Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - GULJANIČ Mikuláš

GULJANIČ Mikuláš (též Gulyánics Miklós, Gulianyč Mikola) (* 9.12.1907 Zariča, dnes Ukrajina, † 1977, Praha), čs. a slovenský letec rusínského původu, bitevní pilot, major letectva (ppik. v záloze). Maturoval na reálném gymnáziu v Chustu (1925). Studoval veterinární lékařství v Brně. 1.10.1928 nastoupil vojenskou prezenční službu a u armády zakotvil natrvalo. V Košicích absolvoval Školu pro důstojníky lehkého délostřelectva v záloze.
 
Poté se přihlásil ke studiu na vojenské akademii v Hranicích (1929-32). V roce 1935 prodělal protiletadlovýkurz pro důstojníky délostřelectva a jezdectva v Milovicích, ve VLU v Prostějově kurz letounových pozorovatelů zbraní. 31.12.1936 byl přeložen do skupiny důstojníků letectva ve Vajnorech jako nižší důstojník. Dne 1.5.1937 byl jmenován polním pozorovatelem letcem a po ukončení příslušného kurzu určen k letcům ustanoveným k létání v noci (1.7.1937). Již tehdy prokazoval vynikající letecké schopnosti a dnem 25.4.1938 byl dočasně přemístěn k Ministerstvu vnitra, vjehož rámci působil jalo letecký pozorovatel v Hradci Králové.

Za mobilizace v září 1938 působil u pozorovací letky na polním letišti Borek u Hořovic. Po Mnichovu a po následných státoprávních změnách pak společně se zmocněncem MNO u autonomní vlády Podkarpatské Rusi, pplk. gšt. Karlem Lukášem, dostal rozkaz k odletu do Užhorodu, aby zde sledoval politickou situaci a činnost autonomní vlády. Po Vídeňské arbitráži a odstoupení Užhorodu Maďarsku se s týmiž úkoly přesunul do Chustu. Spolu s pplk. gšt. K. Lukášem sledoval iredentistickou činnost ukrajinských nacionalistů, většinou přeběhlíků z Haliče, ve svých zprávách konstatoval chaotičnost postupu Vološinové autonomní vlády. Během puče „síčovců" v Chustu 14. března 1939 vykonával misi parlamentáře a donutil poslední skupinu pučistů, zabarikádovaných v hotelu Koruna ke kapitulaci. S ustupujícími čs. vojáky se dostal do Prešova, kde mu pplk. Michal Širica nabídl jako Rusínovi možnost vstupu do letectva Slovenského státu.

Vzhledem ke skutečnosti, že Širica před ním neskrýval svůj odpor k ludakům a nacistům i víru v obnovení Československa, Guljanič jeho nabídku přijal a stal se příslušníkem pozorovací letky ve Spišské Nové Vsi, s níž se zúčastnil březnových bojů s postupující maďarskou armádou na východním Slovensku. 25. března 1939 hlasatel budapešťského rozhlasu nazval Guljaniče zrádcem a pomatencem, který prý letěl bombardovat svého otce a matku, což svědčilo o dobré informovanosti maďarské rozvědky. Maďarská policie na něj potom vzhledem k příslušnosti k právě obsazené Podkarpatské Rusi jako na „svého" občana vydala zatykač a vyhlásila odměnu 50 000 pengo za jeho dopadení. Slovenské státní občanství Guljanič nabyl až 16.4.1940, byl velitelem letky v Nitře (1939-40), velitelem perutě ve Zvoleně (1940), velitelem letištní roty v Piešťanech, kde prodělal pilotní výcvik a byl jmenován pilotem letcem. V roce 1941 zastával funkci 1. pobočníka velitele leteckého pluku. 14.8.1942 byl odeslán do Žitomíru (Ukrajina) na východní frontu, ale pro „spolčování s ruským obyvatelstvem" v dubnu 1943 byl poslán zpět na Slovensko.

V květnu 1943 byl povýšen na majora letectva. Udržoval styk s protirežimně a protiněmecky naladěnými důstojníky, spolupracoval s nimi na přípravách ozbrojeného vystoupení. Po vstupu německých okupačních vojsk na Slovensko dne 31.8.1944 odletěl ze Spišské Nové Vsi do Prešova, aby si vyjasnil situaci. Jakmile nalezl letiště prázdné, odletěl na území kontrolované Rudou armádou. Úlet velitele letiště negativně zapůsobil na jeho podřízené ve Spišské Nové Vsi. Zbylá posádka nechala moderní letouny na letišti a odjela do Banské Bystrice. Po přistání za linií fronty se major Guljanič přihlásil do čs. zahraniční armády, v níž dostal vítanou šanci bojovat. Zatímco na Slovensku byl 20.10.1944 degradován, v čs. vojenské jednotce v SSSR 28.10.1944 byl ustanoven náčelníkem štábu pluku. Jíž 30.10.1944 byl jmenován velitelem 3. čs. bitevního pluku. S jeho letci zasáhl do bojů o Moravskou Ostravu, Opavu a Těšín. Po skončení války se s plukem přesunul do Prahy, kde jeho bojovou cestu 1. června 1945 symbolicky na kbelském letišti uzavřela slavnostní přehlídka, kterou zde provedl prezident republiky Dr. Edvard Beneš.

Dne 1.10.1945 nastoupil službu u zřizované LVA v Hradci Králové. Působil zde ve funkci náčelníka katedry bitevního letectva, byl povýšen na pplk. letectva, jmenován profesorem LVA (1947), velel detachementu LVA v Malackách a Pardubicích (1948). Z Pardubic byl povolán do školy pro velitele vojskových těles v Praze (1948-52). 1.7.1952 byl bez udání důvodů přeložen do zálohy (v rámci „očisty" armády od bývalých důstojníků Slovenského státu). V civilním životě začal pracovat v zemědělství, dostudoval veterinární kurz a stal se veterinárním technikem. V roce 1966 se přestěhoval do Prahy a stal se průvodcem turistů Čedoku (1966-77), kde se mohl setkávat s dalším průvodcem, prvorepublikovým diplomatem a vysokým úředníkem na MZV za druhé republiky Hubertem Masaříkem.

prof. Ivan Pop