Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - ŇARADIJ Dionizij

ŇARADIJ Dionizij (*10.10.1874 Ruský Kerestur, dnes Srbsko, †14.4.1940 Mrzlo Pole, Chorvatsko), řeckokatolícký duchovní, biskup Kríževacké řeckokatolické diecéze (eparchie). Maturoval na gymnáziu v Záhřebu, studoval na Záhřebské univerzitě (ThDr. 1901). Od roku 1902 rektor záhřebského řeckokatolického semináře. V letech 1915-20 administrátor, 1920-45 biskup Kríževacké řeckokatolické diecéze, v jejíž jurisdikci byly rusínské farnosti ve Vojvodině a Sremu. Začátkem 20. let 20. století byl Vatikánem jmenován rovněž administrátorem Prešovské řeckokatolické diecéze (1922-27), snažil se zastavit šíření pravoslaví na východním Slovensku.

V roku 1927 se vrátil do Jugoslávie a zahájil širokou kulturně-osvětovou činnost mezi Rusíny Vojvodiny a Sremu. Po Vídeňské arbitráži papežem byl jmenován administrátorem pro 280 řeckokatolických ftirností na Podkarpatské Rusí z toho důvodu, že biskup Mukačevské řeckokatolické diecéze A. Stojka zůstal v Užhorodé, připojeném k Maďarsku.

V dobé svého krátkého působení na Podkarpatské Rusi těsně spolupracoval s autonomní vládou ukrajinské orientace A. Vološina. Dosazoval do lidových škol ukrajinsky orientované členy řádu sv. Vasiiije Velikého (basiliány) z Haliče. Po obsazení Podkarpatské Rusi-Karpatské Ukrajiny maďarským vojskem (15.-18.3.1939) byl biskup Ňaradij internován a posléze deportován do Jugoslávie. Nadále působil jako biskup Križevacké diecéze, pomáhal ukrajinským utečencům z Podkarpatské Rusi a Haliče.

prof. Ivan Pop