Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - STANINEC Jurij Ivanovič

STANINEC Jurij Ivanovič (pseudonym Jurij Lunaj, Jura Stančuk) (* 5.9.1906 Nižní Šard, dnes Ukrajina, †13. 5. 1994 Goronda, Ukrajina), řeckokatolický kněz, spisovatel, ukrajinský politik.

„Ptáte se, jak se mám, jak žiji? To nevím, sleduji střídaní dne a noci, ročních období, děkuji Bohu, že můžu ještě vnímat, jak se na jaře probouzí příroda a na podzim zase usíná, a obdivovat ten Boží zázrak. Ale napsat o tom verš nebo esej, k čemu by to bylo? Dnes nikdo neotiskne jedinou moji větu, můj archiv byl spálen v roce 1945..." Tak smutně psal stárnoucí kněz a spisovatel v dopise příteli na jaře 1960, který ani neodeslal, bál se. Od toho památného „osvobozeneckého" roku 1945 byl totiž neustále pod dozorem KGB, zcela izolován od svých věřících a čtenářů. Vzdělání získal pod vedením ukrajinských radikálních nacionalistů z Haliče V. Pačovského, L. Bačinského, K. Zaklinského na „ruském" (ukrajinském) gymnáziu v Berehovu.

Teologii studoval na užhorodském duchovním semináři. Sloužil na řeckokatolických farnostech v marmarošských vesnicích. Zakládal družstva, učil rusínské sedláky modernímu hospodaření. Zároveň sbíral rusínský folklorní materiál. Byl literárně činný, autor her, povídek a novel publikovaných na stránkách ukrajinských novin a časopisů v Užhorodě, Praze, Lvově. Jedna z jeho novel byla umístěna jako dílo moderní podkarpatské literaturyv Antologii ukrajinské novely, vydané italsky v Římě (1938).

Aktivně podporovalautonomní vládu A. Vološina, byl důvěrným přítelem premiéra. Ve volbách do podkarpatského sněmu v únoru 1939 byl zvolen poslancem za vládní stranu Ukrajinské národní sjednocení (UNS). V noci na 16. března 1939 ho navštívil A. Vološin, nově zvolený prezident jednodenní „nezávislé" Karpatské Ukrajiny, kterou právě hodlal opustit. Přemlouval J.Stanince, aby jel s ním. Plakal a naříkal, že ho všichni oklamali (měl snad na mysli megalomany z řad haličských ukrajinských nacionalistů, nebo nové „přátele", německé nacistické pohlaváry? To se už bohužel nedozvíme). J.Staninec odmítl opustit vlast. Ve dnech a týdnech řádění maďarských teroristických bojůvek a polního četnictva po obsazení Podkarpatské Rusi maďarským vojskem mu zachránil život chirurg A. Fedinec, který imitoval operaci slepého střeva a umístil ho v pokoji pro těžce nemocné. Po uklidnění situace a zrušení okupačního režimu na Podkarpatsku odešel J.Staninec na faru ve vzdálené horské vesnici.

V září 1940 byl biskupem A. Stojkou pozván na setkání rusínské inteligence s nově jmenovaným regentem-komisařem M. Kozmou. Nový regionální maďarský diktátor vyhlásil na setkání program urychleného formování svébytného uhro-ruského národa a k uskutečnění tohoto programu zval představitele všech směrů rusínské inteligence za podmínky jejich loajality vůči Maďarskému království. J.Staninec využil tuto nabídku, zapojil se do činnosti Podkarpatské vědecké společnosti (PVS) založené z podnětu M. Kozmy V nakladatelství PVS vydal sbírku povídek a novel (Podarunok, 1942) a román (Jura Čornyj, 1943), byl to vrchol jeho literární činnosti. Příchod Rudé armády znamenal její konec, následovaly výslechy ve štábech SMERŠ a NKVD, pravoslavizace a konečně dlouholetá izolace, jakýsi druh domácího vězení. Dožil se pádu komunismu, avšak svoboda slova přišla pro starého spisovatele příliš pozdě.

prof. Ivan Pop