajinizaci. Stejný osud potkal Rusínů východního Slovenska po komunistické převratu v ČSR v únoru 1948. Tragedii skončila pro 12 400 východoslovenských Rusínů tzv. optáce, přesídlení na ukrajinskou Volyň. Poválečné roky se stali nejtragičtějším obdobím v životě Rusínů-Lemků, kteří se ocitly mezi bojujícími stranami, polskou armádou podporovanou SSSR, a ukrajinskou povstaleckou armádou (UPA). Rusíni-Lemkové byli vysídlení z Lemkoviny a roztroušení v západním a severním Polsku a tím odsouzení k denacionalizaci, polonizaci. Nerušený vývoj zachovali pouze malé rusínské ostrůvky ve Vojvodině a Sremě v Juhoslavii.  
( Podkarpatská Rus v SSSR detail tu:  http://www.rusyn.sk/index.php?ID=5811&l=sk )
 
Ivan Pop
www.rusyn.sk