Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - BERCSÉNYI Miklós

 

BERCSÉNYI Miklós, hrabě (* 6.12.1665 Hrádok, dnes Slovensko,  † 6.11.1725 Tekirdag. Turecko), uherský magnát, politik protihabsburského směru. V 80. letech 17. století účastník rakousko-tureckých válek na straně Habsburků. V roce 1691 se oženil s hraběnkou Kristinou Drugethovou, poslední představitelkou magnátského rodu Drugethů, pánů Užhorodského, Humenského a dalších panství na Podkarpatský a východním Slovensku. Avšak po její náhlé smrti pří porodu připadl obrovský majetek Drugethů podle zákona císaři. Hrabě Bercsényi se s tím nechtěl spokojit a náhle obsadil užhorodský hrad jako caput dominii Ungvariemis (tj. hlavu panství užhorodského). Tím se dostal do ostrého konfliktu s císařským dvorem, který mu pohrozil použitím vojenské síly. Hrabě Bercsényi musel ustoupit a vpustit císařskou posádku na hrad a úředníky do všech majetků Drugethů.

 

Za rok spor skončil smírem. Hrabě mohl i nadále užívat užhorodské panství, když zaplatil zálohu 175 000 zlatých, a to s právem odkoupení v budoucnu. Zároveň byl jmenován doživotním županem komitátu Ung (užské župy) a velitelem císařských vojsk v severních Uhrách. Přesto se s porážkou nesmířil a čekal na vhodnou příležitost. Ta se mu naskytla s příchodem do sousedních rakocziovských panství jejich mladého pana vévody Františka II. Rákócziho. Hrabě Bercsényi se snažil probudit v něm smysl pro státnické poslání, rodovou politickou (protihabsburskou) linii rodu Rákócziů, a hlavně vlasteneckou odpovědnost za osudy země. Tomu napomáhalo bezohledné chování vídeňských úředníků, daňových komisařů a omezení uvalené na uherskou protestantskou šlechtu.

 

Konflikt mezi Vídní a odbojnou uherskou šlechtou v čele s Františkem II. Rákóczim propukl v roce 1701 a trval deset let. Hrabě Bercsényi se stal hlavním pomocníkem a rádcem vůdce povstání, jeho zástupcem v zahraničních záležitostech. Uskutečnil dlouhou diplomatickou cestu v zemích východní a západní Evropy a snažil se získat na stranu povstalců Rusko, Polsko, Francii a Švédsko. V roce 1706 byl v čele delegace na mírových jednáních s představiteli Vídně v Tmavě. V roce 1707 se v Užhorodu na hradě uskutečnilo jednání mezi vyslanci Ruska D. Korbem a Polska M. Wolynským z jedné strany, knížetem Františkem II. Rákóczim a hrabětem M. Bercsényim ze strany druhé. Ruský diplomat jménem cara Petra I. nabídl Rákóczimu, aby přijal polskou královskou korunu. Nabídka byla pro Rákócziho lákavá, ale obával se záporné reakce Francie a Švédska. Proto odpověděl na ruskou iniciativu váhavě. V roce 1708 po porážce Francie v řadě bitev nastal rozklad protihabsburské koalice, přesun císařských vojsk do Uher, série porážek vojsk povstalců a jejích postupný rozklad. 

 

Po uzavření mírové smlouvy v Szatmaru (30.4.1711) císařské vojsko obsadilo město a hrad Užhorod. Hrabě Bercsenyi byl prohlášen za zrádce, zůstal v emigraci v Polsku. Za rakousko-turecké války v roce 1716 se pokusil vrátit do Uher, avšak válka skončila dřív, než se dostal do vlasti. V roce 1718 musel spolu s Františkem II. Rákóczim pod nátlakem habsburské diplomacie odejít do Turecka. Jeho majetek byl konfiskován a připadl eráru.

 

prof. Ivan Pop