HORI TYM PREŠOVOM...



Hori tym Prešovom dražka vykladana, po ňij šykovaly moho kamarata.
Šykujuť, šykujuť, de že ho poveduť, pid prešovsku branu, šumnu maľovanu.

Jak ho tam pryvely, žalostňi zaplakav, frajiročko moja, sputaty ňa ne daj.
Ona nyč nedbala, lem išči kazala, do najhrubšych lanciv povjazaty dala.

Milyj mij, milyj mij, ja tobi nevyna, labirskyj komysar, zyma by ho byla.
Zyma by ho byla, žeby ho Boh strestav, falošne pisemko do kasarňi poslav.

Tak im tam napisav, že ja nič ne robľu, že ja poza bučky s karabynom chodžu.
Ja chudobnyj chlopec, ja ne mam nykoho, frajiročko moja, lem ňa dostaň z toho.

Ja chudobnyj chlopec, ja ne mam rodynu, ja ne mam nykoho, lem tebe jedynu.
Rozputaj, rozputaj, bo ňa ručky boľať, ja by rozputala, pany ne dovoľať...


> späť