Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - FIRCAK Julij

FIRCAK Julij (* 22.8.1836 Chudljovo, dnes Ukrajina, † 1.6..1912 Užhorod, dnes Ukrajina), významný rusínský církevní a politicky činitel. Absolvoval duchovní seminář v Užhorodě. Teologii studoval na ústředním teologickém semináři ve Vídni a ústavu sv. Augustina (1856-59). V roce 1861 byl vysvěcen na kněze, ale zvolil si cestu pedagoga. V letech 1861-76 profesor užhorodského duchovního semináře, vletech 1876-87 jeho rektor.

V roce 1887 vstoupil na cestu politického činitele, stal se poslancem uherského parlamentu (1887-90), navázal široké kontakty v budapešťských politických kruzích. V roce 1891 byl jmenován biskupem Mukačevské řeckokatolické diecéze. Po nástupu do biskupské funkce uskutečnil tradiční pastýřskou návštěvu jednotlivých farností a zjistil alarmující situaci ve své diecézi.

V podkarpatských komitétech právě vrcholila vlna emigrace do USA a Kanady. Desítky tisíc sedláků se legálně i ilegálně vydávaly na cestu do Hamburku či Rijeky a odtud vesměs na levných nákladních lodích v nelidských podmínkách do USA a Kanady. Zákazy uherských úřadů ani posílené hlídky na hraničních přechodech nedokázaly zabránit doslova masové emigraci. Rusínští sedláci se za pomoci převaděčů - haličských Židů - dostávali do Hamburku oklikou přes Halič a Bukovinu. Rakouské a německé hraniční kontrole se prokazovali maďarským veterinárním povolením na prodej dobytka.

Během posledního desetiletí 19. století emigrovalo z komitátů Marmaroš, Bereg a nejvíce Ung, Zemplín a Šariš více než 100 000 obyvatel: nejvíce Rusínů a spolu s nimi i Slováků a Maďarů. Právě tento jev znepokojoval biskupa Fircaka. Z farnosti odcházeli přirozeně ti nejschopnější, často zbyla z původního počtu obyvatel vesnice jen třetina. Biskup Fircak se rozhodl náležitě využít zájem vládních míst o Podkarpatsko před volbami do parlamentu a upozornit je na neúnosnou sociální situaci a její neblahé důsledky.

V roce 1896 podal uherské vládě memorandum o katastrofické hospodářské situaci na podkarpatské vesnici, zvláště na Verchovině, masové emigraci a o jejich důsledcích. Uherská vláda uznala memorandum jako vážný varovný dokument a uzavřela z biskupem Fircakem tajnou dohodu. Na jejím základě vláda slíbila: l) zvýšit finanční pomoc řeckokatolické církvi; 2) zajistit zvolení řeckokatolických duchovních do parlamentu; 3) zabezpečit účinnou hospodářskou pomoc rusínskému obyvatelstvu; 4) jmenovat na nejvyšší úřednická místa v podkarpatských komitátech úředníky z řad řeckých katolíků. Biskup se pak měl postarat o zmaření předvolební agitace Lidové strany ve farnostech jeho diecéze.

V Uhrách právě probíhalo oslavování tisíciletí (millenium) od založení uherského státu. Maďarskou společnost zachvátila celonárodní nacionalistická euforie, mohutně podporovaná vládou. Velké oslavy se konaly i na Podkarpatské Rusi. Na Vereckém průsmyku, kde uherské kmeny v roce 896 vstoupily do Karpatské kotliny, byl postaven monumentální pomník. Na jeho odhalení přijela z Budapešti početná vládní a parlamentní delegace. Biskup Fircak využil této příležitosti a demonstrativně ukazoval uherským politikům propastný rozdíl mezi oslnivými oslavami milénia a doslova bídnou sociálně-hospodářskou situací rusinských sedláků.

Z podnětu biskupa a na základě jeho memoranda (Memorandum o vývoji a zvýšení duchovní a materiální životní úrovně ruskojazyčnéko lidu severovýchodních Karpat a Ruthenie) ministerstvo zemědělství uherské vlády rozpracovalo plán tzv. Verchovinské akce (Hegyvidéki akció). Vedoucím pracovního týmu byl jmenován významný maďarský ekonom skotského původu Edmund Egan. Biskup Fircak se věnoval také charitativní činnosti, zakládání finančních svépomocných družstev, boji proti alkoholismu. V Užhorodu byl biskupem založen sirotčinec pro děti duchovních, na jehož základě v roce 1903 vznikl učitelský seminář, další sirotčinec byl založen v Marmarošské Sihoti. Biskupská kancelář vyčlenila ze svých prostředků studijní stipendium pro talentované děti sedláků. Z iniciativy a finanční pomoci biskupství v rusínských vesnicích bylo postaveno nebo opraveno kolem 200 školních budov. V podmínkách zesílené maďarizace bojoval biskup Fircak za zachování církevněslovanské bohoslužby, farářům nařizoval vést církevní dokumentaci a nedělní kázaní v rusínském jazyce.

prof. Ivan Pop