C(K) + M + B: Co vlastně znamenají tři písmena na futrech domů? 

Iniciály tří králů to nejsou 

Občanský kalendář 6. ledna připomíná svátek Tří králů. V tom křesťanském stojí „slavnost Zjevení Páně“. S onou královskou trojicí, kterou vidíme v betlémech klanět se Jezulátku, sice souvisí, ta je však jen částí obsahu tohoto svátku.

Zjevení čili Epifanii – toto slovo si čeština vypůjčila z řečtiny – křesťané slavili mnohem dříve než samo Ježíšovo narození. Zmínku o něm zapsal už Klement Alexandrijský v první polovině 3. století.

Ve starověkém Egyptě se v prvních lednových dnech oslavoval bůh věčnosti Eón či různá sluneční božstva, a tak raná církev prostě přejala toto datum pro vlastní svátek.

Nejdříve se Epifanie slavila na Východě a propojovala návštěvu tří králů, Ježíšovo narození a křest a jeho první zázrak, když na svatbě v Káni proměnil vodu ve víno. Až postupem času se oslavy narození oddělily do samostatného svátku.

Obsah slavnosti Zjevení shrnuje jedna z modliteb pro tento den: „Dnes přivedla hvězda mudrce k jesličkám, dnes byla na svatbě proměněna voda ve víno, dnes chtěl být Kristus v řece Jordánu pokřtěn od Jana, aby nás vykoupil.“ Ježíš se při těchto třech příležitostech ukázal – „zjevil“ – jako Bůh, a to zástupcům pohanů (králové), židům (u Jordánu) a svým učedníkům (v Káni).

Dnes důraz leží především na trojici, která připutovala za hvězdou do Betléma. Evangelium nezmiňuje počet těchto poutníků, mluví o nich jen jako o „mudrcích od východu“. K číslu tři došel ve 3. století Órigenés, patrně podle tří darů, které tito „mágové“, jak je pojmenoval, Ježíškovi přinesli: šlo o zlato, myrhu a kadidlo.

Výběr darů není náhodný, svou symbolikou má potvrzovat Ježíšův královský původ i jeho příští osud. Výmluvně to shrnují slova písně k tříkrálové koledě:

„Král Kašpar zlato daroval, moc jeho tím slavnostně vyznal.
Melichar mu kadidlo dal, jako Bohu mu poctu vzdal.
Baltazar myrhu věnoval, smrt a pohřeb oznamoval.“

Jména Kašpar, Melichar a Baltazar se poprvé objevila až v 9. století. V tento den se žehnají příbytky a nad vstupní dveře se píše požehnání C(K)+M+B, což znamená Christus mansionem benedicat – Kristus ať žehná tomuto obydlí. Lidová představivost si však zkratku vyložila jako iniciály královských jmen.

Co znamená trojjedinost
Svátek Křtu Páně křesťané slaví následující neděli po slavnosti Zjevení. Skončí tím vlastní vánoční čas a vstoupíme do všedního, tzv. liturgického mezidobí, které přeruší až Popeleční středa a s ní nástup postu a příprava na Velikonoce. Nicméně v tomto mezičase je ještě pár svátků, jež se k Vánocům vztahují, zejména Hromnice na počátku února.

Když Ježíš v dospělosti začal veřejně vystupovat, nejdřív šel za Janem Křtitelem k Jordánu a nechal se od něj pokřtít. Jan se zprvu zdráhal. „Nejsem hoden se ani sehnout a rozvázat mu řemínek u obuvi,“ říkal o Ježíšovi.

Pak ale na jeho přání přistoupil. Evangelia popisují, že se přitom otevřelo nebe, objevila se bílá holubice a ozval se hlas, který Ježíše označil za „svého milovaného syna“.

Právě zde se projevila – „zjevila“ – Boží podstata ve všech třech osobách, jak v ně křesťané věří: v tzv. trojjediného Boha jako otce (ten se projevil onou pronesenou větou), syna Ježíše a Ducha svatého, který se ukázal v podobě holubice.

Místo Ježíšova křtu nelze přesně prokázat. Podle některých je jím lokalita Kasr al-Jahúd (Palác Židů) na dnešním Západním břehu Jordánu. Po jeruzalémském Chrámu Božího hrobu a betlémské bazilice Narození jde o třetí nejposvátnější místo křesťanství – ročně sem zamíří statisíce poutníků a mnozí z nich se tu sami obřadně noří do vody.

Na rozloze asi jednoho čtverečního kilometru tu stojí osm kostelů, přístupné jsou dnes však jen tři z nich. Během šestidenní války roku 1967 tu totiž izraelská i palestinská armáda umístily několik tisíc min a na jejich odstranění se začalo pracovat až letos na jaře. Poutníci mohou zatím na posvátné místo přicházet alespoň po úzké ohrazené cestě.

Podle jiného názoru ovšem Jan pokřtil Ježíše v ústí potoka Vádí al-Charar na východním břehu řeky, v místech zvaných al-Maghtas (Ponoření) v dnešním Jordánsku. Tomu by odpovídaly zmínky v Janově evangeliu i archeologické vykopávky. Při své pouti do Svaté země právě al-Maghtas navštívili papežové Jan Pavel II. (roku 2000), Benedikt XVI. (2009) iFrantišek (2014).

Posvěcené předměty slouží v kostele po celý rok
Hlavní poselství biblických čtení a modliteb, které uslyšíme o tříkrálovém dni v kostele, sděluje, že se Ježíš nenarodil jen kvůli křesťanům nebo židům, ale kvůli všem. „Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě!“ zazní verše starozákonního proroka Izajáše.

V úryvku z Matoušova evangelia pak uslyšíme vyprávění o mudrcích z Východu. Protože na nebi uviděli nápadnou hvězdu, vydali se za ní hledat novorozeného židovského krále – a došli až do Betléma. Tomu, že se „králové Východu“ – tedy pohané – přišli poklonit králi židů, rozumí křesťanství jako sdělení, že Ježíš je Vykupitel celého světa a všech lidí bez rozdílu. Mudrci neposlechli příkaz vladaře Heroda a neprozradili, kde Mesiáše najít. Poté, co Ježíška pozdravili a předali mu své dary, „vrátili se do své země jinou cestou“.

Při mši se v tento den také žehnají tři předměty. Z těch betlémských je to kadidlo, vonná pryskyřice, jež byla od nejstarších dob součástí náboženských rituálů. Když hoří, vydává totiž výraznou vůni. Především ve východních, ale i západních kostelích se používá při slavnostních příležitostech, kdy se pálí v kovových nádobách zvaných kadidelnice.

Kněz požehná také vodu a křídu. U Tomáše Štítného ve 14. století se dočítáme o tříkrálovém obřadu kropení polí, budov i dobytka čerstvě posvěcenou vodou přinesenou z kostela, „aby zlý duch neměl tam přístupu“. Svěcená voda však patří k mnoha dalším křesťanským obřadům. Používá se během celého roku, nezbytností je při křtu. V nádobě u vchodu je připravena v každém kostele, aby se její pomocí příchozí symbolicky očistili. A v některých křesťanských domácnostech ji najdeme v malé „svěcence“ u dveří – lidé se tak mohou přežehnat při odchodu do práce, do školy nebo před náročnou cestou.

Bez svěcené křídy by byla nemožná tříkrálová obchůzka. Od konce středověku se po střední Evropě rozšířil zvyk označovat v tento den svůj dům zkratkou pro latinské požehnání – písmeny C (či K), M a B. Původně měl obchůzku na starosti farář, který navštívil usedlosti ve své farnosti, označil dveře a za zpěvu modliteb požehnal celému hospodářství, v jeho stopách pak šel hospodář s kouřícím kadidlem. Někde se této služby později ujali kostelník nebo učitel s dětmi.

Místo psaní křídou se místy ujal zvyk nalepovat si nad dveře nápis K + M + B vytištěný na lístku. Pověrčiví lidé tento „tříkrálový lístek“ nosili na krku jako ochranný amulet. Značení domů a bytů tříkrálovým požehnáním spolu s uvedením aktuálního letopočtu se v posledních letech opět objevuje i u nás. Brává si je na starost hlava rodiny anebo je přenecháno tříkrálovým koledníkům.

Zatímco katolíci, luteráni či anglikáni se po Třech králích s Vánocemi pomalu loučí, pro pravoslavné křesťany svátky právě začínají. Jak to? Většina pravoslavných totiž dosud používá tzv. juliánský kalendář, který v roce 45 před naším letopočtem stanovil na základě starořímského počítání dnů Julius Caesar. V 16. století provedl papež Řehoř (Gregorius) XIII. reformu a „vynechal“ třináct dní, aby se dorovnala odchylka oproti slunečnímu roku, 25. prosinec juliánského kalendáře tak připadá až na 7. leden kalendáře gregoriánského.

Alena Scheinostová
Autorka je redaktorkou Katolického týdeníku

zdroj:
https://www.lidovky.cz/relax/zajimavosti/vanoce-jezis-tri-kralove-k-m-b-krestane-tradice-zjeveni-pane.A240105_155928_ln-zajimavosti_hma

foto:
Baltazar, Melichar a Kašpar neboli tři mágové/králové na mozaice původně...