Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - LINTUR Petr Vasiljevič

LINTUR Petr Vasiljevič (* 4.5.1909 Goronda, dnes Ukrajina, † 12.2.1969 Užhorod, Ukrajina),rusínsky folklorista rusofilského směru. Maturoval na mukačevském ruském gymnáziu (1930), jehož ruští profesoři-emigranti udělali z většiny svých studentů houf fanatických velkoruských patriotů. Absolvoval Filozofickou fakultu UK v Praze (1935), pokračoval ve studiu slovanské filologie na univerzitě v Bělehradu (1935-36). Od roku 1938 profesor literatury na gymnáziu v Chustu, oblíbený učitel ruštiny, propagátor ruské literatury, ruské kultury. Vytvořil kroužek literárně nadaných studentů, jimž vštěpoval obdiv a lásku k ruské poezii. Sestavil rukopisný sborník studentských básní (Budét děň, 1941) psaných rusky, proniknutých mystickou vírou ve velkou budoucnost Ruska. Úřady označili tento čin za porušení slibu loajality vůči maďarskému státu. Lintur byl propuštěn ze zaměstnání a dán pod policejní dohled.

K veřejné činnosti se vrátil po vstupu na Podkarpatskou Rus Rudé armády na podzim 1944. Zapojil se do kampaně za „sjednocení Zakarpatské Ukrajiny se sovětskou Ukrajinou". Na 1. sjezdu národních výborů v Mukačevu (26.11.1944) byl zvolen místopředsedou tzv. Národní rady, parlamentu a vlády loutkového státečku „Zakarpatská Ukrajina". Avšak ukrajinizace prosazovaná touto „vládou" a hlavně sovětskou vojenskou administrací Podkarpatské Rusi rusofilu Linturovi nevyhovovala. V prosinci 1944 navštívil s delegací podkarpatské pravoslavné církve Moskvu a snažil se prosadit myšlenku vytvoření „Karpatoruské sovětské republiky" nebo alespoň autonomní republiky jako součástí Ruské federace. Jeho plán narazil v moskevskych kruzích na rázný odpor. Lintur nemohl vědět, že ukrajinství deklarované a podporované sovětskou vojenskou administrací na Podkarpatské Rusi pouze kryje anexi strategického území, přítomnost SSSR ve střední Evropě, a tudíž nemá nic společního z propagandistickým heslem „dokončení sjednocení všech Ukrajinců v sovětské republice".

V letech 1945-46 se v Užhorodě aktivně podílel na budování univerzity, muzea, divadla. Ve svých přednáškách stale ještě zdůrazňoval „ruské tradice" v kultuře místního obyvatelstva, avšak byl důrazně upozorněn na nevhodnost propagace této teze v kraji nově získaném pro Ukrajinu. Pochopil trapnost rusofilství v sovětském systému a soustředil se na vědeckou činnost folkloristy, zkoumání podkarpatských balad. Objevil celou řadu lidových vypravěčů. Vydal antologii podkarpatských balad a pohádek (Narodnyje balady Zakarpatja i ich slavjanskije svjazi, 1963; Národní balady Zakarpatja, 1966). Sbírky pohádek z archivu folkloristy byly vydány po jeho tragické smrti (Kazky odnoho sela, 1979; Začarování kazkoju, 1984). Avšak negace rusínského národa v SSSR i dnešní Ukrajině způsobuje vznik značné mezery ve vědeckém zkoumání rusínského folkloru. Materiály z archivu Lintura jsou publikované pouze v ruštině a ukrajinštině, jeho autentické záznamy v rusínštiné zůstávají utajované.
 
prof. Ivan Pop