Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - RUSÍN Vasil

RUSÍN Vasil (* 1923 Lochovo, ČSR, dnes Ukrajina, † 2004? Kyjev, Ukrajina), ukrajinský komunistický politik. Student mukačevského gymnázia, v roce 1939 utekl do SSSR, byl zatčen sovětskými pohraničníky, odsouzen a uvězněn v Gulagu. Osvobozen koncem roku 1942 na žádost čs. vojenské mise v SSSR a zařazen do čs. vojenské jednotky v Buzuluku. V roce 1944 byl přemístěn z 1. čs. armádního sboru do útvaru Ukrajinského štábu partizánského hnutí (UŠPH).

Dne 13.9.1944 vedl paravýsadek v Karpatech jako velitel záškodnickě skupiny v týlu německých a maďarských vojsk. Jeho skupina se vyznačovala neobyčejnou krutostí, ve jménu konspirace vyvraždila dokonce rodinu lesníka, která ji ukrývala v prvních dnech po paravýsadku v týlu nepřítele. Přepadávala sanitní transporty maďarské armády, ničila komunikace, i když to už potřeba nebylo. Německé a maďarské jednotky se totiž v obavě před obklíčením urychleně stahovaly z území Podkarpatské Rusí, takže Rudou armádu zde nečekaly žádné velké boje. Kraj, jehož území tvoří ze 75 % hory, byl sovětským vojskem obsazen během 10 dnů (18.10.-27.10.1944) bez jakýchkoliv ztrát. Legendy o „krvavých a hrdinských bojích" rezolutně vyvrátil jeden z velitelů 4. Ukrajinské fronty, tehdy plukovník L. I. Brežněv (ano, ten Brežněv!) na oslavách na stranické chatě v Karpatech v roce 1974: „Žádné krvavé hrdinství nebylo, osvobodilo vás pár opilých ruských Ivanů na tanku!"

V Rusin se ani po ukončení své partizánské „mise" nevrátil do 1. čs. armádního sboru, jehož vojínem pořad ještě de iure byl. Nedouk-gymnazista byl jmenován předsedou Zvláštního soudu Zakarpatské Ukrajiny, který rozhodoval o osudu tzv. kolaborantů, bývalých poslanců čs. a maďarského parlamentu. Rozhodnutí soudu a jeho předsedy bylo jednoznačné - smrt zastřelením. Tato horlivost se Rusínovi vyplatila, byl vyznamenán všemi možnými sovětskými řády, dlouhá léta zastával v komunistickém systému sice bezvýznamné, ale finančně výnosné funkce: předseda oblastního sovětu, ministr sociálních věcí sovětské ukrajinské vlády.

Po odchodu do důchodu se proslavil jako komunistický „baron Prášil", napsal lživé memoáry o svých „hrdinských činech" za války. Po pádu komunismu byly oběti jeho soudcovských „rozhodnutí" rehabilitovány, avšak jejich kat zůstal nepotrestaný.

prof. Ivan Pop