Biskup Pavel Gojdič: příkladný život, mučednická smrt

„Moji Rusíni, pamatujte na slova i činy, jimiž jsem vás utvrzoval v řeckokatolické víře a v rodné řeči!“
 Pavel Gojdič

Biskup Pavel Gojdič je vedle blahoslaveného biskupa Vasila Hopka nejvýznamnější osobností v historii prešovské řeckokatolické eparchie. Lidé ho nazývali „člověkem zlatého srdce“. V srdcích těch, kteří ho znali, trvale zůstane světcem. Narodil se 17. července 1888 v Ruských Peklanech u Prešova v rodině řeckokatolického kněze Štefana Gojdiče, při křtu dostal jméno Petr. Teologická studia započal v Prešově, pokračoval v nich v Budapešti. Byl vysvěcen na kněze v srpnu r. 1911. Po několikaleté pastorační práci vstoupil v roce 1922 do řádu sv. Bazila Velikého v Mukačevě a přijal jméno Pavel. Po misionářské činnosti na Podkarpatské Rusi byl v r. 1926 jmenován apoštolským administrátorem prešovské eparchie, v následujícím roce jmenován titulárním biskupem harpašským a konsekrován v chrámu sv. Klimenta v Římě. V té době současně probíhaly oslavy 1100 výročí narození sv. Cyrila.

Po biskupském svěcení navštívil v Římě baziliku sv. Petra, aby se pomodlil na hrobě apoštola. Při osobní návštěvě u sv. Otce Pia XI. 29. března 1927 dostal darem zlatý kříž se slovy: „Tento kříž je jen slabým symbolem těch velkých křížů, které na tebe, můj synu, sešle Pán Bůh ve tvé biskupské službě.“ To se později potvrdilo ve vrchovaté míře. Jako biskupské heslo si zvolil: „Bůh je láska, milujme ho.“

Biskup Gojdič usiloval o prohloubení duchovního života kněží i věřících. Podporoval vydávání časopisu Blahovistnik, Da pridet carstvije Tvoje aj. Miloval byzantský obřad a velmi mu záleželo na tom, aby byl přesně dodržován.

Angažoval se i v oblasti školství, což potvrdilo např. i založení řeckokatolického gymnázia v Prešově v r. 1936. Zřizoval nové farnosti (v Praze, Bratislavě, Levoči a jinde). Jeho zásluhou byl v Prešově postaven sirotčinec svěřený sestrám Kongregace Služebnic Neposkvrněného početí Panny Marie. Roku 1940 ho papež Pius XII. povýšil z apoštolského administrátora na sídelního biskupa prešovské eparchie, přestože Pavel Gojdič předtím požádal o abdikaci. V době Slovenského státu vláda nelibě nesla jeho úsilí o rozvoj duchovního života věřících a snahu umožnit Rusínům používat v církevních školách svůj jazyk. Po druhé světové válce se snažil co nejlépe zajistit pastoraci na východním Slovensku poničeném válkou, a zároveň zakládal v Sudetech farnosti pro nově přistěhované věřící. Od roku 1947 mu pomáhal pomocný biskup Vasil Hopko (nyní již blahoslavený), dřívější farář v Praze a profesor prešovského semináře. Po nástupu komunistické nadvlády v r. 1948 došlo 14. dubna 1950 k likvidaci řeholních řádů a 28. dubna 1950 k delegalizaci řeckokatolické církve na nechvalně známém prešovském soboru (ve skutečnosti lžisoboru), na kterém byl vyhlášen návrat k pravoslaví.

Pavel Gojdič přestup řeckokatolíků k pravoslaví odmítl. Proto byl ve vykonstruovaném procesu 11. – 15. ledna 1951 (současně s katolickými biskupy Vojtaššákem a Buzalkou) jako „vlastizrádce“ odsouzen k doživotnímu odnětí svobody, zaplacení 200 000 korun pokuty a k odnětí občanských práv. Ve vězen í byl vystaven velkým útrapám, těžkému fyzickému a psychickému útlaku. Byl ponižován, vykonával nejtěžší a nejpodřadnější práce (byl např. zapřahán do pluhu), přemisťovali jej z jedné věznice do druhé. Až v leopoldovské věznici byla jeho křížová cesta dne 17. července 1960, v den jeho narozenin – jak si vždycky přál – ukončena smrtí. Byl pohřben na vězeňském hřbitově pod vězeňským číslem 681.

Až v r. 1968 – v důsledku uvolněných společensko – politických poměrů – dovolily státní orgány exhumaci tělesných ostatků biskupa Gojdiče. Byla provedena na leopoldovském hřbitově, poté byly tělesné ostatky převezeny do Prešova a tam uloženy do krypty řeckokatolického katedrálního chrámu sv. Jana Křtitele. 15. května 1990 byly ostatky uloženy do sarkofágu a umístěny v kapli katedrály.

Pavel Gojdič byl soudně rehabilitován v září 1990. In memoriam byl vyznamenán Řádem T. G. Masaryka II. třídy a Pribinovým křížem I. třídy. Dne 4. listopadu 2001 ho papež Jan Pavel II. v Římě blahořečil. V Ložíně na východním Slovensku je blahoslavenému biskupu Pavlu Gojdičovi zasvěcen první kostel.

Biskup Gojdič byl nesmírně laskavý, skromný a pokorný člověk, ochotný vždy pomáhat potřebným. Naplňoval tím poslání své práce, které při jednom ze svých kázání vyjádřil slovy: „S pomocí Boží chci být otcem sirotků, pomáhat chudým a utěšovat zarmoucené.“

MARIA KŘÍŽOVÁ