Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - BRAŠČAJKO Julij

 

BRAŠČAJKO Julij (* 19.4.1875 Hlubokoje, dnes Ukrajina,   † 19.10.1955 Užhorod, Ukrajina), právník, podkarpatský politik ukrajinského směru. Studoval na gymnáziu v Marmarošské Sihoti a Užhorodu. Absolvoval Právnickou fakultu budapešťské univerzity, po ukončení studia advokát v Užhorodu a Chustu.

V letech 1918-19 stanul v čele rusínských politiků usilujících o připojení Podkarpatské Rusi k Ukrajině. V lednu 1919 svolal do Chustu „Národní radu", která pod jeho vlivem schválila rezoluci o připojení Podkarpatské Rusi k Ukrajině. Zůstalo tajemstvím, ke kterému ukrajinskému státu se mělo připojit Podkarpatsko. V tu dobu byly na území Ukrajiny vyhlášeny tři státní útvary: sovětská Ukrajina s centrem v Charkovu, Ukrajinská lidová republika (ULR) s centrem v Kyjevě, Západoukrajinská lidová republika (ZULR) s centrem ve Lvově. Avšak všechny tyto státy měly jepičí život.

 

Na jaře 1919 J. Braščajko a skupina ukrajinofilů kolem něho pochopila nereálnost připojení Podkarpatské Rusi k Ukrajině a zásadně změnila orientaci, začala usilovně prosazovat myšlenku spojení s Československem a stažení z území kraje rumunských okupačních vojsk. Na konferenci rusínských národních rad v Užhorodu 8.5.1919 podporoval myšlenku jejich sjednocení a vytvoření Centrální ruské národní rady (CRNR) a stal se náměstkem jejího předsedy. 

 

Ve 20. a 30. letech vedoucí postava ukrajinského hnutí na Podkarpatské Rusí. Roku 1920 vytvořil vlastní stranu (Ruska chliborobska partija), od roku 1923 spojená s další ukrajinskou stranou Christijansko-narodna partija. První předseda ukrajinské kulturně osvětové společnosti Prosvitá, vydavatel novin Ukrajinské slovo. Založil Podkarpatskou banku, nadaci Nadija, byl předsedou Společnosti advokátů Podkarpatské Rusi. V době druhé Č-SR předseda komise problematilcy nových hranic, poslanec podkarpatského sněmu, ministr financí, průmyslu a obchodu poslední vlády Karpatské Ukrajiny (15.-16.3.1939).

 

Po vstupu maďarských vojsk na její území byl poslán v čele delegace do Budapešti, aby vyjednal autonomii pro Karpatskou Ukrajinu po jejím připojení k Maďarsku. Jeho diplomatická mise neměla úspěch. V době války pracoval v Chustu jako advokát. Po příchodu Rudé armády 1.12.1944 byl zatčen sovětskou protišpionážní službou SMERŠ a deportován do SSSR. Koncem 50. let byl propuštěn z Gulagu. Pracoval jako právník v místních podnicích. Na požadavek sovětských úřadů „rekonstruoval" neexistující protokol zasedání národní rady v Chustu v lednu 1919, která jako by schválila rezoluci o připojení Podkarpatské Rusi k Ukrajině.

 

prof. Ivan Pop