Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - VIKTOR DOBRJANSKÝ

DOBRJANSKÝ Viktor (*30.3.1816 Rudlov, okr. Vranov n/T., dnes Slovensko - †12.6.1860, Prešov, dnes Slovensko), řeckokatolický kněz, rusínsky obrozenecký činitel, pedagog, bratr A. Dobrjanského. Študoval na gymnáziu v Levoči, absolvoval filozofické a teologické štúdium ve Vídni. Pracoval jako vychovatel študentské mládeže, stredoškolský profesor, tajemník prešovského ŕeckokatolického biskupa. Udržoval tesné styky s činiteli slovenského národního obrození, zejména J. Záborským a B. Nosákem-Nezabudovem. V dobé revoluce 1848-49 stanul po boku svého bratra A. Dobrjanského jako spolutvurce rusínskeho národního programu. Na začátku revoluce zachovával loajalitu vuči uherské revoluční vláde a snažil se vysvětlovat oprávněnost a umírněnost požadavkú Rusínu. V červnu 1848 v novinách Budapešti Hiradó uverejnil rozsáhlý článek, v němž se ohradil proti krivým obvinením Rusínů z panslavismu. Hned na začátku zdôraznil, že Rusíni vždy v minulosti bojovali společné s Maďary za svobodu a nikdy se nedopustili zrady. S notnou dávkou irónie píše, že Rusíni nemohou za to, že maďarština má jen jedno pojmenování jak pro uherské Rusíny  (magyarhoni oroszolé), tak i pro Rusy z Ruska (oroszok). Z toho však podlé Dobrjanského nelze dedukovat žádné proruské sympatie a približovaní Rusínu z Uherská k Rusku. A obvinení, že uniatští knéží pobuřují lid proti Madarům podlé pokynu z Ruska, autor článku vyvrací tím, že rusínske uniaty neláka vyzkoušet si repravoslavizační zpúsoby carské vlády.

Uherští Rusíni podlé Dobrjanského nemají o „Moskalech" žádné iluze. „Nám je milejší maďarská svoboda než ruské samodéržaví a mírnéjší podnebí Uher než sibírske zimy," uzavíral Dobrjanský. Avšak maďarská revoluční vláda odmítla uznat oprávnénost požadavkú Rusínů, a tím zahnala umírněné rusínske činitele včetné V. Dobrjanského do protimaďarské opozice.

V. Dobrjanský se zúčastnil vypracovaní rusínskeho politického programu, jenž predpokladal sjednocení Rusínů Uherské Rusi, východní Haliče a Bukoviny v jednu provincii v rámci habsburské monarchie. V říjnu 1849 byl členem rusínske delegace ve Vídni, jež odevzdala císaři Františku Josefovi I. memorandum (Pamjatnyk Rusynov Uhorských). Jménem delegace tlumočil Viktor Dobrjanský panovníkovi hold Rusínů Uherska a vyjadril potěšení nad vítězstvím „slávnych habsburských zbraní". Zvlášť zdůraznil tradiční oddanost Rusínů z Uherská dynastii a jejich nadšení „ideou sjednoceného a silného Rakouska", za kterou jsou ochotni obětovat všechno. Na záver vyjadril nadéji, že odevzdání se pod ochranu panovníka pomúže Rusínum k tomu, aby jejich prosby byly vyslyšeny, tím spíše, když nechtějí nie než sloužit zájmum sjednocené monarchie.

Ve své odpovedi císař mluvil s uznaním o vernosti „ruského národa" a přislíbil vyslyšet jeho spravedlivé přání. V listopadu 1849 v nové zřízeném Užhorodském okruhu, neoficiálne pojmenovaném Ruským okruhem, byl V. Dobrjanský jmenován hlavním školním kurátorem. Začal ihned usilovat o zavedení rusínštiny do škôl. Dostal povolení pro zŕízení rusínskeho gymnázia v Užhorodu. Po zrušení Užhorodského okruhu koncern bŕezna 1850 byl jmenován vyšším školním inspektorem v Košicích (1850-52). Spolupracoval z redakci vídeňského rusínskeho časopisu (Časopys' političeskaja dlja Rusínov Avstrijskoj deržavy). Těžce nesl konformismus rusínske inteligence v době bachovského absolutismu, psychicky onemocněl, pokúsil se o sebevraždu.