110 let od narození Dr. Ivana Párkányiho, velkého syna malého národa

Na prahu příštího roku, 1. ledna 2006, vzpomeneme s úctou, vděčností a láskou za dar života Dr. Ivana Párkányiho, který jej ve vrchovaté míre naplnil činorodou prací - především prací pro svůj rusínsky národ, Československou republiku, rodinu a pomoc potřebným. Dožil se téměř 101 let, a i když podstatnou část života prožil v Praze, srdcem zůstával v rodném kraji pod poloninami na Podkarpatské Rusi.

Dr. Ivan Párkányi se narodil 1. ledna 1896 v obci Teresova, okres Tačovo na Podkarpatské Rusi jako třetí dítě z osmi sourozenců v rodině učitele rusínské řeckokatolické školy. Maturitu složil na mukačevském gymnáziu, diplom doktora práv získal na budapešťské univerzitě v 1918. V době studií byl nucen si vydělával na živobytí. Byl například vychovatelem v internátě, vypomáhal v kanceláři vikáře, v Budapešti byl ředitelem administrace týdeníku "Budai Újság", odpoledne pracoval v kanceláři advokáta, v neděli zpíval na svatých liturgiích v řeckokatolickém chrámovém sboru.

Po skončení studií se vrátil do rodného kraje, kde pracoval ve státní správě v Chustu. kde prožil i dramatickou okupaci tzv. Ruské krajiny a Chustu, v tehdejších Uhrách rumunským vojskem.

V r. 1919, kdy byla Podkarpatská Rus připojena k ČSR, stal se prvním okresním hejtmanem v Mukačevě (proto jedna z mukačevských ulic nese jeho jméno). Brzy po nástupu do správy okresního úřadu v Dovhém v r. 1921 byl předsedou vlády povolán do služby v úřadu předsednictva vlády. V Dovhém za krátkou dobu tamní činností (od 1.6.1921 - 6.11.1921) stačil dát do pořádku silnice a mosty, postavit nemocnici však nestačil realizovat.

V r. 1924 byl Dr. Ivan Párkányi pověřen prezidentem ČSR T.G.Masarykem vedením referátu pro záležitosti Podkarpatské Rusi v politickém odboru Kanceláře prezidenta republiky. V prezidentské kanceláři pracoval téměř 25 let. Jako vlivný Rusín v Praze pomáhal chudým krajanům a studentům, kteří se na něj obraceli o pomoc, obzvláště v cloně nezaměstnanosti.

Zasloužil se o vznik pražské studentské koleje, na které převzal bezplatné i dozor, aby byla na patřičná úrovni. Jeho snahou bylo umožnit studentům i ostatním krajanům i v Praze nábožensky duchovní život jako v rodném kraji. Proto sepsal a dal úřadům ke schválení stanovy „Spolku sv, Vasila Velikého" pro zřízení řeckokatolické farnosti o byl jeho prvním předsedou. V r. 1931 pražsky arcibiskup František Kordač daroval řeckokatolíkům barokní (bývalý seminářský) kostel sv.Klimenta v Karlové ulici na Starém Městě v Praze. Dr. Ivan Párkányi byl dlouholetým kurátorem řeckokatolické farnosti v Praze, která byla po dlouholetém úsilí úřední potvrzena 16.12.1933 a Svatým Stolcem stvrzená v r. 1935. Zasloužil se i o navrácení kostela řeckokatolické církvi v r. 1968.

Svatý Stolec ocenil zásluhy Dr. Ivana Párkányiho o zřízení řeckokatolické farnosti v Praze a o blaho a duchovní život svého národa a papež Pius XI.. ho 4. července 1938 vyznamenal nejvyšším laickým vyznamenáním, Byl poctěn titulem - rytíř komtur papežského Rádu sv. Silvestra. V r. 1931 se Dr. Ivan Párkányi oženil s Olgou Petříkovou, dcerou užhorodského veřejného notáře, s kterou vychovali tři děti. 4. říjnu 1938 byl Dr. Ivan Párkányi presidentem republiky Dr. Edvardem Benešem jmenován jako první a jediný Rusín ministrem bez portfeje (pro Podkarpatskou Rus) do druhé úřednické vlády generála Syrového. Přestože z důvodu zhoršující se politické situace podal 10. října 1938 demisi, ještě 8. října odletěl - vzdor bouřlivému počasí - vojenskou stíhačkou do Užhorodu hájit pročeskoslovenský postoj.

Vydal a nechal rozšířit ve více jazycích provolání ke všem občanům na Podkarpatské Rusi, v němž se obrací s výzvou na podporu Československé republiky v těžkých chvílích nebývalého nátlaku zvenčí. 9. října se Dr. Ivan Párkányi vrátil do Prahy a informoval kabinet o neklidné situaci na Podkarpatské Rusi. (V těchto dnech současní probíhalo v Komárně jednání o odstoupení čsl. území obývaných převážně Maďary Maďarsku. Dr. Ivan Párkányi nebyl, ani nemohl být ve vyjednávači vládní delegaci, jak chybné mnozí historikové uvádějí!)

Ve funkci ministra docílil Dr. Ivan Párkányi toho, že československá vláda nevyhověla žádosti fašistického Maďarska o předání Čopu a Berehova a tamní Češi a Slováci (asi 40 000 osob) se mohlo bez překážek a bezplatně přestěhoval do historických zemí s celým movitým majetkem. 9. října 1938 byl vládou "ve funkci prezidenta republiky" (dr. Edvard Beneš 5.října1938 abdikoval) jmenován guvernérem Podkarpatské Rusi. Jeho žádosti o zproštění táto funkce bylo vyhověno až 4. listopadu 1938. Mnichov, 15. březen 1939 a celý protektorát byly pro něj tragédií národní i osobní.

Za nacistické okupace byl poslán na dovolenou s „čekatelným". Rodina proto prožívala válečné období těžce, s velkým odříkáním. Po osvobození ČSR Dr. Ivan Párkányi uplatnil své bohaté zkušeností ve státní službě u Fondu národní obnovy. 7.dubna 1949 nastoupil v Kanceláři presidenta republiky a stal se přednostou finančního n rozpočtového referátu a působil ve funkci úsporného referenta nejen KPR, nýbrž i jeho podřízených správ; hradní a lesní správy zámku Lány - vždy jako bezpartijní.  V r. 1952 odešel předčasně do důchodu. V r. 1987 - v svých 91 letech - ovdověl. Tuto těžkou životní ztrátu mu pomáhaly nést jeho dvě dcery, a to až do jeho odchodu na věčnost 23. prosince 1996.

Ve vzpomínkách všech zůstává Dr. Ivana Párkányi velkým synem malého národa Rusínů, člověkem čestným, vysokých morálních a pracovních kvalit s hlubokým sociálním cítěním. Miloval svou rodinu, pro kterou mu nebyla žádná oběť velká, miloval svůj národ a rodnou zem, především však miloval p. Boha, do jehož náruče odešel.

MARIE KŘÍŽOVÁ a VĚRA VACOVÁ, dcéry
Podkarpatská Rus č. 4 / 2005