Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - ILNICKIJ Alexandr

ILNICKIJ Alexandr (* 13.1.1889 Černý Ardov (Čornotisovo), dnes Ukrajina,  † 1947 tábor Gulagu v Tomsku, Rusko), významný činitel řeckokatolické církve, publicista. Absolvoval duchovní seminář v Prešově, vysvěcen na kněze v roce 1914. V letech 1914-16 sloužil na farnostech v Ilnici, Velikých Lučkách, 1916-30 tajemník biskupské kanceláře, od 1930 kanovník eparchie. Z pověření biskupů (A. Pappa, J. Gebeje, A. Stojky) organizoval obranu řeckokatolické církve proti šíření pravoslaví na Podkarpatské Rusi, stál v čele Ústředního výboru obrany církve (1925), misijní společnosti (1928), redigoval časopisy Dušpastyr (1924-38), Missijnyj věstnik (1931-38), Missijnyj kalendar (1935-44), Dobryj pastyr (1932-42), Blahovestnik (1939-44). Od začátku 20. let ostře útočil proti šíření komunistických idejí v zemi, činnosti KSČ, poukazoval na nebezpečí hrozící křesťanské Evropě ze strany SSSR (Čto dajet komunizm Rusínam Podkarpatja? 1927).

 

V politickém smyslu patřil k té části rusínské inteligence, která i po rozpadu Rakouska--Uherska zůstala věrna ideji velkého Maďarska a snila o jeho obnovení. Není proto divu, že uvítal Vídeňskou arbitráž (2.11.1938), připojení části území Podkarpatské Rusi k Maďarsku a v březnu 1939 obsazení jejího zbytku maďarskou armádou. V roce 1939 byl jmenován hlavním poradcem regenta-komisaře na území Kárpátalja. Poradce stál v čele osmičlenné iniciativní a poradní komise jmenované maďarským premiérem. Zároveň byl jmenován poslancem maďarského parlamentu, redaktorem časopisů Karpatska nedilja (1939-41), Nedilja. (1941-44), předsedou Podkarpatské vědecké společnosti (Podkarpatskoje obščestvo nauk) (1942-44). Propagoval ideu urychleného formování svébytného uhro-ruského národa (Madjarskoje pravitelstvo i narodnyj jazyk podkarpatských Rusynov, 1943). 

 

Po smrti biskupa A. Stojky (1943) se ujal dočasně řízení Mukačevské řeckokatolické diecéze. Po příchodu Rudé armády se o něho zajímaly tajné sovětské orgány. V březnu 1945 byl zatčen a obviněn z kolaborace. Ve vězení mu sovětští vyšetřovatelé nabídli kompromis: konvertování k pravoslaví, napomáhání likvidace řeckokatolické církve, za což mu bylo slíbeno zproštění viny a propuštění z vězení. A. Ilnickij takový „kompromis" odmítl, na což byl odsouzen ke 25 rokům pobytu v Gulagu. Zemřel v separačním táboře v sibiřském Tomsku.

 

prof. Ivan Pop