Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - Gagatko Andrej

GAGATKO Andrej (* 24.8.1884 Andruškovce, dnes Polsko,  † 1944 Praha), haličský a podkarpatský rusínský politik. Před 1. světovou válkou účastník rusofilského novoslovanského hnutí na Lemkovštině. Na začátku války utekl do Ruska. Po bolševickém převratu ztratil naději na připojení Lemkovštiny a Haliče k Rusku. Na jaře 1919 emigroval do ČSR a usadil se na Podkarpatské Rusi.

Spojil se s prešovskými rusofily, propagoval myšlenku připojení k ČSR Podkarpatské Rusi a s ní i severních svahů Karpat, vlastně Lemkovštiny. Avšak Lemkovština už byla začleněna do Polska. Ministr zahraničí ČSR E. Beneš si nepřál další komplikace (vedle Slezska) ve vztazích se severním sousedem ČSR, a proto rezolutně odmítl jednat o této otázce na mírové konferenci v Paříži. A. Gagatko se musel spokojit s možností politického působení pouze na Podkarpatské Rusi. V květnu 1919 byl na zasedání rusínských rad v Užhorodě za podpory A. Beskida zvolen tajemníkem ústřední rusínské rady (Centrální ruská národní rada, CRNR).

V říjnu 1919 inicioval rozkol CRNR na rusofilskou a ukrajinofilskou frakci a stal se tvrdým zastáncem „ruské linie". V červenci 1920 spolu s bukovinským rusofilem I. Curkanovičem založil Karpatoruskou stranu práce (Karpatorusskaja trudovaja partija). Ideovou platformu této strany vytvořila J. Breško-Breškovskaja, zakladatelka ruské strany socialistů-revolucionářů (eserů), která před bolševickým terorem emigrovala z Ruska a usadila se v Užhorodě.

Hlavními body politického programu strany byly: autonomie Podkarpatské Rusi, začlenění Zemplínu, Šariše a Spíše do autonomního rusínského území, agrární reforma na základě principu rovnosti, zavedení ruštiny jako vyučovacího jazyka do rusínských škol, zákaz činnosti ukrajinských emigrantu. V letech 1924-29  A. Gagatko za pomoci národních demokratů K. Kramáře byl zvolen poslancem NS ČSR. Ve 30. letech se jeho strana stala útočištěm marginální skupinky zuřivých rusofilů, sympatii jejích rusínských voličů získává autonomistická AZS A. Bródyho, a proto mizí z politické scény Podkarpatské Rusi.
 
prof. Ivan Pop