Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - SABOV JEVGENIJ

SABOV Jevgenij (Jevmenij) (pseudonym E. Ivanov) (* 1.10.1859 Verbjaž, dnes Ukrajina, † 3.11.1934 Sevljuš (Vinohradovo), ČSR, dnes Ukrajina), řeckokatolický kněz, pedagog, rusínský kulturní činitel. Studoval na gymnáziích v Užhorodě, Mukačevu, Prešově a Levoči, Absolvoval užhorodský duchovní seminář (1881). Vysvěcen na kněze roku 1885, sloužil na farnosti v Ardanovu. V letech 1887-98 profesor ruského jazyka na užhorodskěm gymnáziu. Napsal populární učebnice gramatiky a dějin rusínské literatury (Ruskaja grammatika i čítanka k izučeniju litěratumogo jazyka ugro-russkych, 189O; Christomatíja cerkovnoslavjanskych i ugro-russkych litératurnych pamjatnikov. S prihavlenijem ugrorusskych narodnych skazok na podlinnych narečijach, 1893). Jeho Christomatíja byla dlouhou dobu ediným zdrojem poznání rusínské literatury.

V roce 1894 vydal další významnou práci, příručku cirkevně-slovanského jazyka pro maďarizované řeckokatolické kněžstvo (Egyházi szldv nyelvtan). Snažil se aktivizovat činnost kulturně-osvětové Společnosti sv. Vasilije Velikého. Po jeho zrušení byl spoluzakladatelem rusínského vydavatelského spolku UNIÓ. Jako jeden z prvních deklaroval svébytnost Rusínů, jejich odlišnost od východních slovanských národů, Rusů a Ukrajinců. Bojoval za zachování rusínštiny jako zvláštního vyučovacího předmětu na středních školách. Avšak tento boj prohrál a odešel na farnost do Sevljuši. Od roku 1917 arciděkan v Ugoči.

Po připojení Podkarpatské Rusi k ČSR ostře vystoupil proti nasazování ukrajinských emigrantů do škol a činnosti spolku Prosvitá, byl spoluzakladatelem a čestným předsedou Společnosti A. Duchnoviče. Jeho krédem bylo: „...zde není místo pro moskvofilství, tím méně pro ukrajinství!"

V konkurenčním tzv. jazykovém boji propůjčil své jméno další gramatice ruského jazyka (Grammatika russkogo jazyka dlja srednich učebných zavedenij Podkarpatskoj Rusi, 1924), jejímž skutečným autorem byl haličský rusofil A. Grigorjev. Stejným způsobem postupovala i ukrajinská strana, Gramatiku, podepsanou A. Vološinem, napsal ve skutečnosti ukrajinský haličský emigrant I. Paňkevič. E. Sabov napsal dějiny rusínské literatury a spojil je s vývojem rusínského školství (Očerk literatumoj dějatělnosti i obrazovanija karpatorossov, 1925). Napsal také zajímavé vzpomínky o své činnosti v době Rakouska-Uherska. 1.6.1930 byl na J. Sabova spáchán členem ukrajinské teroristické organizace (Ukrajinská vojenská organizace - UVO) studentem F. Tacincem atentát, v jehož důsledku byl sedmdesátiletý Sabov těžce zraněn.

prof. Ivan Pop