Opava téměř celá lehla popelem, líčí konec války historik Kolář

Bojovalo se o každou ulici a každý dům a z výstavního města zbyly jen trosky. Opavu Němci urputně bránili, 22. dubna roku 1945 to však museli vzdát. „Její osvobození sovětským a československým jednotkám umožnilo rozvinout útok na Ostravu, hlavní cíl ostravsko-opavské operace, pro Opavu však byla cena vysoká,“ říká historik Ondřej Kolář.

„Opava Jednoznačně patřila k nejzničenějším městům v republice. V centru se dalo hovořit o osmdesáti až devadesáti procentech zničené zástavby,“ říká historik a kurátor Národního památníku 2. světové války Ondřej Kolář.

Kdybychom se přenesli o šestasedmdesát let zpátky, co v Opavě uvidíme?
V polovině dubna 1945 byla Opava prakticky vylidněná. Většina německého obyvatelstva byla buď organizovaně evakuovaná před příchodem fronty, nebo se stejně jako většina místních Čechů uchýlila k příbuzným či známým na venkov. Počítalo se s obranou města, takže zůstaly jen německé ozbrojené síly a pak i personál a pacienti nemocnice, kteří nemohli být evakuováni. A také kolem čtyř desítek Čechů, kteří se před nařízenou evakuací ukryli a počítali zřejmě s tím, že se po příchodu Rudé armády budou podílet na obnově správy a veřejného života. Už od konce března byla Opava prakticky denně bombardovaná, což s blížící se frontou sílilo. V ulicích intenzivně hořelo.

Kam se opavští Němci při evakuaci dostali?
Lidé částečně odjížděli vlakem, částečně, především z předměstí a širšího okolí, s vlastními povozy s koňmi a dobytkem. Někteří se dostali poměrně daleko, třeba na jižní Moravu nebo až k Praze. Ale spousta lidí z transportů utíkala, nebo to někde napůl cesty vzdala, protože viděli, že se stejně při rozbombardovaných silnicích a kolabující dopravě nedostanou do bezpečí. Že naopak na cestách, po nichž se přesouvaly i vojenské jednotky, jsou možná víc ohrožení, než kdyby zůstali doma a tam přečkali přechod fronty. Spousta lidí se spontánně vracela nebo hledala jiné možnosti, jak přechod fronty přečkat.

Jaké panovaly nálady?
Máme k dispozici útržkovité vzpomínky. Deziluze Němců byla obrovská, drtivé většině lidí, kromě těch opravdu nejfanatičtějších, bylo jasné, že Německo válku nemůže vyhrát. Obávali se toho, co se bude dít, a snažili se dostat do bezpečí. Ze Sovětů měli Němci velké obavy.

Co čeští obyvatelé?
Po celou dobu války na Opavsku žily řádově desítky tisíc Čechů. Spíše český byl venkov, Němci žili ve městech a v západní části okresu. Češi tady za války žili ve velmi podřízeném postavení, život v Sudetské župě byl daleko okleštěnější než v Protektorátu. Část z nich se zapojila do osvobozovacích bojů, dělali průvodce, pomocníky nebo ošetřovatele Rudé armádě. 

Jak postupovaly boje o Opavu?
Počátek můžeme stanovit na 15. dubna, kdy začal soustředěný tlak na Opavu. V širším okolí se bojovalo od začátku dubna. Největší intenzita přichází mezi 18. a 22. dubnem, už se bojuje o přístupy do města, jednak ve směru od Štítiny na Kylešovice a potom ve směru od Oldřišova a Pustých Jakartic přes Kateřinky. Při bojích o přístup do Kateřinek fronta před Opavou stála tři dny, boje byly těžké. Samotné město je záležitostí posledních dvou dnů, 21. a 22. dubna, kdy Rudá armáda pronikla do Opavy a německé jednotky vytlačovala na západ. Poslední opěrný bod Němců byl za železnicí u západního nádraží, kde se drželi do večerních hodin 22. dubna. Pak ustoupili za město. 

A to byl definitivní konec?
Ani tím to neskončilo. Sověti Opavu obsadili, ale německá armáda zůstávala na návrších za městem a podnikala dílčí protiútoky. Třeba 1. května se Němci málem dostali opět na západní předměstí Opavy. Ke střetům docházelo až do posledních dnů války, kdy se 6. a 7. května po osvobození Krnova fronta za Opavou začala hroutit i z druhé strany.

Proč Němci na Opavě tak lpěli?
Byla administrativním centrem říšské župy Sudety, to už ale v dubnu ztrácelo význam, správní orgány, gestapo a další složky kromě armády byly evakuovány. Významná byla ale ze strategického hlediska díky své poloze. Opava chránila spojení z Ostravy na Krnov a směrem dál do západního Slezska. Fronta byla relativně široká, bojovalo se od osoblažského výběžku podél celé dnešní hranice s Polskem. Sověti už byli na Hlučínsku a postupovali na Ostravu. Opava měla blokovat průnik dalších sovětských jednotek od Krnova a ze západního Slezska, aby se neslily dva proudy, které by postupovaly dál.

Z bojů vyšla velmi zničená, jak velký byl rozsah škod?
Konkrétní statistiky jsou různé, v centru Opavy se hovoří o osmdesáti až devadesáti procentech silně zničené zástavby. Poválečné odhady ale nezohledňují to, že poškozené domy byly bourány a rozebírány na stavební materiál. Velké škody vznikly i při čištění města, kdy sovětští vojáci prohledávali domy, jestli někde nejsou zbytky německé armády. Často se to řešilo tím, že do okna se preventivně hodil granát. Zřejmě i s blížícím se koncem války psychologie vojáků pracovala s tím, že když někdo přežil tři čtyři roky na frontě, nechtěl se nechat zabít na konci války. Sověti měli také materiální a početní převahu a mohli si dovolit i víc plýtvat municí než v prvním roce války.

Opava je často zmiňovaná jako nejzničenější město v zemi...
Jednoznačně patřila k nejzničenějším v republice. Boje v městské zástavbě nebyly úplně běžné, na českém území se s takto intenzivními boji o města setkáváme jen u ostravsko-opavské operace. Německá armáda používala koncept takzvaných opevněných obcí, schválně si budovali obranná postavení s pomocí zástavby. Hlavně na přístupových cestách, třeba podél Ratibořské ulice u mostu, kde fotografie dokládají protitankové zátarasy a v zástavbě kulometná hnízda. Bohužel se nic z toho nedochovalo. Například v Olomouci, kde boje nebyly tak intenzivní, kulometná hnízda zůstala, dodnes jsou v zástavbě vidět zabetonovaná okénka s průzory pro střílny. Kromě Opavy byl zničený i Fulnek, kde se po válce uvažovalo o tom, že by se nemusel vůbec obnovit. Zničená byla i Osoblaha, tam proběhly první pokusy o průlom do Slezska už v březnu.

Jak Rudá armáda přistupovala k civilistům?
Na civilní obyvatele při bojích v Opavě hleděli velmi málo, město bylo relativně vylidněné, bylo intenzivně bombardováno, takže se nepočítalo, že by tam zůstávali. S českými i německými civilisty přicházeli do kontaktu v okolních obcích. Češi je vítali, snažili se jim pomáhat, poskytnout potraviny, ale na druhou stranu nejen mezi Němci, ale i mezi Čechy panovaly obavy z rabování, jsou záznamy o zakopávání cenností a došlo i k několika násilným excesům, máme doložené případy třeba z Kateřinek.

Co se dělo po přechodu fronty?
Po osvobození nebyla v provozu žádná z opavských továren, celé vnitřní město bylo zničené. V prvních týdnech vůbec nefungovala jakákoliv infrastruktura. Při obnově velmi pomáhaly svépomocné charitativní počiny a sbírky, sbíraly se peníze, ale i ošacení nebo knihy pro školy. Z Čechů se do Opavy vrátila většina, i státní zaměstnanci, kteří tady byli před válkou služebně. U Němců přesná čísla nemáme, ale troufám si říci, že většina se alespoň dočasně vrátila. Paradoxně se vracelo poměrně dost lidí, kteří byli po válce stíhaní, třeba řidiči a tlumočníci gestapa. Byli to místní lidé, neměli po válce kam jinam jít.

Záhy začalo stahování Němců do odsunových středisek a byli vysídleni. Spousta mužů se vrátila z fronty později a většinou využili možnosti vystěhovat se za vysídlenými rodinami. Zajímavostí je, že němečtí vojáci, kteří se zbláznili na frontě a byli pacienty psychiatrické léčebny, v Opavě dožili, a to i do 70. a 80. let. Nic se nevědělo o jejich původu a rodinách a za minulého režimu nebylo možné rodiny dohledávat. To byly takové poslední zbytky německé armády v Opavě.

Osvobození Opavy je poměrně podrobně zmapované. Kam výzkumy míří dál?
Podařilo se už vytěžit i ruské archivy, což dlouho nebylo možné. Průběžně se objevují spíše drobnější věci a detaily. Teď je to spíše o osobních příbězích, pozůstalostech, kdy se objeví, že někdo z vojáků si vedl deník, objeví se fotografie nebo soukromá korespondence lidí, kteří tady konec války zažili. I s odstupem let na to například v dopisech vzpomínají a nám to dokreslí život vojáků i civilistů během války. Poměrně málo máme obrazové dokumentace přímo z doby bojů. Němci ke konci války rezignovali na frontové zpravodajství, už se netočily filmové týdeníky, takže pro Opavu neexistují záběry, které známe ještě z Budapešti z ledna a února 1945. I fotek vojenské provenience je velmi málo. Stejně tak jako fotografií ze strany civilistů. Jakmile někam přijela Rudá armáda, lidé je fotili, z Ostravy máme i filmové záznamy. Z Opavy, která byla prakticky vylidněná, to není. K dispozici jsou až fotky po osvobození.

Autor: Žaneta Motlová

Zdroj: 
https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/opava-valka-druha-svetova-valka-historik-kolar.A210422_114445_ostrava-zpravy_pjen

Foto: Pohled na zničené centrum Opavy