Existoval v roce 1918 československý národ? ‚Jen další z prvorepublikových mýtů,‘ odpovídá historik

Dne 28. října 1918 zasedal v pražském Obecním domě Národní výbor československý – Antonín Švehla, Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný a Vavro Šrobár. Byl vyhlášen československý stát. Klíčové pro něj bylo, že v něm žil „československý národ“. Do jaké míry tomu tak bylo a do jaké míry to bylo pouze přání?

Prezident Václav Havel v roce 1990 u příležitosti výročí vzniku státu mimo jiné řekl: „Československo vzniklo ze společné vůle nejvýznamnějších duchů našich dvou národů. (…) Naše předky, jak Čechy, tak Slováky, vedla k přesvědčení, že naše dva národy jsou jen dvěma větvemi národa jediného. V této věci, jak víme, se osudově mýlili.“

19. století přichází s akcentem na národ, tedy společenství lidí mluvících stejným jazykem. Zcela stranou pak zůstávali ti, kteří po staletí na daném území žili také, ale mluvili jiným jazykem. Početně by to „tak nějak“ nevycházelo – Slováků byly dva miliony, Němců o jeden více. Československý národ byl ale tím početně dominujícím.

Vše české = československé?
Je třeba připomenout také zcela rozdílnou úroveň společenského, kulturního a politického života na Slovensku a ve zbývající části vzniklého Československa.

Historik Oldřich Tůma k tomu dodává: „Slovenská společnost byla jiná a vytváření národa byla spíše záležitost budoucnosti.“

To potvrzuje také text trojice historiků – Michal Stehlík, Lukáš Novotný, Andrej Tóth – v knize Národnostní menšiny v Československu 1918 – 1938:

„Zárodkem jedné z budoucích vážných třecích ploch na československé politické scéně, výrazně podlamujícím koncepci československého státu a státnosti, však byla skutečnost, že se vznikem československého státu vše české se měnilo na československé, ale zůstávalo především českým. Nový stát byl představován jako obnovený, což i formálně upomínalo na českou státnost jako na historický fundament. Hesla o odčinění Bílé hory a další příklady z dějin, vázané třeba k husitství nebo k národnímu obrození, byla srozumitelná jen české veřejnosti.“

Čechoslováci od roku 1917
Stejné problémy byly také v pojmu „Čechoslovák“. Poprvé se toto označení objevuje v prohlášení západních mocností dne 12. ledna 1917. Tím vzniklo slovo, které ukazuje, že vládnout v budoucím státě budou právě Češi a Slováci.

„Jak pojmenovat německé a maďarské obyvatelstvo, na to se tehdy snad nemyslilo,“ konstatuje Emanuel Rádl ve své knize Válka Čechů s Němci. Ale je třeba uvést, že blízkost Čechů a Slováků, jazyková i kulturní, existovala dávno před vznikem vlastního státu.

Československý národ je dalším z našich mýtů, a patří – dle slov historika Oldřicha Tůmy – k „zakladatelským mýtům první republiky, ke které se Češi rádi vracejí a kterou považujeme za úspěšnou periodu našich dějin“.

Pořad připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová, literárně spolupracoval Hynek Pekárek, režii měl Michal Bureš. Hostem byl historik Oldřich Tůma.

Poslechněte si, jak to bylo doopravdy: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/prvni-republika-ceskoslovensko-narod_2010181201_pj

Foto: 
Antonín Švehla, politik, jeden z Mužů 28. října 1918 (* 15. 4. 1873 Praha; † 12. 12. 1933 Praha) 
|Autor: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu