Ivan Pop: PATRUS (Karpatský) Andrej

PATRUS (Karpatský) Andrej (*29.3.1917 Tereblja, dnes Ukrajina, †9. 5.1980 Kyjev, Ukrajina), podkarpatský básník a politik, důstojník čs. armády, člen čs. vojenské mise v SSSR za války, pomocník náčelníka mise plk. H. Píky při vyhledávání rusínských spoluvězňů v Gulagu. Studoval na ruských gymnáziích v Chustu a Mukačevu (1931-37). Jeho básnický talent se projevil během studia na gymnáziu. Podporován svými učiteli z řad ruských emigrantů, psal básně v ruštině a po maturitě vydal sborník Bičuj svědomí (Pletju po sovesti, 1937). V roce 1937 vstoupil do KSČ a stal se redaktorem jejího časopisu Hlas mládeže {Holas molodt). Na přelomu let 1938-39 už byl v redakci rusofilských novin Russkij narodnyj golos. Avšak ani zde jeho metamorfóza nekončí. V únoru 1939 náhle přestoupil do redakce ukrajinských vládních novin Nová svoboda a od té doby začala jeho nová, ukrajinská tvůrčí etapa. S jeho přechodem ukrajinští nacionalisté kvitovali úspěch nad rusofily, avšak podle pozdějšího vysvětlení samotného Patruse mu byl přechod nařízen vedením KSČ.

Po obsazení tzv. Karpatské Ukrajiny Maďarskem na rozdíl od svých ukrajinských kolegů zatčen nebyl, i když měl povinnost se pravidelně hlásit u maďarských četníků. Se začátkem války po obsazení Polska Německem a SSSR utekl přes Karpaty do Sovětského svazu, byl zadržen a intemován v pevnosti v Kamenci Podolském. Na přímluvu vedení KSČ u sovětských úřadů byl propuštěn, a dokonce dostal povolení pracovat v místních novinách. Po přepadení SSSR Německem se přihlásil do Rudé armády, avšak brzy na to byl jako cizinec propuštěn a poslán do uzbeckého Taškentu. Po obnovení diplomatických vztahů mezi SSSR a čs. vládou v exilu a podepsaní smlouvy o formovaní čs. vojenské jednotky na území SSSR (1942) byl zařazen do čs. vojenské míse v Moskvě a měl na starosti vyhledávání rusínských vězňů v Gulagu. Zásluhou Patruse a jeho nadřízeného plk. H. Píky z táborů Gulagu se podařilo osvobodit tisíce Rusínů, jejichž útěk z horthyovského Maďarska v letech 1939-41 za svobodou do SSSR skončil „útěkem do Gulagu". Po splnění tohoto úkolu v říjnu 1943 byl Patrus jmenován zástupcem velitele druhé čs. paradesantní (výsadkářské) brigády. Po válce se vrátil do Užhorodu a byl nemile překvapen zprávou, že už v roce 1943 byl vyloučen z KSČ s obviněním z „tajné spolupráce s čs. exilovou vládou v Londýně". Absurdita obvinění byla nabíledni, spolupráce čs. důstojníka s čs. vládou v exilu byla náplní jeho práce, a tudíž nebyla žádným tajemstvím. To dokonce pochopili i sovětští komunisté a poradili mu, aby jako každý jiný podal přihlášku do VKS(b).

Stal se členem Svazu spisovatelů Ukrajiny, členem redakce novin Zakarpatská pravda. Horlivě se ztotožňoval se stalinským režimem. Z pověření oblastního vedení strany napsal ve veršované formě „dopis vděčnosti" Stalinovi od pracujících Zakarpatské oblasti za osvobození od okupantů. O to větším překvapením pro něho bylo zatčení agenty NKVD12.10. 1947. „Vyšetřování" s obviněním ze špionáže ve prospěch britské rozvědky se vleklo víc než rok. Ve skutečnosti to byla příprava procesu proti generálu H. Píkovi v ČSR. A. Patrus byl odsouzen začátkem roku 1949 k 25 rokům vězení v Gulagu (Vorkuta, Tajšet). Ve své literární činnosti pokračoval i v táboře, připravil rukopisný sborník básní. Měl fenomenální paměť, a tak vytvořil román Karpatská sonáta. Po smrti Stalina jej autor i zapsal, avšak ihned na to byl román konfiskován a zůstal v archivu KGB. Se začátkem Chruščovových reforem byl Patrus propuštěn (1956) a rehabilitován. Pracoval v Kyjevě jako novinář a překladatel, vydal 10 sborníků básní, publicistických článků, a dokonce i etnografických materiálů. Avšak spojení s novou generací literátů již navázat nedokázal a táborový žal a smutek jeho básní byl zase nevhod novostalinskému režimu Brežněva. Zůstal osamocený a zemřel téměř zapomenulý.

prof. Ivan Pop