Dopis vladyky Simeona patriarchovi Kirillovi

Přinášíme v českém překladu dopis vladyky Simeona jeho Svatosti patriarchovi Kirillovi. Tento dopis byl také poslán v ruském a anglickém znění na vědomí ostatním pravoslavným církvím.

Jeho Svatost Kirill, patriarcha Moskevský a celé Rusi
119034 Moskva, Čistyj preulok 5.
 
Vaše Svatosti,
Jak je Vám známo, dostala se vloni na jaře Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku do velmi těžké situace, ze které hledá východisko sama i pomocí bratrských pravoslavných církví. Informoval jsem o ní představitele těchto církví na oslavách Milánského ediktu v Srbsku, kde jsem se setkal s upřímným pochopením. Vy sám jste mne objal a slíbil pomoc. Protože se Ruská církev v našich záležitostech opravdu angažuje, dovoluji si obrátit se k Vám tímto dopisem, abych doplnil Vaše informace:
 
Česká republika se rozhodla v roce 2013 přistoupit k odluce církve od Státu a začít tím, že odevzdá církevním organizacím majetek, který kdysi zabavila. Jde o miliónové částky, které budou postupně odevzdávány hlavám jednotlivých vyznání. Za pravoslavnou církev měl být příjemcem blažený metropolita Kryštof. Byl však vloni v předpostní době obžalován z vážného přestupku proti mravnosti a vyslýchán posvátným synodem naší církve. Soud byl veden ve vší diskreci, avšak kdosi na něj upozornil sdělovací prostředky, takže se mu dostalo široké publicity. Metropolita se rozhodl abdikovat, soud byl přerušen a už nedoveden do konce. Žalobkyně později žalobu na metropolitu odvolala, ale úřad metropolitovi nebyl vrácen.
 
Dnes je známo, že iniciátory žaloby, procesu i jeho medializace byla skupina kněží ve vyšší administrativě české pravoslavné církve. Cílem, jak je nasnadě, bylo získat přístup k penězům, kterými se stát hodlal vyrovnat s pravoslavnou církví. Bylo třeba nejprve odstranit biskupa, který měl peníze převzít, tedy arcibiskupa pražského. Tím byl blažený Kryštof. Dále zajistit vhodného člověka, který jej vystřídá. Tím byl archimandrita Marek Krupica, který byl jmenován správcem pražské eparchie a byl též určen za kandidáta na pražský stolec. Obě funkce mu zajišťují přístup k penězům. A nakonec bylo potřeba izolovat posvátný synod, aby převzetí do „správných rukou“ nepřekazil. Synod se skládal ze čtyř biskupů: mne, mého vikáře biskupa Jáchyma a arcibiskupů Rostislava prešovského a Juraje michalovsko-košického, blízkého přítele otce Marka. Přibližně stejné stáří a blízkost k archimandritu Markovi tyto tři biskupy sblížily. Hlasovali vždy společně a tak vždy odhlasovali, co si usmysleli. Odhlasovali například tresty pro kněze, které otec Marek neměl rád nebo kteří si dovolili protestovat proti jeho opatřením, privilegia, která posvátné kánony kněžím nepovolují, například rozvádět manželství. Já jsem byl vždy přehlasován, i když šlo o věci kanonicky samozřejmé, které by navrhl každý rozumný pravoslavný biskup. Současně začala proti mně kampaň se snahou zbavit se mne stejně jako blaženého Kryštofa. Proti mně bylo využito mého stáří. Byl jsem prezentován jako člověk senilní a pro stáří neschopný, bez ohledu na mou bohatou publikační činnost a církevní práci.
 
Využil jsem tehdy svého postavení správce metropolitního stolce a obrátil se o pomoc k ekumenickému patriarchovi. Tomos, kterým nám v roce 1998 udělil autokefalitu, mi dává právo tuto pomoc žádat. Předpokládal jsem také, že k jeho případné intervenci se připojí hlavy všech ostatních autokefálních církví a že jeho postoj bude mít příznivý dopad na stanovisko našeho státu, neboť pro celou mou vlast je Cařihrad místem, odkud k nám přišla se svatými bratry Cyrilem a Metodějem naše slovanská kultura, díky které jsme přežili jako národ dodnes, byť tísněni nepřízní germánské přesily.
 
Náš předpoklad se splnil: Ekumenický patriarchát se nás ujal s bratrskou obětavostí a diskrecí a vrátil mi autoritu toho, kdo usiluje o správné a svědčí o pravdě. Takřka všechny pravoslavné patriarcháty a autokefální arcibiskupství se k němu připojily a náš stát přistoupil k přehodnocení svých zdrženlivých postojů vůči nám. Bolí nás jen, že na straně zmíněných není Ruská pravoslavná církev. Nacházíte pravdu na straně archimandrity Krupici? Obávám se, že ve svém jednání došel tak daleko, že jeho vítězství by znamenalo konec naší autokefality, ale i konec českého pravoslaví, které je nyní mnohonárodní; nacházejí v naší zemi domov pravoslavní Rusové, Ukrajinci, Řekové, Rumuni, Gruzínci, a všichni stmeleni v jednotě naší místní církve. Jestliže ta přestane být, zbydou jen národnostní skupinky, které se rozplynou v jinoslavném moři. My, Češi to cítíme jako násilné ničení pravoslaví u nás a prosíme Vás abyste aspoň nezasahovali proti mně a proti kanonickému vedení naší církve. Jsem ruskou církví vychován. Dostalo se mi od ní vzdělání, kterým žiji já i ti kterým sloužím, a dokonce v roce 2007 ve Vaší církevní nemocnici Svatého Careviče Dimitrije mi Vaši lékaři a sestřičky zachránili život a vyléčili všechny choroby, které v mém hříšném těle našli. A nebyl to jen nemocniční personál, ale i moskevští kněží a spousta dalších lidí, kteří se za mne modlili. Za to vše jsem stále vděčen. I z tohoto daru naše církev dnes žije. Prosím Vaši Svatost, aby zrevidovala své současné postoje vůči naší církvi a své mylné zásahy zaměnila modlitbami.
 
Za to prosí Boha Váš spoluslužebník
 
Arcibiskup Simeon olomoucko-brněnský

Zdroj: http://www.pravoslavnacirkev.info