Bohumil Vavroušek fotografoval Podkarpatskou Rus

 
V galerii Josefa Sudka v Praze je k vidění až do  konce ledna 2019 výstava fotografií Bohumila Vavrouška z  Podkarpatské Rusi; tento trochu pozapomenutý fotograf tam jezdil v  letech 1915–1929 téměř každoročně. Výstavu připravil a úvodní slovo přednesl kurátor Jan Mlčoch. Poprosili jsme ho o  text projevu, z  nějž větší část otiskujeme.
 
Motto:
Kde jste se narodil? V Rakousko-Uhersku.
Kde jste chodil do školy? V Maďarsku.
Kde jste se oženil? V Československu.
Kde jste žil? V Sovětském svazu.
Kde jste zemřel? Na Ukrajině.
Lžete! Přísahám, z Mukačeva jsem se celý život nehnul!
židovská anekdota
 
 Naší výstavou bychom rádi upozornili na fotografa Bohumila Vavrouška, jehož jméno je spojeno s nemalou částí naší bývalé republiky a  jejími tehdejšími obyvateli. Narodil se 25. června 1875 ve  Slavětíně, studoval učitelský ústav v Kutné Hoře a působil jako učitel na venkovských školách. Zájem o výtvarné umění ho přivedl do kurzů kreslení. Určujícím zážitkem pro něj byla Národopisná výstava českoslovanská (1895), kterou jako mladík navštívil a kde se nadchl pro lidovou kulturu. Už v roce 1909 podnikl cestu do  Haliče, rok nato procestoval Bukovinu. Věrným pomocníkem se mu stal fotoaparát. Dokumentoval lidové dřevěné stavby, zejména kostely, vesnická stavení, hřbitovy, kaple a boží muka. Postupoval s vědeckou precizností, katalogizoval práce anonymních stavebníků a  řemeslníků, aby zachytil jejich zručnost i  výtvarný cit. Fotografie publikoval v časopisech Zlatá Praha, Český svět, Světozor a dalších. Roku 1910 se poprvé vypravil na  Slovensko, kde nalezl mnoho dokladů kvalitní lidové architektury, ale i četná přátelství. Nedlouho po  vzniku samostatného Československa, v  roce 1924, uspořádal Sergej Makovskij v pražském Uměleckoprůmyslovém museu rozsáhlou výstavu Umění a život Podkarpatské Rusi, kde byly použity fotografie Bohumila Vavrouška a  dalších autorů: Amálie Kožmínové, V. Zalozieckého, Prosvoty, M. Šípkové, J. Krále, Sevastjanova.
 
Podkarpatskou Rus pro její divokost a romantičnost vyhledávali i  další fotografové. Ve dvacátých letech to byl například Rudolf Hůlka, později avantgardista Jaromír Funke nebo všestranný fotograf Pestrého týdne Bohumil Šťastný. Řadu dokladů o  svém putování zanechali také tehdy začínající fotografové Zdenko Feyfar, amatér Josef Kábrt nebo sociálně zaměřený František Doležal. Škála fotografů byla ještě větší. K popularitě tohoto Bohem zapomenutého kraje přispěl román Karla Čapka Hordubal nebo baladická kniha Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník (obě z roku 1933) a v neposlední řadě i ve třicátých letech stále více pěstovaná turistika.
 
Vavroušek každoročně vyjížděl na na Slovensko a  Podkarpatskou Rus. Výsledkem byly publikace Malebné Slovensko: památky historické a  stavitelské, ukázky různých krojů, staveb, umění a  života lidu slovenského (1920–1923), Dědina: 516 fotografií lidových staveb v  republice Československé (1925), Kostel na  dědině a  v  městečku, 615 fotografií církevních staveb v  Republice Československé (1929) a  Církevní památky na  Podkarpatské Rusi (1929). V některých případech spolupracoval s přítelem Zdeňkem Wirthem. Bohumil Vavroušek zemřel 6. října 1939 v Praze.
 
Nevěnuji se zde historickým zvratům, kterými Podkarpatská Rus ve 20. století prošla, jsou k dohledání jinde. Dá se snad ale říci aspoň tolik, že dvacátá a třicátá léta 20. století, kdy bylo toto území součástí Československé republiky, patřila k  šťastnějším obdobím jeho dějin. Po válce, v červnu 1945, pak byla celá země i s takřka milionem obyvatel násilně přičleněna k Sovětskému svazu, zavládl tam komunistický středověk. Na tomto neomluvitelném selhání a  zradě se podílel i  tehdejší prezident Edvard Beneš a  další političtí představitelé. Aby se co nejrychleji zapomnělo na fakt, že se Československo vzdalo asi tří a  půl milionu svých občanů, bylo následně vydáno nařízení zakazující užívání názvů Sudety a  Podkarpatská Rus. Lidové přísloví však praví: Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Netrvalo to ani tři roky a Stalin zabral celé Československo. Výstava je připomínkou přehlíženého fotografa Bohumila Vavrouška, ztracené země a zapomenutých Čechoslováků, z nichž mnozí v boji za naši svobodu položili své životy. Je to jen zlomek rozsáhlého muzejního souboru, věnovaného Podkarpatské Rusi a jejím obyvatelům.
 
JAN MLČOCH