Gorbačov je pokřiveným zrcadlem Ruska. Jeho odmítání symbolizuje současný režim

V Moskvě se nedávno konalo referendum o umístění nového pomníku před sídlo ruské tajné služby, nechvalně známé Lubjanky. Moskvané mohli volit ze dvou možností: na místo se mohl vrátit zakladatel tajné policie Čeka a symbol bolševického teroru Felix Dzeržinskij. Anebo se tam měl objevil kníže Alexandr Něvský, patron ruské armády a symbol ruského euroasijství.

Příhodnější by bylo v centru Moskvy postavit pomník Michailu Gorbačovovi, jehož odkaz je pro soudobý ruský režim významnější než odkaz krvavého kata nebo středověkého vládce.

Ten, který Rusko poškodil
První a poslední prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov oslavil 2. března devadesáté narozeniny. Státní sociologická agentura VCIOM ho obdarovala průzkumem, v němž Rusové Gorbačova a jeho éru hodnotili.

Podle očekávání vnímá ruská společnost muže, kterému se pod rukama rozpadl Sovětský svaz, negativně. Mírná nadpoloviční většina Rusů si myslí, že Gorbačov zemi spíš uškodil. Pochvaly se mu dostalo od sedmi procent respondentů. Čtvrtina dotázaných si myslí, že poslední sovětský vůdce je zločinec a záměrně způsobil rozpad rudého impéria. Polovina Rusů je smířlivější. Gorbačov to prý myslel dobře, ale dopustil se řady chyb, jež vyústily ve velké ruské trauma.

Vnímání Gorbačova ruskou společností je daleko od objektivního hodnocení vlastní minulosti, jde o ozvěnu imperiálního revizionismu tak typického pro Rusko Vladimira Putina.

Vinit Gorbačova z rozpadu Sovětského svazu je banální historická zkratka. Gorbačov se snažil ze všech sil udržet SSSR při životě, ačkoliv sovětské impérium bylo odsouzeno k zániku ještě před jeho nástupem do funkce generálního tajemníka ÚV KSSS v březnu 1985.

Gorbačov měl být „revolucí shora“ v rudé říši upadající do těžké společenské deziluze a hospodářské katastrofy. Receptem měla být perestrojka a nové myšlení. Sovětský svaz byl však v druhé polovině 80. let churavým obrem, jehož skon bylo možné oddálit, nikoliv zastavit.

Sovětské hospodářství bylo postižené neefektivním centrálním plánováním, závislé na exportu ropy a importu obilí a technologicky pokročilejších výrobků. V 80. letech se SSSR nemohl obejít bez dovozu obilí z „imperialistických států“. „Dostáváme dopisy, ve kterých se často velmi ostře píše o občasných výpadcích zásobování obyvatel chlebem a pekárenskými výrobky, o omezení sortimentu pečiva a jeho nízké kvalitě,“ referoval člen politbyra ÚV KSSS a Gorbačovovův předchůdce Konstantin Černěnko v únoru 1981.

Velmocenský neúspěch
Právě příjmy z vývozu energetických surovin držely sovětské hospodářství nad vodou. Když cena ropy začala v 80. letech citelně klesat, Sovětský svaz se začal topit.

Zahraniční dluh Sovětského svazu byl na tehdejší dobu kolosální. „Vezměme třeba finance. Tu panuje nejostřejší situace. Země vstupuje do dvanácté pětiletky s těžkým finančním dědictvím. Už jen tak tak přežíváme, žijeme na dluh,“ postěžoval si v lednu 1987 na plénu ÚV KSSS předseda Rady ministrů Nikolaj Ryžkov. Do rozpadu Sovětského svazu zbývaly čtyři roky.

Sovětský projekt ideálního společenství různých národů a etnik vzal za své, neboť se zakládal na pokrytectví a hrubé síle. Vůbec první teroristický čin v moskevském metru provedli arménští nacionalisté v lednu 1977. Národnostní konflikty se postupně šířily z okraje sovětské říše k jejímu středu.

I zde Gorbačov dělal vše pro udržení rozklíženého sojuzu. Sovětský režim s lidštější tváří se neštítil krvavě potlačit protivládní protesty v Gruzii ani Pobaltí či národnostní pnutí v Tádžikistánu, Uzbekistánu, Kazachstánu anebo Ázerbájdžánu.

Gorbačov je pro většinu Rusů personifikací velmocenského neúspěchu a osobních tragédií. Vzpomínky na krach sovětského impéria jsou bez přehánění součástí každé rodinné kroniky. Na Gorbačovovu éru Rusové často vzpomínají jako na období prázdných lednic, beznaděje a konec jistot, které volně splývá s nástupem éry Borise Jelcina – rovněž Rusy převážně negativně vnímaným prezidentem.

Když v dubnu 2005 Vladimir Putin prohlásil, že rozpad Sovětského svazu byl největší geopolitickou katastrofou, v zahraničí jeho slova vyvolala šok. Rusové intuitivně se svým prezidentem souhlasili. Ztráta sovětského impéria je velké ruské trauma. Rozpad SSSR osvobodil Litevce, Ukrajince, Gruzínce, ale traumatizoval Rusy, kterým byla náhle odňata velmocenská identita.

Symbol otřesu a hladu
Gorbačovova éra, respektive její odmítání se stalo jedním ze základních kamenů imperiálního revizionismu současného ruského režimu. Státní propaganda s oblibou hovoří o rozšíření Severoatlantické aliance na Východ o někdejší sovětské satelity, kterým Moskva „dala svobodu“. Gorbačovovi vyčítají, že s americkým prezidentem Georgem Bushem st. neuzavřel dohodu o vymezení pole působnosti NATO. Alianci zastavil až Vladimir Putin.

Ruský zábor ukrajinského poloostrova Krym na jaře 2014 je podáván jako obnovení historické spravedlnosti po rozpadu Sovětského svazu.

Gorbačovova éra a ta následující Jelcinova slouží jako argumenty ve prospěch rigidity Putinova režimu, proti liberalizaci poměrů v zemi. Svoboda připomíná glasnosť, ekonomické reformy perestrojku. Domnělá stabilita má být obranou proti opakování otřesů z přelomu 80. a 90. let a těch následujících.

Před čtyřmi lety jsem se zúčastnil odhalení jediné Gorbačovovy sochy v Moskvě. Šlo o kompozici amerického prezidenta Ronalda Reagana a prezidenta SSSR Michaila Gorbačova, jak si přátelsky podávají ruce. Ceremonie proběhla bez zájmu veřejnosti. Socha od té doby tiše stojí v muzeu nedaleko ruského ministerstva zahraničí.

Jiří Just, dopisovatel LN v Rusku

Zdroj: 
https://www.lidovky.cz/nazory/gorbacov-je-pokrivenym-zrcadlem-ruska-jeho-odmitani-je-symbolem-soucasneho-rezimu.A210308_123246_ln_zahranici_ceh?zdroj=vybava_recombee

Foto: 
Miachail Gorbačov
RIA Novosti