BOKŠAJ JOSIF (*1891 †1975)

(2. října 1891 Kobylecká Poljana, dnes Ukrajina – †9. října 1975 Užhorod, Ukrajina)

Malíř, zakladatel rusínské národní malířské školy, pedagog

Josif Bokšaj maturoval na mukačevském gymnáziu a následně absolvoval Akademii výtvarných umění v Budapešti.
Po vypuknutí první světové války narukoval do rakousko-uherské armády a bojoval na východní frontě. V roce 1915 padl do ruského zajetí. Po uzavření Brestlitevského míru mezi ústředními mocnostmi a sovětským Ruskem v březnu 1918 se vrátil do Užhorodu, kde působil jako profesor kreslení na místním gymnáziu. Po připojení Podkarpatské Rusi k Československu v roce 1919 se aktivně zapojil do kulturního života kraje.
Bokšaj si byl vědom, že demokratické Československo vytváří nové podmínky pro rozvoj kultury i národního uvědomění Rusínů.

Vzpomínal:
„Vše, co jsme kolem sebe viděli a čemu jsme se naučili, nás vedlo k tomu, abychom se nestarali jen o své osobní umělecké dílo a jeho úspěch, ale také o budoucnost umění. Usilovali jsme o vytvoření takové umělecké školy, která by dokázala nejen střežit ustálené tradice, ale zároveň pokračovat v rozvoji toho, čeho naše umění dosáhlo a dosáhne. Zdálo se to být tím nutnější, že na přelomu 19. a 20. století probíhal v mnoha zemích proces vytváření národních uměleckých škol, které se stavěly proti salonnímu oficiálnímu umění. Světová válka a následné převraty zasáhly do těchto procesů a vytvořily nové podmínky, v nichž se umění muselo dále rozvíjet. Začátky naší práce nebyly snadné – žili jsme většinou z učitelských platů. Ale mohli jsme svobodně formovat své pojetí skutečnosti a hledat vlastní umělecký jazyk. Učili jsme se od starých mistrů, snažili jsme se zachovat úctu k dílům Rembrandta, Velázqueze, Goyi, Tiepola, Munkácsyho a Courbeta. Usilovali jsme uchránit své umění před diletantstvím, bezdůvodným avantgardismem i salonními oficiálními proudy.“

Podkarpatská rusínska malířská škola
Josif Bokšaj byl vůdčí osobností podkarpatské malířské školy, která se stala symbolem druhého rusínského národního obrození.
Český básník a literární kritik Jaroslav Zatloukal, přítel Rusínů, o něm napsal:
„Bokšaj se mi jeví jako nejvýznamnější představitel podkarpatského malířství, výrazný tvůrce realistických a impresionistických krajin, jejichž epické horské motivy mají zvláštní chmurnou působivost. Je to malíř vysoké technické vyspělosti, jadrného rukopisu, výrazných barev a mohutných kompozic. V jeho biblických motivech cítíme silné a vzrušující náboženské mystérium, jako by na jeho plátna a fresky působily sugestivní výjevy z podkarpatských ikon. Bokšaj je mistrem krajinných nálad a přesvědčuje o své význačné kultuře, barevné citlivosti a houževnaté práci, která vytváří pevný most mezi starší a mladší generací.“

Tvorba a pedagogická činnost
Josif Bokšaj vytvořil osobitý styl ilustrací školních učebnic a monumentálních maleb pro ikonostasy v řeckokatolických kostelech na Podkarpatské Rusi, východním Slovensku a Maďarsku.
Ve spolupráci s Adalbertem Erdélym založil roku 1927 v Užhorodě Veřejnou školu kreslení, která vychovala celou generaci umělců rusínské národní malířské školy. Byl také vedoucí osobností Spolku výtvarných umělců na Podkarpatské Rusi, založeného roku 1931.

Po roce 1945, v období tlaku sovětského oficiálního umění – tzv. socialistického realismu – dokázal ve svém krajinářství zachovat osobitou uměleckou autonomii. Za tuto svobodu však musel zaplatit sérií obrazů s tematikou „socialistické výstavby“.

Působil rovněž jako pedagog na Užhorodské škole užitého umění a na Ústavu užitého a dekorativního umění ve Lvově. Později byl zvolen členem Akademie umění SSSR.

prof. Ivan Pop


**********

BOKŠAJ, Josip (* 2. október 1891, Kobylecká Poľana, R-U monarchia, dnes Ukrajina,  † 9. október 1975, Užhorod, Ukrajina)

Maliar, zakladateľ rusínskej podkarpatskej maliarskej školy, pedagóg

Josip Bokšaj bol absolventom mukačevského gymnázia a Akadémie výtvarných umení v Budapešti. Po ukončení štúdií pôsobil ako učiteľ kreslenia na užhorodskom gymnáziu. Po pripojení Podkarpatskej Rusi k Československu v roku 1919 sa aktívne zapojil do kultúrneho života regiónu.

Bol vedúcou osobnosťou podkarpatskej maliarskej školy, ktorá sa stala symbolom druhého rusínskeho národného obrodenia. Vytvoril osobitý štýl ilustrácií školských učebníc a monumentálnych obrazov ikonostasov v gréckokatolíckych kostoloch na Podkarpatskej Rusi, východnom Slovensku (Michalovce, Nový Ruskov, Čičarovce, Veľké Slemence, Maťovce) a v Maďarsku (Máriapócs).

Zaujímavým prvkom v Bokšajovej tvorbe je anjel prinášajúci Kristovi na tróne model dreveného chrámu z Užoku – symbol, že kresťanstvo prišlo k Rusínom už so sv. Metodom v 9. storočí.

Myslel aj na budúcnosť podkarpatského umenia a spolu s Adalbertom (Vojtechom) Erdélyim v roku 1927 založil v Užhorode Verejnú školu kreslenia, ktorá vychovala celý rad umelcov podkarpatskej maliarskej školy. Obaja boli tiež vedúcimi osobnosťami Spolku výtvarných umelcov na Podkarpatskej Rusi (1931).

Na adresu mladej podkarpatskej výtvarnej generácie Bokšaj vyslovil závažný úsudok:

„Mladá podkarpatská generácia by sa mala zahĺbiť do odborného štúdia, aby aj z našej malej zeme vzišli veľkí majstri, na ktorých sa bude celý svet dívať s úctou. Náš kraj poskytuje nesmierne veľa materiálu pre umelecké spracovanie – jeho horám, dolinám a ľudu sa nevyrovná žiadny kút sveta. Verím, že ak sa niekomu podarí zachytiť v plnej kráse umeleckého spracovania aj našu rusínsku dušu, vznikne typické a špecifické umenie Rusínov Podkarpatskej Rusi.“

Po roku 1945, v podmienkach tlaku sovietskeho oficiálneho umenia – tzv. socialistického realizmu – si dokázal vo svojom krajinárstve zachovať osobitú autonómiu umelca. Za túto slobodu však musel zaplatiť sériou obrazov s tematikou „socialistickej výstavby“.

Pôsobil aj ako pedagóg na Užhorodskej škole úžitkového umenia a na Ústave úžitkového a dekoratívneho umenia vo Ľvove. Bol zvolený za člena Akadémie umení ZSSR.

zdroj: Rusinske kalendárium