Dagmar Havlová: Kandidátka věd, která chodí ven s čuníkem

Libáň – Asi vás tento titulek vyprovokuje k zamyšlení, o kom budeme dnes psát. Byli jsme opět hosty v Cukrárně Karolínka, kam Zdeněk Vokurka usadil do křesla Dagmar Havlovou, kandidátku věd, manželku Ivana Havla, která v současné době spravuje farmu Košík v blízkosti Tuchomi na Nymbursku. 

 

Pečuje tu nejen o hosty, ale také o stádo ovcí, pěstuje zeleninu, ovoce i byliny. Někdy se vydává do lesa v doprovodu čuníka. Volá na něho „chro chro" a houbaři se jim prý zdaleka vyhýbají.

 

Dagmar Havlová se ponořila do vzpomínek a vyprávěla o své rodině, studiích, o pronásledování komunisty, Občanském fóru i o svém švagrovi, Václavu Havlovi. Nebránila se ani otázkám, které směřovaly zejména k období disidentu i soužití s Václavem Havlem.

 

Dětství a roky studia

„Otec Dionýz Ilkovič byl vědátor a pedagog. Byl asistentem profesora Jaroslava Heyrovského a mnoho věcí si ověřoval na pokusech doma, a při tom jsme mu asistovali. Po otci jsem asi zdědila vztah k technickému vzdělání. Byl velice zručný. Doma nám například vybudoval bazén," vzpomíná Dagmar Havlová. Po střední škole se rozhodla pro studium deskriptivní geometrie, složila zkoušky, ale otec ji přihlásil na fakultu fyziky. V roce 1983 obhájila v Kyjevě kandidátskou práci a vrátila se na Slovensko. „Tady mně oznámili, že mě nenechají ani umývat okna, protože už jsem se kamarádila s mým současným manželem Ivanem Havlem a byla jsem politicky nevhodná osoba."

 

Žila v prostředí velkých intelektuálů a v osmdesátých letech se provdala se profesora Ivana Havla, bratra exprezidenta Václava. Pod jednou střechou bydlela i s jeho ženou Olgou. „S Václavom a Olgou jsme žili v jednom bytě od roku 1985 do roku 1991. To bolo zaujimavé," vypráví ve slovenštině. Václav s Olgou sice čas od jara do podzimu trávili na chalupě na Hrádečku, v zimě ale byli v Praze.

 

Život u Havlů

To se u Havlů pořádala setkání, přednášky, vydávali knížky, organizovalo čtení poezie, filosofické diskuse, doma hráli i divadlo. „Olga ráda spala, do desáté se na ni nesmělo mluvit, potom si dala kávu a cigaretu a postupně se uvolňovala. O dvanácté si dala polévku a pak mohla fungovat do rána. Zážitků jsme měli spoustu. Olga měla hodně nápadů a organizovala řadu zajímavých setkání. Chtěla se trochu vyčlenit a všechno trochu zlehčit. S Olgou Stankovičovou založily knihovnu Hrobka, tam sbíraly brakovou literaturu. Scházely se u Andreje Stankoviče. Tato společnost vydávala časopis Nový brak. Zveřejňovaly se tu perličky ze společenských setkání. Bylo to rozhodně lepší než současný Blesk," hodnotí s odstupem.

 

Dagmar Havlová je první nositelkou tohoto jména a Zdeňka Vokurku zajímalo, jak vzala na vědomí fakt, že se Václav oženil a jeho manželka převzala jeho příjmení Havel. „My jsme o tom vůbec nevěděli. Byli jsme v Bratislavě a matka se ptala, jak to je. Ivan vzal telefon a volal Václavovi. Ten jen mlžil, neodpověděl. Všechno jsme se dozvěděli až z rádia a televize. Když jsme zjistili, že Dáša si vzala i Václavovo jméno, Ivan řekl. Já vím, že nechceš být druhá. Měli jsme křečka, a tak ho hned pojmenoval Dáša Havlová, abych já nebyla poslední nositelka tohoto jména," vrací se k záležitosti, která překvapila nejen rodinu.

 

Nablízku Václavovi

Protože byla nablízku Václavu Havlovi, ptáme se, zda ho role prezidenta ovlivnila v jeho soukromém životě. „Jednak ho to velmi bavilo a jako dramatik si myslel, že může všechno zrežírovat. Než vstoupil na hrad, profesor Piťha tu všechno vysvětil, aby vyhnal zlé duchy. Myslím si, že se to nepodařilo. Síla moci je tak mohutná, že zapůsobí i na člověka, který se tomu všemožně brání. Václav se bránil, uvědomoval si, že to není tak jednoduché. Byly kroky, které učinil z úniku. Byly to momenty, které byly lidské, ale nebylo to ideální."

Hovoří o pronásledování komunisty „Já s nimi neměla problémy, to spíš oni se mnou. V Praze mi manžel našel místo v ČKD. Měsíc jsem chodila jinou cestou, aby estébáci nezjistili, v čase mé zkušební doby, kde pracuji. Pak už bylo složitější mě vyhodit.

 

Nakonec ty tlaky byly dost silné a já se dostala až do invalidního důchodu. A tak jsem byla u toho, kdy se zakládalo OF. Studenti tehdy přišli za manželem, aby jim poradil. Hodlali zorganizovat na výročí Opletala oficiální vzpomínku a nevěděli, zda pod hlavičkou svazu mládeže. Manžel řekl, proč ne. Takže se dali dohromady studenti vysokých škol a děti disidentů. A na povolenou demonstraci se sešel skoro celý národ," ohlíží se za událostmi roku 1989. Tehdy chodila do města s kartáčkem na zuby připravena na to, že ji policajti mohou kdykoliv sebrat. Popisovala některé výslechy. Držela se hesla „Sebrat můžou, pustit musí."

 

Manžel Ivan

S humorem popisuje současné aktivity svého muže. „Manžel je zšedivělý, věčně zanořený do nějakých knih

a nebo shrbený nad počítačem. Vedle má pohár s něčím dobrým, jak hovoří, základní potravinou. Tu u nás představuje whisky, koňak, džin a občas tequila. To jsou u nás základní potraviny," objasňuje se smíchem.

Seznamuje nás s tím, jak našla chatu na Malém Košíku. „Manžel souhlasil s jejím zakoupením pod podmínkou, že tam nebude nikdy nic dělat. K padesátinám pak dostal oslíka, kterého si velice oblíbil a chodil s ním i do lesa. To byl příjemný půlrok, pak přišel podzim, kdy to u nás prasklo. Oslíka jsme dali jednomu pánovi a stěhovali se zpátky do Prahy," pokračuje Havlová.

 

Bavíme se o navrácení majetku a tím i Lucerny, která patřila rodině Havlových. O Barrandovských terasách, o jmenování Livie Klausové velvyslankyní na Slovensku, o vánočních tradicích i o tom, jak se Dagmar Havlová dostala k farmaření.

 

„Můj život plyne sám, všechno je náhodou." A pokračuje vyprávěním o založení chovu romanovských ovcí. Do Čech povolala baču ze Slovenska a založila výrobu sýrů. Její farma je z větší části soběstačná, v kuchyni vaří z vlastní zeleniny, vajec, masa, vyrábějí tu i zavařeniny a rosoly z vypěstovaného ovoce.

 

„Já jsem prošla různými obdobími, dělala jsem i fotky, pěstovala lilie. Snažím se dávat lidi dohromady," říká o své životní dráze.

 

Ve svém oboru pracovala jen krátce, a to na katedře kybernetiky jedné slovenské školy. Vědomosti prý ale stále využívá v běžném životě. V něm hraje významnou roli i hudba, velice ráda si zazpívá, což názorně předvedla. Je odvážná a každé dva roky se vydává na měsíc na Antarktidu.

 

Dagmar Havlová, žena Ivana Havla:

RNDr. Dagmar Havlová, CSc., rozená Ilkovičová (* 1. února 1951 Bratislava) je švagrová Václava Havla, žena jeho bratra Ivana.

Jedná se o jmenovkyni Dagmar Havlové, manželky Václava Havla. Jejím otcem byl známý slovenský fyzik Dionýz Ilkovič, v letech 1953–1961 ředitel Fyzikálního ústavu Slovenské akademie věd, který vyřešil rovnici pro polarografické difuzní proudy.

V médiích byla Dagmar Havlová nejčastěji zmiňována v souvislosti s majetkovými spory o pražské nemovitosti Palác Lucerna a Barrandovské terasy. Tyto nemovitosti získali bratři Václav a Ivan Havlovi v roce 1992 v restituci. Později Ivan Havel věnoval svůj podíl právě své manželce Dagmar.

Václav Havel prodal v roce 1997 svůj podíl v Paláci Lucerna za 200 milionů korun společnosti C.H.R., dceřiné společnosti Junkem ovládaného Chemapolu, která jej o dva roky později prodala Dagmar Havlové za pouhých 145 milionů korun.

V případě Barrandovských teras naopak Dagmar Havlová svůj podíl odprodala své švagrové, herečce Dagmar Havlové. (zdroj wikipedie) 

 

Autor: Iva Kovářová

Zdroj: http://jicinsky.denik.cz/kultura_region/dagmar-havlova-kandidatka-ved-ktera-chodi-ven-s-cunikem-20131217.html

 

Dagmar Havlová.
Foto: DENÍK/Iva Kovářová