Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - KAMINSKIJ Josef

KAMINSKIJ Josef (* 17.11.1878 Rákovec nad Ondavou, dnes Slovensko,  † 1944, Užhorod, dnes Ukrajina), právník, rusínský politik dobrodružného charakteru. Maturoval na užhorodském gymnáziu, studoval právo na univerzitě v Budapešti a Kluži (Kolozsváru). V roce 1915 narukoval do rakousko-uherské armády, bojoval na východní frontě, dostal se do ruského zajetí.

V zajateckém táboře se projevila jeho přizpůsobivost, demonstroval své rusofilství, jež mu pomohlo dostat se na svobodu, a získat dokonce práci učitele v ruské šlechtické rodině na Sibiři. Publikoval články v novinách Uralskaja žizň. Po uzavření Brest-Litevského míru mezi ústředními mocnostmi a sovětským Ruskem v březnu 1918 kartu obrátil, přihlásil se k velkomadarskému vlastenectví a vrátil se domů. V prosinci 1918 obsadil místo osobního tajemníka ministra autonomní Ruské krajiny Oresta Szaboa. Po připojení Podkarpatské Rusi k ČSR určitou dobu spolupracoval s ukrajinskými politiky, byl dokonce pokladníkem společnosti Prosvitá. Koncem roku 1920 se náhle přidal k rusofilům ze společnosti A. Duchnoviče, postavil se do čela rusofilské frakce Centralnoj Ruskoj Narodnoj Rady (CRNR).

Za pár měsíců přestoupil k maďarofilským autonomistům I. Kurtjaka a stal se spoluzakladatelem jejích strany Podkarpatský zemědělský svaz. V roce 1923 opustil tuto stranu a přidal se k vládní agrární straně, jež mu za tento politický kotrmelec darovala poslanecký mandát (1924-25). Koncem 20. let přišla další proměna vjeho politické kariéře: opouští agrární stranu a vrací se k autonomistům I. Kurtjaka-A. Bródyho. V Autonomním zemědělském svazu založil opoziční frakci, bojující proti maďarofilství.

Redigoval noviny Karpatorusskijgolos (1932-44), stál v čele Svazu podkarpatskych novinářů, Svazu družstevníků, redigoval jeho noviny Družestvennyj věstník (1926-27), byl členem užhorodské městské rady, ředitelem Podkarpatského lidového (rusínského) divadla (1936-38). Napsal řadu brožur o problému autonomie a národní identity Rusínů (Naša avtonomija: samouprava, 1922; Nacionalnoje samosoznanije našego naroda, 1925; Istorija Centralnoj russkoj narodnoj rady, 1927; Avtonomija ili ohman, 1927). V krizovém roce 1938 zase změnil politický kabát.

Po Vídeňské arbitráži (2.11.1938) zůstal v Užhorodě připojeném k Maďarsku a demonstroval k němu loajalitu. I tentokrát se mu dostalo odměny, regentem Horthym byl jmenován poslancem maďarského parlamentu, avšak žádnou činnost v něm už neprojevoval. Tím skončila kariéra tohoto pozoruhodného rusínského politického chameleóna.

prof. Ivan Pop