Ivan Pop: PAVEL CIBERE

CIBERE Pavel (* 5. 5.1910, Záluž, dnes Ukrajina, † 28.7. 1979, Mukačevo, Ukrajina), právník, rusínsky politik rusofilského směru. Maturoval na ruském gymnáziu v Mukačevu, absolvoval Právnickou fakultu UK v Praze JUDr. 1936). V době studia v Praze předák společnosti podkarpatoruských studentů Vozrožděnije. Účastník studentských protiválečných a protifašistických kongresů v Praze, Paříži, Vídni a Bělehradě. V roce 1936 se vrátil na Podkarpatskou Rus a inicioval vytvoření osvětové nadace Russkij narodnyj universitet. Vytvořil společnost karpatofuslkých právníků a vydával časopis Právo. V krizovém roce 1938 ostře kritizoval jak maďarofilské, tak ukrajinofilské rusínské politiky, bojoval za zachování suverenity ČSR. Neuznával autonomní ukrajinskou vládu A. Vološina, vytvořil v Praze Centralnyj karpatoruskyj nacionalnyj sovjet s cílem kontrolovat činnost kabinetu  A. Vološina. Po rozpadu ČSR v březnu 1939 emigroval do Jugoslávie a na začátku války do Francie.

V Paříži navázal kontakt s Československým národním výborem a zúčastnil se mobilizace Rusínů žijících ve Francii a jejich nástupu do československé divize. V časopisu Report vystoupil s ostrou kritikou politiky Maďarska na Podkarpatské Rusi. Maďarská vláda ho prohlásila za zrádce a požadovala od francouzské vlády jeho vydání. V červnu 1940 po porážce Francie odjel do Velké Británie. V říjnu 1940 byl čs. prezidentem v exilu E. Benešem jmenován členem Státní rady a vedoucím Kanceláře prezidenta na problematiku Podkarpatské Rusi. Založil v Londýně Společnost přátel Podkarpatské Rusi, vydával noviny Jedinstvo, Karpatoruskyje novosti. Existenci této Kanceláře však prezident Beneš nebral nikdy vážně. O jejím vedoucím se opovržlivě zmiňoval jako o „Cikánu", se kterým nikdy jednat nebude.

Po přepadení SSSR Německem a obnovení československo-sovětských diplomatických vztahů se Cibere dozvěděl o tragickém osudu podkarpatských politických utečenců v SSSR. Spolu s náčelníkem čs. vojenské mise v Moskvě plk. H. Píkou usiloval o jejich osvobození z Gulagu a zařazení do formující se čs. vojenské jednotky v SSSR. V Moskvě navázal spolupráci se Slovanským výborem vytvořeným podle pokynů Stalina. Doufal v liberalizaci stalinského režimu vzhledem k jeho spolupráci se západními spojenci, v čemž se mýlil stejné jako i prezident Beneš. Požadoval od prezidenta a vlády jasné stanovisko o autonomii Podkarpatské Rusi v obnoveném Československu, avšak odpovědi se nedočkal a Kancelář prezidenta s problematiky Podkarpatsicé Rusi byla zrušena. Na protest proti tomu Cibere vystoupil ze Statní rady.

Roku 1944 zaregistroval u prezidenta Beneše ztrátu zájmu o Podkarpatskou Rus. Pro-ukrajrnská aktivizace podkarpatských komunistů v Londýně nasvědčovala tomu, že se připravuje  anexe Podkarpatské Rusi a jeji začlenění do sovětské Ukrajiny.  Cíbere se jako dusledný rusofil rozhodl tomu zabránit a odjel do Moskvy projekdnat tuto otázku se sovětskou vládou. Jeho naivní mise neměla úspěch vládou. Začátkem roku 1945 se vrátil do vlasti a zapojil se do  kulturní práce, avšak člověk ze Západu byl novým pánům Podkarpatska podezřelý, práci nedostal, v roce 1947 byl zatčen jako anglický špión a poslán do Gulagu. Koncem 50. let byl propuštěn a jako profesor anglické literatury a jazyka byl přijat na univerzitu  v Charkově, avšak za dva týdny byl propuštěn jako nespolehlivý živel. Vrátil se na Podkarpatsko a živil se náhodnou prací jako učitel na základní škole.

prof. Ivan Pop


Dokmentány film o živote P. Cibere:  Загублений у пісках часу Цібереre /Stratený v zrnkách času /
https://www.youtube.com/watch?time_continue=8&v=sqSiZ28-fDc&feature=emb_logo