Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - TERLECKIJ Ippolit

TERLECKIJ Ippolit (archimandrita o. Vladimír) (* l8o8, †17.1.1888 Odesa, dnes Ukrajina, slavjanofil, církevní čmitel a politicky dobrodruh. Studoval medicínu na vídeňské univerzitě (1825-30), absotvoval Lékařskou fakultu krakovské univerzity (1839). V tetech 1836-42 se pohyboval v prostředí polské emigrace. V roce 1842 se náhle objevil v Římě, kde byl vysvěcen na řeckokatolického kněze, získal titul ThDr. Rozpracoval projekt zřízení patriarchátu řeckokatolických diecézí Rakouska, jmenování „patriarchy všech Slovanů" a vytvoření „řeckoslovanské církve". V roce 1847 zatožil v Římě Východní společňost unií všech církví pod patronátem Vatikánu, schválenou papežem. 

 

V letech 1849 až 1855 vydávál v Paříži Ročník východní společnosti, založil ústav pro přípravu řeckokatolických misionářů, avšak jeho iniciativa velký ohlas v cirkevních kruzích nevyvolala. V roce 1856 papež jmenoval pro řeckokatolickou církev kardinála, nikoliv patriarchu, jak plánoval Terlecký. V letecg 1822-57 pobyval v Palestině. V roce 1857 se objevil na Podkarpatsku, vstoupil do řádu basiliánů (sv. Vasilije Velikého) jako mnich Vladimír. 

 

V roce 1858 byl jmenován opatem kláštera basiliánů v Malém Bereznem, později v Krasném Brodu. Navázal styky s rusofily v Haliči, s rusínským buditelem A. Duchnovičem, spolupracoval s podkarpatskou Společností sv. Vasilije Velikého. V 60. letech zahájil boj proti  "latinismu" v řeckokatolické bohoslužbě. Po vzniku Rakouska-Uherska (1867) vyvolala jeho slayjanofilská činnost ostrou reakci uherských úřadů. Proti činnosti Terleckého vystoupil také podkarpatský maďarizátor mukačevský biskup Š. Pankovič. 

 

V roce 1871 byl Terleckij na základě anonymního udání obviněn ze špionáže ve prospěch Ruska a vyhoštěn z Uher. V roce 1872 0djel do Ruska, konvertoval k pravoslaví jako archimandrita Vladimír. Působil v klášteře sv. Michaila v Kyjevě, zde také napsal zajímavou studii z dějin národního obrození Rusínů (Ugorskaja Rus i vzrožděnije soznanija meždu russkimi v Vengrii, 1874)

 

prof. Ivan Pop