Jak Češi vyhnali ze země Navrátilovou

Migrace? Nejdřív to byla jenom fáma

Karel Knap

Před padesáti lety ztratil československý tenis jednu z nejlepších hráček v dějinách. Závist a zabedněnost komunistických funkcionářů a příživníků vypudily z vlasti Martinu Navrátilovou. 

iDNES přináší sérii textů o událostech, po nichž se levačka z Řevnic stala Američankou.

Na konec léta 1975 se jí stále vyptávají. A ona dál cítí bolest v srdci. Kdykoliv jsme se spolu bavili o rodičích i sestře, které opustila, a stesku po domově, podléhala dojetí. Hlas jí přestával sloužit a oči se zalévaly slzami, až mi jí bylo líto.

Hrdá i vtipná dáma, věčná bojovnice. Troufalá, břitká kritička Donalda Trumpa či účasti transgender sportovkyň v ženských soutěžích pokaždé zjihla, když si vzpomněla na teskné časy odloučení.

Po vypadnutí z US Open se rozhodla zůstat v Americe, poněvadž už nehodlala snášet šikanu od československých bafuňářů, kteří osmnáctiletou kometu pomlouvali a bránili jí v rozletu. Pokřivená doba normalizace jim přála.

Navrátilová nikdy nepřestala cítit silné pouto k vlasti. V nesmírně těžké situaci zvolila svobodu. Dohnal ji do ní zvrácený režim, který drancoval zemi a mučil lidské bytosti, jež svévolně prohlásil za své nepřátele.

Jak se v té roli vlastně ocitla?

Především se záhy ve svém oboru vyšvihla na špičkovou úroveň. Upozornila na sebe. Vyčnívala z řady. Zatímco jinde by na ni byli pyšní a hýčkali si ji, členové KSČ ji začali pohlavkovat.

Pravda, Navrátilová se jim nehodlala tupě kořit. Dráždila je její nepoddajnost. Ostatně i na její předky si po převratu v únoru 1948 došlápli. Jednomu podle vyprávění Martininy mladší sestry Jany zabavili statek v Černošicích, jiného obrali o dům a poslali ho do vězení, kde zemřel na zápal plic.

Navrátilová: Při české hymně brečím. Při americké ne

„Babičce a dědovi nastěhovali do jejich velkého baráku v Řevnicích cizí lidi. Bydleli ve větší části s kuchyní, jídelnou a spíží. V té menší se nás do tří pokojů muselo vměstnat šest,“ líčila Jana Navrátilová v rozhovoru pro iDNES.cz.

Jakmile nadějná slečna v roce 1974 prorazila mezi hvězdy WTA, soudruzi se na ni okamžitě zaměřili. Vypustili stoku jedovatých pomluv a polopravd. Pašuje rádia. Paktuje se s Američankami.

Což o to, ona třeba už od šestnácti kamarádila s Chris Evertovou. Ale to bylo třeba proto, že ji svaz v lednu 1973 vybavil na tříměsíční turné po USA velkorysým kapesným ve výši pěti dolarů: „Však oni se tam o tebe postarají!“

Před startem série Virginia Slims na Floridě spasily chudé děvče rivalky z kapitalistického tábora. Němka Helga Masthoffová jí dala stovku a Evertová půjčila tisícovku: „Když si vyděláš nějaké prize money, vrátíš mi to. Když nevyhraješ, nevrátíš.“

Jaký to kontrast s chováním bolševiků, které štvalo, že s ní nemohou cestovat do ciziny jako všímavý doprovod.

"Martina se chtěla stát přední světovou hráčkou a žít bez omezení v zámoří,“ líčil Jan Kodeš v knize Tenis byl můj život. „Ale dlouho váhala. Řevnice, Berounku, Prahu vnímala jako svůj domov. Vedení československé tělovýchovy rozhodlo za ni. Dělalo jí potíže, pomlouvalo ji. Dostala strach, že už ji třeba nikdy na Západ nepustí.“

V díle s názvem Martina publicista Vladimír Škutina napsal: „Na zasedání svazu jistý přední funkcionář obvinil Martinu, že neodevzdává všechny peníze, které utržila v Americe. Že prý proto hraje tolik turnajů, že má smlouvu s paní Billie Jean Kingovou a platí jí deset procent ze zisku.“

Co na tom, že napadení bylo lživé? Kodeš ve svém životopise potvrzoval, že se proti mimořádně nadané dívce rozjela kampaň.

Jeden z tenisových bossů Antonín Bolardt podle něj prohlásil: „Přistřihneme Navrátilové křídla.“

A posléze jí dokonce nepokrytě vyhrožoval: „Buď se budeš chovat podle našich představ, nebo tě zničíme.“

Podobné zkušenosti mimochodem popisuje bývalý hokejový idol Václav Nedomanský v autobiografii Můj nejslavnější únik. Taky on by v Československu býval zůstal, kdyby ho všemožní aparátčíci a vyžírkové prachsprostě nebuzerovali.

Mocipánům nestačilo, když Navrátilová ze zahraničí na povel přiletěla na jediné ligové utkání. Když dotáhla reprezentaci k prvnímu historickému triumfu ve Federation Cupu. Když oni sklízeli chválu za její stále četnější úspěchy.

V podstatě ji donutili v tak raném věku přemýšlet o opuštění republiky, oblíbených míst jejího dětství v malebné krajině u Berounky a především milovaných osob, po nichž se jí tak ukrutně stýskalo při každé výpravě za prací.

„Myslím na vás, až mě hlava bolí. A ty, Janko, trénuj poctivě! Stále se dívej na míč. Mám představu, že spolu budeme hrát debla a dostaneme se do finále Wimbledonu,“ psala o Vánocích 1974 z Austrálie.

1975 - první triumf ve Fed Cupu. Nehrající kapitánka Věra Suková k němu v Aix-en-Provance dovedla i mladičkou Martinu Navrátilovou, která krátce poté emigrovala do USA.

Věděla, že jedním svým rozhodnutím může nenávratně ovlivnit život svůj i jejich.

V trudné situaci, jakou si kromě pamětníků málokdo dokáže představit, vlastně nepřekvapí, když se v červenci 1975 po zemi rozšířila zvěst: „Martina po Wimbledonu zůstala v cizině. S celou rodinou!“

Ukázalo se, že je to další bohapustá fáma. Navrátilovi se vrátili z Londýna autem a žasli, co se o nich povídá.

Výjimečná dcera národa zůstala věrná znásilňované vlasti. Zatím.

zdroj: 
https://www.idnes.cz/sport/tenis/emigrace-martina-navratilova-50-let-pribeh.A250902_165541_tenis_ten?zdroj=sph_hp

foto: Martina Navrátilová obdržela Stříbrnou medaili předsedy Senátu.
autor: Michal Růžička, MAFRA