Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - RÉVAY (REVAJ) JULIAN

 

RÉVAY (Revaj) Julian (*26. 7.1899 Mirča, dnes Ukrajina, †30. 4.1979 New York, USA), rusínský politik ukrajinského směru. Absolvoval učitelský ústav v Užhorodě (1913-17), učitel na lidových školách v Marmaroši (1917-22). V roce 1922 byl čs. správou na Podkarpatské Rusi jmenován referentem školského odboru ministerstva školství a národní osvěty v Užhorodě, byl autorem učebnic a příruček pro obecné školy. Ve školství se snažil prosazovat ukrajinskou orientaci. Člen vedení ukrajinské kulturně-osvětové organizace Prosvita, tajemník Pedagogické společnosti (Pedahohična hromada), redaktor časopisu Učitel.  Zároveň stál v čele skautské organizace Plast, která vychovávala rusínskou mládež v duchu radikálního ukrajinského nacionalismu. Spoluzakladatel ukrajinské sociálnědemokratické strany na Podkarpatské Rusi (1920), kterou zastupoval v poslanecké sněmovně NS (1935-39). V době politické krize 1938 zástupce předsedy Centrální ruské (ukrajinské) národní rady (CRNR, nejagresivnější člen skupiny podkarpatoruských poslanců na jednáních o sestavě autonomní vlády 10.-11. října 1938 v Praze.

 

27.10.1938 převzal Révay v nové, proukrajinske vládě A. Vološina ministerstva komunikaci, veřejných prácí, zdravotnictví a sociální péče. V listopadu se při projednávaní v parlamentu zákona o novém uspořádaní Č-SR snažil prosadit změnu dosavadního názvu kraje na nový (Karpatská Ukrajina), což se mu však nepodařilo. Byl ponechán původní ústavní název - Země podkařpatoruská (Podkarpatská Rus). Od 1.12.1938 do 6.3. 1939 byl ve vládě Vološina ministrem bez portfeje. Zástupoval autonomní vládu na jednáních o hospodářské spolupráci s nacistickým Německem v Bertině. Byl znám jako zuřivý germanofil, iniciátor rozpuštění politických stran a vytvoření vládního Ukrajinského národního sjednocení (Ukrajinské nacionalne objednannja - UNO), budovaného podle vzoru nacistické strany NSDAP. Ve volbách 12. února 1939 UNO získalo téměř všechny mandáty v autonomním sněmu. 6.3.1939 byt prezidentem E. Háchou ze své ministerské funkce odvolán. Po vyhlášení nezávislosti Slovenska 14.3.1939, a tím i rozpadu Č-SR odjel z pověření A. Vološina do Berlína s úkolem zajistit u Hitlera ochranu (protektorát) pro „Karpatskou Ukrajinu".

 

Nevěděl o tom, že právě jím obdivovaný vůdce dal maďarské vládě své povolení k okupaci „Karpatské Ukrajiny", která v den jeho odjezdu do Německa už zahájila akci. 15.3. 1939 na prvním zasedání sněmu Podkarpatské Rusi-Karpatské Ukrajiny byl jmenován (in absentia) předsedou vlády Karpatské Ukrajiny. Za 2. světové války žil v Bratislavě, kde byl v dubnu 1945 zatčen agenty sovětské tajné  služby SMERŠ, vyslýchán a z taktických důvodů propuštěn. Jeho propuštění mělo uklidnit, zmást členy bývalé autonomní vlády a činitele Karpatské Ukrajiny žijící v Praze (A. Vološin, S. Kločurak, M. Dolinaj, V Birčak aj).

 

J. Révay na druhé zatčení nečekal a ihned po propuštění se dal na útěk do Německa, na území obsazené americkou armádou. V roce 1948 po sérii únosů emigrantů z východní a střední Evropy sovětskými agenty odešel do USA, kde spolu s dalšími ukrajinskými emigranty založit podpůrnou organizaci Samopomič. Byl dlouhotetým výkonným ředitelem Ukrajinského kongresového výboru v Americe (1949-57), ředitelem Ukrajinského ústavu (1958-79). Avšak v těchto organizacích byl ve skutečnosti „generálem bez armády". Pokusil se proto navázat kontakty se starší rusínskou emigrací. Zřídit další emigrantskou buňku, tzv. Karpatské výzkumně centrum (1964) v New Yorku. Přednášky a jiné akce této „instituce" navštěvovali samí ukrajinští emigranti, zatímco Rusíni činnost J. Révaye ignorovali.

 

prof. Ivan Pop

 

 

Foto - Rusínskí poslanci a senátori v československom parlamente

v prvom rade sediaci zľava: Štefan Fencík, Edmund Bačinský, Ivan Parkányi, Pavol Kossej, Andrej Bródy v druhom rade: Michal Demko, Peter Židovský, Mikuláš Dolinaj, Ivan Pjesčák, Július /Julian/ Révay.