Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - POTUŠŇAK FEDOR

POTUŠŇAK Fedor (pseudonym F. Vilšický, F Pasičnik,T.T., FP.-k., Vox clamantis) (* 27.2.1910 Osoj, dnes Ukrajina, †11. 2.1960 Užhorod, Ukrajina), rusinský spisovatel, pedagóg, filozof, archeolog, folklorista, překladatel. Maturoval na ukrajinském gymnáziu v Berehově (1930), absolvoval Filozofickou fakultu UK v Praze (1937). Narukoval do čs. armády (1937-38), po demobilizaci zustal v Brne, pracoval jako knihovník univerzitní knihovny. V letech 1937-39 vydal nékolik sborníku básní a povídek (Zemlja, 1938; Tajemnyči večory, 1938; Možlivosti, 1939). 
 

Po vyhlásení amnestie pro neloajální rusínske činitele maďarským regentem M. Horthym (1940) se vrátil do vlasti, avšak až do nástupu regenta-komisaře M. Kozmy v roce 1941 nedostal žádnou práci. Po založení Podkarpatské vedecké společnosti (PVS) začal F Potušňak aktívne spolupracovat s jejím výkonným ředitelem I. Harajdou. V nakladatelství PVS publikoval sbomíky básní a prózy, preklady z evropské klasiky, etnografické materiály, filozofické eseje, historické studie. Srovnávaje později režim M. Horthyho s režimem sovětským, zásadní protivník obou diktátorských režimu, období 1941- 44 pojmenoval „zlatou érou rusínské kultury".

 

V kvétnu 1944 narukoval do maďarské armády, byl poslán na východní frontu a hneď na to přeběhl na sovětskou stranu. Velení Rudé armády využilo jeho výjimečné jazykové znalosti a zaradilo ho jako tlumočníka do štábu 4. ukrajinské fronty. Do Užhorodu se vrátil na jare 1945, pracoval v redakci novin Zakarpatská Ukrajina. Po založení univerzity v Užhorodu v roce 1946 nastoupil na katedru všeobecných déjin jako asistent, pozdéji docent archeologie a etnografie. Komunistickou ideologii pasivné ignoroval. Marxismus s jeho pŕímočarou sociálné-ekonomickou determinací byl pro E Potušňaka, vyznávača idealistické filozofie, nepřijatelný, vulgárné primitívni (Marx i já; Filozofični statti, rukopis). F. Potušňak-spisovatel patril ke směru evropského symbolismu S. Mallarmé, 0. Březiny.

 

Jeho básné tohoto směru však nemély šanci na publikovaní. V dobé Chruščovových reforem se mu podarilo publikovat epické romany Povodeň a Matka-zeme. Ve vedecké činnosti se E Potušňak koncentroval na zkoumání archeologických památek doby bronzové a železné v kraji, napsal v tomto oboru významné studie (Archeolohičníznackidky hronzovoho ta zaliznoho viku na Zakarpatti, 1958; Slovjanski archeolohiční pamjatky na Zakarpatti, 1959). 

 

Sovětskou ukrajinizaci ignoroval, téméŕ provokatívne pŕednášel rusínsky. Tento typ evropsky vzdělaného inteligenta pochopitelné vyvolával nenávist u komunistických proletáŕských „vědcú". Systematickou kontrolou „věrností marxísmu" ho neustále šikanovali. Vyčerpán telesné i duševné nečekané zemřel ve svých nedožitých padesáti letech.

 

prof. Ivan Pop