Ivan Pop: DOSITHEJ, biskup nišský

DOSITHEJ, biskup nišský (vlastním jménem Vasič) (5.12.1887 Bělehrad, Srbsko - †14.1.1945 klášter u Bělehradu, Srbsko), významný srbský  církevní činitel. Absolvoval střední školu a kněžský seminář v Bělehradě. V letech 1900-04 studoval na Duchovní akademii v Kyjevě, v letech 1904-08 studoval filozofii a protestantskou teologii v Berlíně a Lipsku, od roku 1909 oba obory poslouchal také v Paříži, Ženevě a Bernu. V roce 1913 byl ve věku 35 let zvolen biskupem srbské pravoslavné církve se sídlem v Niši. První světovou válku prožil v bulharském zajetí a po jejím skončení byl pověřen úkoly při konstituování a organizaci srbské církve. Z několika církevních celků v Srbsku, Černé Hoře, Dalmácii, Srjemu a Banátu jeho přičiněním vznikl jeden celek v čele s patriarchou, archijerejským saborem a církevní radou. V roce 1921 byl jmenován delegátem srbské církve v ČSR, 8.8.1921 přijel do Užhorodu. Jeho úkolem bylo vytvoření jednotně pravoslavné církve v ČSR, konsolidace situace v pravoslavném hnutí na Podkarpatské Rusi a vytvoření zvláštní karpatoruské diecéze (eparchie).

19. srpna 1921 v Ize uspořádal sjezd delegátů pravoslavných obcí. Delegátům byl předložen k diskusi návrh statutu jednotně církve. Na závěr jednání sjezdu byl Dosithej zvolen za dočasného podkarpatoruského biskupa a shromáždění pod jeho vlivem deklarovalo sounáležitost se srbskou pravoslavnou církví. Biskup vypracoval memorandum pro ministra zahraničí E. Beneše, v němž formuloval návrhy k organizaci hnutí pravoslavných na Podkarpatské Rusi. V listopadu 1921 postoupil E. Benešovi návrh statutu pravoslavné eparchie a požadoval jeho schválení vládou. Doporučoval odstranit uherskou legislativu a nahradit ji novými zákony Dále při naprostém nedostatku duchovenstva navrhl vyslat do země i ruské a srbské pravoslavné kněze. Stát měl podle Dositheje finančně zajišťovat fungovaní eparchie ve stejné výši, jakou měla řeckokatolická církev. Avšak nikdo z představitelů státu na Dosithejovo memorandum nereagoval. Proto biskup začal pracovat samostatně: vysvětil několik duchovních bez jakéhokoliv teologického vzdělání; církevní správu svěřil konzistroři a jeho předsedu Alexije Kabaljuka povýšil na archimandritu; usilovně hledal vhodného kandidáta na biskupa z řad Rusínů. Spojil se se zarputilým rusofilem, monarchistou a „šedou eminencí" pravoslavného hnutí na Podkarpatsku A. Gerovským vyvíjejícím  rozsáhlé aktivity namířené proti ČSR a zvlášť proti ministru zahraničí E. Benešovi a pověřil  ho, aby v záležitostech rusínské pravoslavné církve intervenoval v Bělehradě. Tím se Dosithejova mise stala záležitostí vztahů mezi ČSR a Královstvím SHS.

Koncem roku 1922 situaci v pravoslavném hnutí na Podkarpatsku zkomplikoval zásah pražského arcibiskupa Savatije a stoupenců cařihradské jurisdikce. Tak začala v kraji soupeřit  dvě pravoslavná hnutí, Dosithejovo a Savatijovo, vznikl tzv. Savatijův rozkol. Pozice Dositheje byla vážně oslabena. Nepomohla ani podpora jeho mise saborem srbské právoslavné církve, ani usilovná jednání biskupa s představiteli místní správy, audience u ministra E Beneše, a dokonce jednání v Praze s arcibiskupem Savatijem. Z řad podkarpatských pravoslavných duchovních se stále častěji ozývaly hlasy kritizující Dosithejovo počínaní. U vládních míst byly argumentem proti Dosithejovi jeho úzké styky s A. Gerovským. Na přelomu let 1924-25 byla Dosithejova československá mise ukončena a biskup se vrátil do Niše. Kontakty s Podkarpatskou Rusí a pravoslavnou církví v ČSR nejprve utlumil, avšak ve 30. letech je opět oživil a udržoval i jako záhřebský metropolita. Na konci druhé světově války  se stal obětí pronásledování Srbů ustašovci v Chorvatsku.

prof. Ivan Pop