Einsteinova milostná aférka s Ruskou vedla k setkání s NKVD

Albert Einstein nebyl součástí týmu, který během druhé světové války vyvíjel ve Spojených státech atomovou bombu. I tak o něj měla zájem sovětská rozvědka NKVD. Chtěla se k němu dostat přes jeho ruskou milenku. O jejím životě píše Karel Pacner.

V listopadu 1945 napsal Albert Einstein německy dopis z amerického Princetonu paní Margaretě Koněnkovové do Moskvy: „Nedávno jsem si sám myl hlavu, ale bez velkého úspěchu; nejsem tak přesný jako Ty. Ale všechno tady mne připomíná Tebe: šála, slovníky, zázračná dýmka, o níž jsme si mysleli, že se ztratila, a skoro všechno ostatní z těch mála věcí v mé komůrce.“ A končil: „Napiš mi brzy, jestli budeš mít čas, a líbá tě Tvůj A. Einstein.“

Manželka ruského sochaře Koněnkova byla v posledních deseti letech patrně nejbližší přítelkyní největšího fyzika 20. století.

Na jaře 1923 se chystala v New Yorku velká výstava ruského umění. Na její instalaci se podílel i padesátiletý sochař Sergej Timofejevič Koněnkov se svou krásnou, o dvacet let mladší ženou. Měli tam zůstat dva měsíce, ale rozhodli se pro emigraci. Koněnkov byl natolik vynikající výtvarník, že nebude mít starost o zakázky. Určitě se uživí. Usadili se v New Yorku.

Není jasné, kdy se dostala Margareta Ivanovna Koněnkovová do styku se sovětskou rozvědkou NKVD, ani nevíme, jestli s ní spolupracoval i její manžel. Nicméně životopisec Zarubinových Ervin Stavinskij připomněl, že s Margaretou se přátelila Líza Zarubinová, kapitánka NKVD/KGB, manželka rezidenta pro celou Ameriku. Na její žádost se Koněnkovová také sblížila s některými fyziky včetně Alberta Einsteina, největšího ducha 20. století, a Roberta Oppenheimera, vědeckého šéfa vývoje atomové bomby, projektu Manhattan.

Manžel Koněnkovové dostal v roce 1935 zajímavou nabídku od vedení Ústavu pro pokročilá studia v Princetonu: „Udělejte nám bronzovou bustu Einsteina.“ Tuhle objednávku bral jako velkou čest. A jeho žena jako otevřenou cestu k velkému vědci.

Albert Einstein přijel do Spojených států se ženou Elsou na podzim 1932. Když skončil přednáškové turné v Kalifornii, vrátili se manželé do Evropy. Avšak v Německu se v lednu 1933 ujali vlády nacisté vedení Adolfem Hitlerem, kteří se hned pustili do pronásledování Židů a všech demokraticky smýšlejících lidí. Einsteinovi přijali nabídku belgické královny Elisabety na azyl poblíž městečka Ostende. Slavného tvůrce teorie relativity hlídali policisté i místní občané – byl na listině odpůrců nacismu. Jenže v bezpečí se tam necítil, vždyť země sousedila s Německem a její agenti ho mohli kdykoli brutálně unést. V září se proto uchýlil do Velké Británie a v říjnu připlul do USA. V Ústavu pro pokročilá studia v Princetonu na severovýchodním pobřeží našel nový domov.

Přitom ho také doprovázela jeho osobní sekretářka Helena Dukasová, která se už v Německu účastnila ilegální činnosti ve prospěch Sovětů – uvedli Herbert Romerstein a Eric Breindel v knize The Venona Secrets (Tajemství Venony). Podle zjištění vojenské zpravodajské služby G-2 hrála Dukasová do roku 1933 úlohu poštovní schránky, na níž posílali někteří sovětští agenti z Dálného východu šifrované zprávy, a ona je předávala dál. Nicméně o tom, jestli slečna sekretářka zůstala ve službách NKVD i nadále, informace neexistují.

Šestapadesátiletý vědec neměl rád pocty a oficiality. Žádosti o vytvoření busty dlouho odolával. Nakonec se uvolil, že bude sedět slavnému sochaři modelem. Příjemně ho překvapila hostitelka – jednačtyřicetiletá Margareta byla krásnou a žádoucí ženou. Během těch hodin, kdy sochař potřeboval, aby klidně seděl, se snažila fyzika rozptylovat. Není divu, že po čase mezi nimi přeskočila jiskra a Margareta sama začala Einsteina navštěvovat.

Před tím prožila Koněnkovová milostné románky se dvěma ruskými emigranty – s hudebním skladatelem Sergejem Rachmaninovem a operním pěvcem Borisem Šaljapinem. Teď však cítila úplně něco nového. Einstein zřejmě také – jejich vztah začal ještě v době, kdy žila jeho druhá žena Elsa. „Ale nepřekročil hranice flirtu,“ poznamenala Inna Svěčenovská v knize Sex a sovětská špionáž.

Teprve když v prosinci 1936 zemřela Elsa Einsteinová, rozhořely se vzájemné city Margarety a Alberta naplno – stali se milenci. Ruska za ním často jezdila do Princetonu. Každý rok spolu trávili dovolenou u jezera Saranac v chatě číslo 6 v newyorských Adirondackských horách. Kupodivu, na tuhle romanci Roger Highfield a Paul Carter, autoři knihy Soukromý život Alberta Einsteina, nepřišli.

V srpnu 1939 přiměli Einsteina dva fyzici, emigranti z Maďarska, aby napsal dopis Rooseveltovi, v němž ho upozornil na možnost vytvoření zbraně nevídané síly – atomové bomby. Nacistické Německo má vynikající fyziky a k tomu zdroje uranu v Československu. Proto hrozí nebezpečí, že by Hitler mohl získat prostředek k ovládnutí celého světa. Tento dopis podnítil amerického prezidenta, aby dal pokyn k zahájení tajného vývoje atomové bomby, projektu Manhattan. Ovšem sám Einstein už neměl o postupu těchto prací ani ponětí – jeho mozek už k tomu nepotřebovali.

Věděla o tom Koněnkovová? Patrně nikoli. Anebo tomu nepřikládala zvláštní význam. Rozhodně v historii sovětské atomové špionáže její jméno chybí.

Špionáž na atomové bombě?
V roce 1943 vyslal šéf bezpečnosti Leontij Berija do USA zástupce Židovského antifašistického výboru – divadelníka Salomona Michoelse a básníka Isaaka Feffera. Měli tvrdit, že antisemitismus v Sovětském svazu pod blahodárným vlivem Stalinovy nové politiky zmizel, a tím získávat pro jejich zemi sympatie. Koněnkovová, která se pohybovala v nejvyšších kruzích americké společnosti, je na přání sovětské tajné služby představila prezidentově manželce Eleonor Rooseveltové.

Krátce po svržení dvou amerických atomových bomb na Japonsko, koncem srpna 1945, přišla Koněnkovová za Einsteinem s prosbou: „Chtěl by se s tebou setkat sovětský generální konzul z New Yorku Michajlov.“

„Proč ne?“ souhlasil vědec. „Tak ho přiveď!“ Netušil, že Pavel Michajlov je rezidentem NKVD v New Yorku.

Po návratu Margarety do New Yorku naléhal Michajlov na další schůzku. Einstein navrhl: „Ale ne tady v Princetonu. Sejdeme se u jezera Saranac.“

O jejich setkání referoval fyzik své milence: „Michajlov mně znovu předal pozdravy. Zdá se, že naše sympatie jsou vzájemné.“

Zřejmě spolu hovořili o atomových zbraních. Einstein se nepochybně vyznal z toho, že dopisem Rooseveltovi vlastně odstartoval jejich vývoj – a toho po bombardování Hirošimy a Nagasaki litoval, jak všem vykládal. Sovětský vyzvědač zřejmě sondoval názory velkého fyzika, protože Kreml ho chtěl v kampani proti atomovým zbraním podle svého scénáře využít. Ovšem když později Einstein stál u kolébky Pugwashského hnutí vědců, nedělal to pod vlivem Sovětů, nýbrž jako naivní pacifista.

Generál NKVD Pavel Sudoplatov tvrdil, že Koněnkovová měla sbírat informace o projektu Manhattan. To je zřejmě lež, která měla zvýšit Sudoplatovův význam – lidé, s nimiž se manželka ruského sochaře stýkala, nemohli mít o tomto úsilí ani ponětí. Vždyť i viceprezident Harry Truman se o něm dověděl, až když se po Rooseveltově smrti ujal úřadu v Bílém domě. Ostatně už dřív mnozí zasvěcení lidé odmítli Sudoplatovovo tvrzení o jeho pozoruhodné špionážní síti na Manhattan, o jejíž existenci předtím nikdo nevěděl. Ano, sovětští vyzvědači získali v USA o atomové bombě spoustu vědomostí, ale většinu z nich se podařilo po několika letech americké a britské kontrašpionáži postupně odhalit. Někteří se později přiznali sami. A jenom malou část se nepodařilo identifikovat.

Mezi sovětskou smetánkou
Koncem roku 1945 se Koněnkovovi vraceli do Sovětského svazu. Při poslední schůzce Margarety s Albertem dal slavný fyzik ruské milence vlastní hodinky. Na věčnou památku. Oba věděli, že už se nikdy neuvidí. Shodou okolností několik týdnů nato vyhostila americká vláda konzula Michajlova z USA jako nežádoucí osobu – tajná policie FBI získala důkazy o jeho špionážní činnosti.

Zatímco ruské emigranty, na něž Rudá armáda narazila v Evropě cestou na západ, posílali do sibiřských koncentráků-gulagů, Koněnkovovi dostali nádherný byt v centru Moskvy. Manželé okamžitě pronikli mezi vyvolené. Sergej Koněnkov se vyšvihl mezi přední postavy sovětského výtvarného umění. Jeho život korunoval titul hrdiny socialistické práce a zvolení akademikem.

Sochař zemřel v roce 1971. Vzápětí nato vtrhli do jeho bytu příslušníci NKVD/KGB a prohledali ho. Nic nenašli. Dopisy od Einsteina ukryla Margareta ve svém sekretáři. Před svou smrtí v létě 1980 je údajně spálila.

Přesto devět z nich, které psal od listopadu 1945 do července 1946, se vynořily – v létě 1998 v dražbě v aukční síni Sotheby’s v New Yorku. Podle lidí, kteří je četli, představují velkého fyzika jako citlivého muže, který píše „s humorem, vřelostí a upřímností o každodenním životě a o své nehynoucí lásce“. Údajně je tam poslali příbuzní Koněnkovových, kteří si přáli zůstat v anonymitě. Naproti tomu není známo, že by existovaly dopisy Margarety Albertovi.

Dražba rozvířila diskusi o špionážním poslání paní Koněnkovové. „Ruská rozvědka nedisponuje dokumenty, které by tuto informaci potvrzovaly,“ prohlásil 3. června 1998 mluvčí Zahraniční rozvědky (Služba vnějšněj razvědky – SVR) generál Jurij Kobaladze. Současně popřel informaci listu New York Times, podle níž se měla tato paní pokoušet získat podklady k výrobě atomové bomby.

Jaká je tedy pravda? Ano, byla vlivovou agentkou a měla několik strategických úkolů. To vyplývá jak ze životopisu manželů Zarubinových, tak z tajných sovětských telegramů dešifrovaných v rámci americké operace Venona.

Význam Koněnkovové spočíval spíše v tom, že se slavným badatelem neustále hovořila, dovídala se o jeho myšlenkách a vědeckých záměrech. Stála vlastně na hlídce. A teprve kdyby se pouštěl do nějakého převratného výzkumu, pokusila by se Moskva vyslat k němu člověka, který by mu rozuměl. A potom podle pokynů výzvědné služby otvírala Rusům dveře mezi americkou elitu.

Práci Koněnkovové pro sovětskou tajnou službu připomínají všechny ruské a americké prameny od konce devadesátých let.

Text vychází z kapitoly chystané knihy VYZVĚDAČKY, KTERÉ CHTĚLY BÝT SUPER, jež vychází na jaře 2021. Před zveřejněním byl redakčně upraven.

V listopadu 1945 napsal Albert Einstein německy dopis z amerického Princetonu paní Margaretě Koněnkovové do Moskvy: „Nedávno jsem si sám myl hlavu, ale bez velkého úspěchu; nejsem tak přesný jako Ty. Ale všechno tady mne připomíná Tebe: šála, slovníky, zázračná dýmka, o níž jsme si mysleli, že se ztratila, a skoro všechno ostatní z těch mála věcí v mé komůrce.“ A končil: „Napiš mi brzy, jestli budeš mít čas, a líbá tě Tvůj A. Einstein.“

Manželka ruského sochaře Koněnkova byla v posledních deseti letech patrně nejbližší přítelkyní největšího fyzika 20. století.

Na jaře 1923 se chystala v New Yorku velká výstava ruského umění. Na její instalaci se podílel i padesátiletý sochař Sergej Timofejevič Koněnkov se svou krásnou, o dvacet let mladší ženou. Měli tam zůstat dva měsíce, ale rozhodli se pro emigraci. Koněnkov byl natolik vynikající výtvarník, že nebude mít starost o zakázky. Určitě se uživí. Usadili se v New Yorku.

Není jasné, kdy se dostala Margareta Ivanovna Koněnkovová do styku se sovětskou rozvědkou NKVD, ani nevíme, jestli s ní spolupracoval i její manžel. Nicméně životopisec Zarubinových Ervin Stavinskij připomněl, že s Margaretou se přátelila Líza Zarubinová, kapitánka NKVD/KGB, manželka rezidenta pro celou Ameriku. Na její žádost se Koněnkovová také sblížila s některými fyziky včetně Alberta Einsteina, největšího ducha 20. století, a Roberta Oppenheimera, vědeckého šéfa vývoje atomové bomby, projektu Manhattan.

Manžel Koněnkovové dostal v roce 1935 zajímavou nabídku od vedení Ústavu pro pokročilá studia v Princetonu: „Udělejte nám bronzovou bustu Einsteina.“ Tuhle objednávku bral jako velkou čest. A jeho žena jako otevřenou cestu k velkému vědci.

Agenti CIO létali do komunistického Československa i na balonech
Albert Einstein přijel do Spojených států se ženou Elsou na podzim 1932. Když skončil přednáškové turné v Kalifornii, vrátili se manželé do Evropy. Avšak v Německu se v lednu 1933 ujali vlády nacisté vedení Adolfem Hitlerem, kteří se hned pustili do pronásledování Židů a všech demokraticky smýšlejících lidí. Einsteinovi přijali nabídku belgické královny Elisabety na azyl poblíž městečka Ostende. Slavného tvůrce teorie relativity hlídali policisté i místní občané – byl na listině odpůrců nacismu. Jenže v bezpečí se tam necítil, vždyť země sousedila s Německem a její agenti ho mohli kdykoli brutálně unést. V září se proto uchýlil do Velké Británie a v říjnu připlul do USA. V Ústavu pro pokročilá studia v Princetonu na severovýchodním pobřeží našel nový domov.

Přitom ho také doprovázela jeho osobní sekretářka Helena Dukasová, která se už v Německu účastnila ilegální činnosti ve prospěch Sovětů – uvedli Herbert Romerstein a Eric Breindel v knize The Venona Secrets (Tajemství Venony). Podle zjištění vojenské zpravodajské služby G-2 hrála Dukasová do roku 1933 úlohu poštovní schránky, na níž posílali někteří sovětští agenti z Dálného východu šifrované zprávy, a ona je předávala dál. Nicméně o tom, jestli slečna sekretářka zůstala ve službách NKVD i nadále, informace neexistují.

Šestapadesátiletý vědec neměl rád pocty a oficiality. Žádosti o vytvoření busty dlouho odolával. Nakonec se uvolil, že bude sedět slavnému sochaři modelem. Příjemně ho překvapila hostitelka – jednačtyřicetiletá Margareta byla krásnou a žádoucí ženou. Během těch hodin, kdy sochař potřeboval, aby klidně seděl, se snažila fyzika rozptylovat. Není divu, že po čase mezi nimi přeskočila jiskra a Margareta sama začala Einsteina navštěvovat.

Před tím prožila Koněnkovová milostné románky se dvěma ruskými emigranty – s hudebním skladatelem Sergejem Rachmaninovem a operním pěvcem Borisem Šaljapinem. Teď však cítila úplně něco nového. Einstein zřejmě také – jejich vztah začal ještě v době, kdy žila jeho druhá žena Elsa. „Ale nepřekročil hranice flirtu,“ poznamenala Inna Svěčenovská v knize Sex a sovětská špionáž.

Teprve když v prosinci 1936 zemřela Elsa Einsteinová, rozhořely se vzájemné city Margarety a Alberta naplno – stali se milenci. Ruska za ním často jezdila do Princetonu. Každý rok spolu trávili dovolenou u jezera Saranac v chatě číslo 6 v newyorských Adirondackských horách. Kupodivu, na tuhle romanci Roger Highfield a Paul Carter, autoři knihy Soukromý život Alberta Einsteina, nepřišli.

V srpnu 1939 přiměli Einsteina dva fyzici, emigranti z Maďarska, aby napsal dopis Rooseveltovi, v němž ho upozornil na možnost vytvoření zbraně nevídané síly – atomové bomby. Nacistické Německo má vynikající fyziky a k tomu zdroje uranu v Československu. Proto hrozí nebezpečí, že by Hitler mohl získat prostředek k ovládnutí celého světa. Tento dopis podnítil amerického prezidenta, aby dal pokyn k zahájení tajného vývoje atomové bomby, projektu Manhattan. Ovšem sám Einstein už neměl o postupu těchto prací ani ponětí – jeho mozek už k tomu nepotřebovali.

Věděla o tom Koněnkovová? Patrně nikoli. Anebo tomu nepřikládala zvláštní význam. Rozhodně v historii sovětské atomové špionáže její jméno chybí.

Špionáž na atomové bombě?
V roce 1943 vyslal šéf bezpečnosti Leontij Berija do USA zástupce Židovského antifašistického výboru – divadelníka Salomona Michoelse a básníka Isaaka Feffera. Měli tvrdit, že antisemitismus v Sovětském svazu pod blahodárným vlivem Stalinovy nové politiky zmizel, a tím získávat pro jejich zemi sympatie. Koněnkovová, která se pohybovala v nejvyšších kruzích americké společnosti, je na přání sovětské tajné služby představila prezidentově manželce Eleonor Rooseveltové.

Krátce po svržení dvou amerických atomových bomb na Japonsko, koncem srpna 1945, přišla Koněnkovová za Einsteinem s prosbou: „Chtěl by se s tebou setkat sovětský generální konzul z New Yorku Michajlov.“

„Proč ne?“ souhlasil vědec. „Tak ho přiveď!“ Netušil, že Pavel Michajlov je rezidentem NKVD v New Yorku.

Komunisté chtěli vyměnit informace za dívku. Karel Hlásný je však převezl
Po návratu Margarety do New Yorku naléhal Michajlov na další schůzku. Einstein navrhl: „Ale ne tady v Princetonu. Sejdeme se u jezera Saranac.“

O jejich setkání referoval fyzik své milence: „Michajlov mně znovu předal pozdravy. Zdá se, že naše sympatie jsou vzájemné.“

Zřejmě spolu hovořili o atomových zbraních. Einstein se nepochybně vyznal z toho, že dopisem Rooseveltovi vlastně odstartoval jejich vývoj – a toho po bombardování Hirošimy a Nagasaki litoval, jak všem vykládal. Sovětský vyzvědač zřejmě sondoval názory velkého fyzika, protože Kreml ho chtěl v kampani proti atomovým zbraním podle svého scénáře využít. Ovšem když později Einstein stál u kolébky Pugwashského hnutí vědců, nedělal to pod vlivem Sovětů, nýbrž jako naivní pacifista.

Generál NKVD Pavel Sudoplatov tvrdil, že Koněnkovová měla sbírat informace o projektu Manhattan. To je zřejmě lež, která měla zvýšit Sudoplatovův význam – lidé, s nimiž se manželka ruského sochaře stýkala, nemohli mít o tomto úsilí ani ponětí. Vždyť i viceprezident Harry Truman se o něm dověděl, až když se po Rooseveltově smrti ujal úřadu v Bílém domě. Ostatně už dřív mnozí zasvěcení lidé odmítli Sudoplatovovo tvrzení o jeho pozoruhodné špionážní síti na Manhattan, o jejíž existenci předtím nikdo nevěděl. Ano, sovětští vyzvědači získali v USA o atomové bombě spoustu vědomostí, ale většinu z nich se podařilo po několika letech americké a britské kontrašpionáži postupně odhalit. Někteří se později přiznali sami. A jenom malou část se nepodařilo identifikovat.

Mezi sovětskou smetánkou
Koncem roku 1945 se Koněnkovovi vraceli do Sovětského svazu. Při poslední schůzce Margarety s Albertem dal slavný fyzik ruské milence vlastní hodinky. Na věčnou památku. Oba věděli, že už se nikdy neuvidí. Shodou okolností několik týdnů nato vyhostila americká vláda konzula Michajlova z USA jako nežádoucí osobu – tajná policie FBI získala důkazy o jeho špionážní činnosti.

Zatímco ruské emigranty, na něž Rudá armáda narazila v Evropě cestou na západ, posílali do sibiřských koncentráků-gulagů, Koněnkovovi dostali nádherný byt v centru Moskvy. Manželé okamžitě pronikli mezi vyvolené. Sergej Koněnkov se vyšvihl mezi přední postavy sovětského výtvarného umění. Jeho život korunoval titul hrdiny socialistické práce a zvolení akademikem.

Sochař zemřel v roce 1971. Vzápětí nato vtrhli do jeho bytu příslušníci NKVD/KGB a prohledali ho. Nic nenašli. Dopisy od Einsteina ukryla Margareta ve svém sekretáři. Před svou smrtí v létě 1980 je údajně spálila.

Přesto devět z nich, které psal od listopadu 1945 do července 1946, se vynořily – v létě 1998 v dražbě v aukční síni Sotheby’s v New Yorku. Podle lidí, kteří je četli, představují velkého fyzika jako citlivého muže, který píše „s humorem, vřelostí a upřímností o každodenním životě a o své nehynoucí lásce“. Údajně je tam poslali příbuzní Koněnkovových, kteří si přáli zůstat v anonymitě. Naproti tomu není známo, že by existovaly dopisy Margarety Albertovi.

Dražba rozvířila diskusi o špionážním poslání paní Koněnkovové. „Ruská rozvědka nedisponuje dokumenty, které by tuto informaci potvrzovaly,“ prohlásil 3. června 1998 mluvčí Zahraniční rozvědky (Služba vnějšněj razvědky – SVR) generál Jurij Kobaladze. Současně popřel informaci listu New York Times, podle níž se měla tato paní pokoušet získat podklady k výrobě atomové bomby.

Jaká je tedy pravda? Ano, byla vlivovou agentkou a měla několik strategických úkolů. To vyplývá jak ze životopisu manželů Zarubinových, tak z tajných sovětských telegramů dešifrovaných v rámci americké operace Venona.

Význam Koněnkovové spočíval spíše v tom, že se slavným badatelem neustále hovořila, dovídala se o jeho myšlenkách a vědeckých záměrech. Stála vlastně na hlídce. A teprve kdyby se pouštěl do nějakého převratného výzkumu, pokusila by se Moskva vyslat k němu člověka, který by mu rozuměl. A potom podle pokynů výzvědné služby otvírala Rusům dveře mezi americkou elitu.

Práci Koněnkovové pro sovětskou tajnou službu připomínají všechny ruské a americké prameny od konce devadesátých let.

Text vychází z kapitoly chystané knihy VYZVĚDAČKY, KTERÉ CHTĚLY BÝT SUPER, jež vychází na jaře 2021. Před zveřejněním byl redakčně upraven.

Karel Pacner

Zdroj: 
https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/albert-einstein-spion-margareta-ivanovna-konenkovova-sovetsky-svaz.A201231_121418_vojenstvi_vse

Foto:
Margarita Konenkova a Albert Einstein
Zdroj: yandex.ru