Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - CHIRA Alexandr

CHIRA  Alexandr (* 17.1.1897 Vilchovci, dnes Ukrajina, † 23.5.1983 Karaganda, dnes Kazachstán), přední činitel řeckokatolické církve, biskup katakombní (ilegální) řeckokatolické církve. Maturoval na gymnáziu piaristů v Marmarošské Sihoti, teologii studoval na užhorodském duchovním semináři a katolickém Ústavu Petera Pázmanye budapešťské univerzity.

Po ukončení studia složil slib celibátu (1920), u řeckokatolických duchovních výjimečný, což znamenalo, že se chystá na misijní činnost nebo ho připravují do budoucna k biskupskému křeslu. V letech 1920-24 kaplan a archivář biskupské kanceláře v Užhorodě, farář v rodných Vilchovcích, kaplan v Ternově na Ťačevsku. V roce 1924 byl biskupem Pappem jmenován spirituálem, profesorem dějin církve a kanonického práva, dočasným rektorem užhorodského duchovního semináře (1924-32).

Zahájil rovněž misionářskou činnost, navštěvoval nemocné á uvězněné, ve francouzském městě Grand-Combé vykonával duchovní práci mezi tamními rusínskými přistěhovalci. V roce 1925 na shromáždění misionářské společnosti sv losafata byl zvolen jejím předsedou a jmenován papežským kaplanem. Od roku 1933 kanovník Mukačevské diecéze, rektor duchovního semináře (1933-39). V krizovém období 1938-39 se projevil jako demokrat a československý vlastenec. Po obsazení Podkarpatské Rusi Maďarskem byl dán do domácího vězení, osvobozen na zákrok papeže u maďarské vlády a dostal povolení pro další působení na duchovním semináři.

V roce 1943 byl papežem jmenován prelátem. Po příchodu Rudé armády biskup Teodor Romža jmenoval Chiru vikářem, v očekávání horších časů ve vztazích s komunistickou mocí tajně jmenoval A. Chiru a P Orose biskupy-pomocníky. Po zákeřné vraždě biskupa T. Romži soustředily sovětské tajné služby svůj tlak na biskupa-pomocníka A. Chiru ve snaze donutit ho ke spojení Mukačevské řeckokatolické diecéze s ruskou pravoslavnou církví. Po opakovaném odmítnutí A. Chira byl zatčen a odsouzen k 25 letům vězení v Gulagu na Sibiři (Tajšet, Kemerovo).

Se začátkem Chruščovových reforem (1956) byl propuštěn na svobodu, vrátil se do rodné vesnici Vilchivci a začal obnovovat katakombní (ilegální) řeckokatolickou církev, což neuniklo pozornosti KGB. Za rok byl zatčen a deportován na východ SSSR. Pokusil se najít si místo tajného faráře v katolické Litvě, avšak agenty KGB byl znovu zatčen a deportován do Kazachstánu a donucen se usadit v průmyslové aglomeraci Karaganda, jež byla za stalinské doby největším táborem vyhnanců z Ukrajiny, pobaltských republik, Krymu, severního Kavkazu a volžských Němců.

Pracoval jako horník a tajně vykonával katolické bohoslužby pro věřící Rusíny, Ukrajince, Litevce, Poláky, Němce. V roce 1977 se mu podařilo oficiálně zaregistrovat místní katolickou obec a stát se jejím kaplanem. Tajně přijížděl na Podkarpatsko , pomáhal v organizovaní katakombní (ilegální) řeckokatolické cirkve, v letéch 1956-83vysvětil 35 kněží a tři biskupy. O jeho činnosti věděli ve Vatikánu. K  jeho 85. narozeninám mu pápež poslal pozdravný telegram do Karagandy. A. Chira zemřel ve vyhanství v Kazachstanu.  

prof. Ivan Pop