Ivan Pop: Osobnosti našich dejín - PRCHALA Lev

PRCHALA Lev (* 23. 3.1892 Ostrava, † 11. 6.1963 Feldbach, Rakousko), čs. armádní generál, ministr autonomní vlády Podkarpatské Rusi (Karpatské Ukrajiny).

Po maturitě na německém klasickém gymnáziu ve Frýdku studoval práva na vídeňské univerzitě (1911-12), poté na vojenské škole v Terstu. Za 1. světové války bojoval 1914 až 1916 na východní frontě, od června 1916 v ruském zajetí. V roce 1917 vstoupil do čs. legií v Rusku, do srpna 1920 velel jejich různým jednotkám. V letech 1920-21 přidělen čs. vyslanectví v Paříži, kde vzápětí začal studovat vysokou školu válečnou. Po jejím absolvování 1923-25 velitel brigády v Ružomberku, 1925-31 velitel divize v Užhorodu, 1931-33 podnáčelník Hlavního štábu čs. branné moci v Praze, v listopadu 1933 se stal velitelem Zemského vojenského velitelství v Košicích (východní Slovensko a Podkarpatská Rus); 1925-28 brigádní, 1928-36 divizní a od roku 1936 armádní generál, V září 1938 velel 4. polní armádě na jižní Moravě. Po demobilizaci čs. armády byl v prosinci 1938 jmenován velitelem Zemského vojenského velitelství v Bratislavě.

V lednu 1939 jej prezident Hácha jmenoval ministrem autonomní vlády Podkarpatské Rusi, zastupujícím ústřední vládu Č-SR. Jeho jmenování využili ukrajinští nacionalisté, napojení na nacistické tajné služby, pro zahájení ostré protičeské kampaně. Předseda vlády Č-SR R. Beran dohodl s autonomní chustskou vládou kompromis. Pravomoc armádního generála Prchaly byla formálně zúžena na resort ministra dopravy. Fakticky mu však bylo uloženo v případě potřeby potlačit velkoukrajinské nacionalistické hnutí. Začátkem března se Beranova vláda rozhodla rázně zasáhnout do „ukrajinské operety" v Chustu, jak pojmenovali poměry v Karpatské Ukrajině západní novináři. Z autonomní vlády byl odstraněn zuřivý germanofil J. Révay, armádní generál L. Prchala jmenován ministrem vnitra, financí a dopravy. Události v Chustu a Bratislavě (tzv. Homolův puč) využil A. Hitler pro svoji argumentaci o neúnosnosti situace v Č-SR. 12. března k sobě povolal maďarského vyslance v Berlíně a prohlásil: „V Praze stále panuje Benešův duch, čehož důkazem je mise generála Prchaly a poslední události na Slovensku. Tento stav nelze ponechat. Nechť Maďarsko samo o své vůli rozhodne, jak bude řešit otázku Karpatské Ukrajiny"

Agenti německých tajných služeb v noci ze 13. na 14 března dodatečně zorganizovali v Chustu puč ukrajinské bojůvky „Karpatská Síč" proti vládě A. Vološina a čs. armádním oddílům 45. pluku. Čs. vojáci, většinou Rusíni, pod velením arm. gen. L. Prchaly rázně zaútočili proti pučistům. V ranních hodinách 14. března L. Prchala nahlásil do Prahy úplně potlačení povstání v Chustu a několika dalších místech.

A už dostal hlášení o útoku maďarských jednotek po celé délce demarkační linie na Podkarpatské Rusi. L, Prchala neměl dostatečný přehled o charakteru této nepřátelské akce, a proto vydal rozkaz k zahájení okamžitého protiútoku a přípravě ofenzivních akcí. Po vyhlášení nezávislosti Slovenského státu a faktickém rozpadu republiky čs. vláda pověřila L. Prchalu řízením postupné evakuace Podkarpatské Rusi. Avšak Prchala se neujal vrchního velení nad všemi čs. jednotkami bojujícími na Podkarpatské Rusi. Pověřil jím velitele 12. pěší divize brig. gen. O. Svátka. Opustil v osobním voze s dvěma důstojníky svého štábu Podkarpatskou Rus a pod ochranou dvou obrněných automobilů se vydal na Slovensko pod záminkou, že požádá Hlavní štáb o okamžitou pomoc a bude odtud řídit její odesílání na Podkarpatskou Rus. Ve Spišské Nové Vsi se dozvěděl, že Maďarsko má souhlas Hitlera k obsazení Podkarpatské Rusi. Odtud odeslal brig. gen. O. Svátkovi rozkaz, který rušil původní příkaz k zahájení ofenzívy proti Maďarům a nařizoval co nejrychlejší ústup čs. jednotek na Slovensko. Tím skončila evakuační „anabáze" arm. gen. L. Prchaly. V květnu 1939 odešel do Polska, kde se pokusil vytvořit tzv. Česko-slovenský legion. Po porážce Polska v září 1939 odjel přes Rumunsko a Francii do Velké Británie.

Odmítal vedoucí roli dr. E. Beneše v čs. odboji, snažil se prosadit myšlenku vytvoření poválečné federace malých středoevropských států. Spolupracoval s polskou a slovenskou emigrací. V říjnu 1940 byl prezidentem Benešem převeden mimo činnou vojenskou službu. V červenci 1945 byl zbaven hodnosti armádního generála, zůstal proto v zahraničí. V Londýně založil Český národní výbor a stal se jeho předsedou. Pokračoval ve spolupráci s polskou emigrací, navázal styky se sudetoněmeckými kruhy kolem W. Jaksche.

prof. Ivan Pop