Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - ZATLOUKAL Jaroslav

 

ZATLOUKAL Jaroslav (*6.3.1905 Opava, †23.9.1958 Brno), český básník a literarní kritik. Vysokoškolská studia začat na Fitozofické fakuttě v Brně a dokončit na Filozofické fakultě UKo v Bratislavě.

V Bratislavě učil od roku 1931 na reálném gymnáziu a poté na měšťanské škole. Jeho literárně kritické začátky spadají do doby vysokoškolských studií, básnickě do let gymnazijních. Během studií v Bratislavě mnohokrát navštívil Podkarpatskou Rus, jejíž krásná příroda a bída obyvatel byla jeho nejhlubší básnickou inspirací.

V roce 1935 Zatloukal založil Klub přátel Podkarpatské Rusi a Podkarpatské nakladatelství. V roce 1936 vydal sbírku Vítr z polonin, v níž krajinu Podkarpatské Rusi vidí básník oděnou nejen „krásou", nýbrž i „žalem".  Nejpříznačnější básní sbírky je Podkarpatskoruský žalm (Žalm země podkarpatské, zhudebnil Eugen Suchoň). Kritika kladně ocenila sbírku („Ke všem dosavadním hlasům, které vzbudila Podkarpatská Rus v naši literatuře, přidává Zatloukalova sbírka hlas nový, který se značně liší, jež jsme doposud styšeli: v něm není ani Spilkovy romantiky, ani Olbrachtova kultu loupežníka, v něm nezní politickě invektívy Neumannovy - to jenom vítr s polonin přináší zvěst o utrpení prostého čtověka." Podkarpatské hlasy. 1.1.1937).

V Bratislavě básník založil časopis Podkarpatske revue, jehož tři ročníky potom redigovat v letech 1936-38. Prostřednictvím tohoto časopisu byl čtenář v celém Československu seznamován s tvorbou mladých rusínských spisovateiů, píšících vlastním jazykem, na jeho stránkách se iskutovaly problémy rusínské spotečnosti. 

 

V roce 1936 pořádá a rediguje monumentální sborník vydaný pod patronátem vlády ČSR. Po Mnichovu vydal sbírku Zrazená země v níž se představil jako básník protestující proti osudové zradě domácí i cizí. V roce 1939 v Brně vydat sbírku Proměny, v jejímž oddílu Kříž a pěst znova zní podkarpatské motivy („zpívám stesk a Vrchovinu"). Posledním literárním dílem básníka s podkarpatskou tematikou byto libreta do opery Z. Blážeka Verchovina (1952).

 

prof. Ivan Pop