Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - EGAN Edmund

 

EGAN Edmund (* 3.7.1841 Csaktorna/Čakovec, Uhorsko, †20.9.1901 Užhorod, dnes Ukrajina), významný maďarský ekonom skotského původu.

Maturoval na gymnáziu v Szombatheyi, absolvoval Vyšší ekonomickou školu v Halle (Německo), agrární právo studoval ve Vídni. Po ukončení studia pracoval v Čechách, Německu, Itálii, Anglii. V letech 1886-96 referent na ministerstvu zemědělství v Budapešti. Napsal řadu teoretických národohospodářských studií včetně analýzy hospodaření v Karpatech (Kárpátaink kozgazdasági hivastása, 1890). V roce 1897 byl jmenován vedoucím pracovního týmu, který měl za úkol uskutečnění plánu rekonstrukce hospodářství rusínských komitátů známého pod názvem Verchovinská akce (Hegyvidéki akció).

Hned po svém jmenování odjel na Podkarpatsko, kde důkladně prozkoumal skutečnou hospodářskou situaci, hlavně v Berežském komitátů. V lednu 1897 předložil ministru zemědělství uherské vlády Memorandum o napomáhaní duchovnímu vývoji a zvýšení materiální úrovně lidu ruthenského jazyka v severovýchodních Karpatech a předhůří.

Eganův plán předpokládal zvýšení zemědělské výroby v rovinatých oblastech cestou modernizace, rozšíření ploch orné půdy, meliorace v Potiskem údolí a rekultivace v předhůří, vytvoření družstev na vesnici, vzdělávání sedláků ve směru moderního hospodaření. Pro Verchovinu Egan předpokládal zavedení nových forem chovu dobytka, racionálního využívání polonin, pomoc státu v nákupu nových produktivnějších plemen dobytka.

Největším problémem Verchoviny byla podle názoru Egana lichva. Ve svém Memorandu Egan velice negativně hodnotil působení krčmářů a lichvářů na podkarpatské Verchovině. Od státu požadoval vytvoření civilizovaného úvěrového systému a dále chtěl vrátit sedlákům za finančního přispění státu alespoň část půdy, kterou jim zabrali lichváři. Uherský parlament měl podle jeho názoru urychleně rozpracovat a schválit sérii zákonů, které by zabránily dalšímu řádění lichvářů. Varoval uherskou vládu, že když nebude za účinné pomoci státu zlepšena situace na Podkarpatsku, může on spolehlivě určit den, kdy z tohoto kraje uteče za oceán poslední Rusín.

E. Egan nezapomněl ani na politickou stránku Verchovinské akce. Zdůrazňoval, že uherská vláda má tentokrát jedinečnou šanci získat si přízeň Rusínů a jednou provždy je zmadárizovat. Uherské ministerstvo zemědělství pochopilo varování E. Egana a zřídilo v Mukačevu Expozituru horských okruhů pod jeho vedením jako detašované oddělení ministerstva pro realizaci Verchovinské akce. V roce 1898 podepsala Expozitura s hrabětem Schónbornem, majitelem největšího panství v kraji, dohodu o nájmu 3 155 ha orné půdy na dobu 25 let. Tato půda byla rozdělena na parcely a pronajata jednotlivým rodinám bez práva prodeje, dalšího pronájmu a zastavování u lichvářů. Ve stejném panství byla najata řada polonin.

Podle Eganova plánu by se mohlo na poloninách při jejich racionálním využívání v letní sezóně pást 12 000 kusů dobytka (v tehdejší době bylo v celém komitátů Bereg pouze 3 až 4 000 kusů dobytka). Z Tyrolska bylo dovezeno 1200 krav vysokoproduktivního plemene. Jednotlivé kusy pak byly předány sedlákům. Po dobu 5 let zůstával dobytek ještě ve vlastnictví státu, pak měl bezplatně přejít na nájemce. Sedlákům bylo zakázáno pást na najatých poloninách cizí dobytek spolu s vlastním (pronajatým). Tento zákaz měl zabránit zneužívání najatých pastvin lichváři. V roce 1899 byly na poloninách Plaj, Kernica, Hrubišta, Rurická postaveny na náklady státu čtyři letní kravíny, každý pro 120 kusů dobytka.

V roce 1901 postavila Expozitura na polonině Plaj dva zděné stálé kravíny, dvě mlékárny a obytný rodinný dům. Ve stejném roce postavila vodovod. Do roku 1901 byla ukončena výstavba 80 km přístupových cest a 50 km horských stezek. 18. září 1901 byl u Užho-rodu na E. Egana spáchán atentát, jemuž karpatský reformátor 20. září podlehl. Jeho pohřbu se zúčastnilo na 12 000 rusínských sedláků ze všech koutů Podkarpatské Rusi. Na památku svého dobrodince, jak ho sedláci nazývali, uspořádali sbírku k uctění jeho památky. Za shromážděné peníze sedláků byl na místě atentátu postaven pomník - monumentální mramorový kříž. V době totality byl stržen (1960), Rusíni ho obnovili za přispění maďarských a rusínských spolků v roce 1996.

prof. Ivan Pop