Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - HASAL Antonín Bohuslav

HASAL Antonín Bohuslav (krycí jméno Nižborský) (* 7.1.1883 Nová Huť pod Nižborem, 22.4.1960 Washington, USA), český důstojník, legionář a československý generál. Maturoval na Vyšším reálném gymnáziu v Rakovníku. V roce 1913 absolvoval školu záložních důstojníků. Krátce před 1. světovou válkou odjel k příbuzným do Ruska, kde pracoval jako účetní ve Volyni.

Po vypuknutí války vstoupil do České družiny a posléze do čs. legií, s nimiž prodělal sibiřskou anabázi jako velitel pluku. Z Vladivostoku do vlasti se vrátil 16.4.1920. V čs. armádě zůstal v aktivní službě. Za branné pohotovosti vzáří 1938 velel Hraničnímu pásmu 14. Byl zastáncem obrany republiky za jakoukoliv cenu. V květnu 1939 se zapojil v rámci Obrany národa do odboje. V březnu 1940 odešel do Francie, kde se stal náčelníkem štábu čs. vojenské správy v Paříži. Od června 1940 působil ve Velké Británii, v letech 1940-44 přednosta vojenské kanceláře prezidenta republiky.

Po podpisu čs.-sovětské dohody 8.5.1944 o poměru mezi čs. správou a sovětským velením po vstupu Rudé armády na čs. území byl zřízen Úřad pro správu osvobozeného území v čele s vládním delegátem. Jeho součástí bylo vojenské Velitelství osvobozeného území (VOU). Dekretem prezidenta 12.6.1944 byl generál Hasal jmenován do funkce velitele osvobozeného území. Dne 27.10.1944 spolu s vládní delegací v čele s ministrem Františkem Němcem přijel na Podkarpatskou Rus do městečka Chust, jež bylo sovětským velením určeno za sídlo čs. vládní delegace. Hasal byl povinen zajistit na osvobozeném čs. území vojenskou správu, vyhlásit mobilizaci a uskutečnit veškerá opatření ke znovuzřízení čs. branné moci. Avšak sovětské „komandatury" zabránily VOU splnění tohoto úkolu. Delegaci byl přidělen jako politický poradce ppor. l. čs. armádního sboru Ivan Turjanica, komunista, tajný agent NKVD, krycí jméno Turef. 4. listopadu odešel do sovětské „zóny" a stanul v čele místní komunistické strany, která iniciovala tzv. hnutí za „opětovné sjednocení Zakarpatské Ukrajiny se sovětskou Ukrajinou".
 
VOU rovněž zjistilo, že generál L. Svoboda jíž dříve poslal z 1. čs. armádního sboru na přání NKVD 36 „osvětových důstojníků", komunistů, v čele s nechvalně známým majorem B. Reicinem na Podkarpatskou Rus, aby tu prováděli přímou protičeskoslovenskou agitaci. Gen. Hasal označil činnost Turjanici a skupiny Reicina za protistátní a odchod z armády ve válečném stavu za dezerci. Náborovou kampaň „dobrovolníků" do Rudé armády za porušení vzájemné smlouvy sovětskou stranou, a hlavně čs. ústavy. Protesty VOU sovětské velení ignorovalo. Veliteli osvobozeného území zůstal jen pocit bezmoci, když nemohl proti sovětským praktikám žádným způsobem zasáhnout. Situaci komplikovala i složitá komunikace mezi osvobozeným územím a londýnským ústředím po linii Chust - Moskva - Londýn. Tento problém gen. Hasal částečně řešil za pomoci tajné vysílačky.
 
Začátkem roku 1945 pod tlakem sovětských orgánů a jejich loutek „Národní rady Zakarpatské Ukrajiny" se VOU v čele s gen. Hasalem přemístila na Slovensko. Velitelem VOU zůstal až do dubna 1945. V letech 1945-46 ministr dopravy v první i druhé poválečné vládě ČSR, od července 1946 do června 1948 přednosta Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Po abdikaci prezidenta dr. Edvarda Beneše odešel do exilu, nejprve do Německa a po roce do USA. V listopadu 1948 byl komunistickým režimem degradován. V USA byl poradcem úřadu americké vlády pro otázky východní Evropy, předsedou Svazu čs. důstojníků v exilu. Dne 29.6.1990 byl v plném rozsahu rehabilitován.

prof.Ivan Pop