Jak Rusíni slaví Velikonoce

Jaro na Podkarpatsku
Zlaté jarní slunce obarvilo louky neuvěřitelnými barvami a namalovalo své jedinečné obrazy. První sněženky a květy šafránu učinily svět nesmírně barevným a veselým. Vzduch je naplněn různými vůněmi; nejpříjemnější byl zpěv ptáků zpívajících své jarní písně. Řeka protékající mezi horskými kameny umocňuje kouzlo okolní přírody. Patrně zahlédla v hlubinách země něco úžasného, a tak o tom spěchá informovat celý okolní svět. Rychle plyne kupředu a stále jako by hovořila. Možná říká něco úžasného, ale my jí nerozumíme.

A do této věčné jarní symfonie promlouvá společný hlas zvonů. Zní se zvláštní energií, jako by se jeden z nich snažil přehlušit druhého. Zvuky se vznášejí do výšky i dálky, až k horám, kde pastýř smeká klobouk a pokřižuje se. S vroucí modlitbou, která následuje po znamení kříže, se nedá nic srovnávat. Vyjadřuje pocity, jež vyvěrají z hlubin duše. Věčný žalm duše... Nyní už jsem daleko od těch, kteří slaví, ale ten zpěv přesto slyším: „Kristus vstane z mrtvých, svou smrtí přemůže smrt a těm, co jsou v hrobě, dává život“... Христос воскресе из мертвых, смертию смерть поправ, и сущим во гробі Живот даровав...

Velikonoční píseň evokuje v mé duši jaro mého dětství, jaro, které jsem prožíval, když mi bylo deset let. Má duše je opět očištěna a omlazena a modlí se... Je plná hudby, která svými bílými křídly míří do divokých hor, navštěvuje venkovská zapomenutá místa, hledí do nitra prostého rusínského lidu... Spolu s nimi i má duše přetéká citem, slaví s nimi a zpívá: „Kristus, tvůj Spasitel, vstává z mrtvých“... Воскресеніє твоє Христе Спасе.

Nádherný vesnický život, úžasní lidé a krásné zvyky. Tento rusínský lid se drží svých staletých tradic a nedovolí, aby zmizely. „Můj dědeček to tak dělal,“ říkají, „a  já to budu dělat stejně, pouze tak budu důstojným nástupcem svých předků." Proto Rusíni slaví své svátky s hřejivou prostotou, stejně jako jejich pradědové. (V těchto řádcích mluvím o Rusínech žijících uprostřed hor, jejichž morálku, víru ani tradice nezničila civilizace.)

Rusínské Velikonoce
Žádný národ neslaví vroucněji než Rusíni. Zvláště Velikonoce jsou pro ně velkým svátkem. Připravují se na ně celé týdny předem a slaví velikonoční svátky s velkou radostí a nadšením, věnují jim zvláštní pozornost. Svátek lze vidět a pociťovat na každém kroku – od zdobení chalup až po oblečení, které lidé vybírají se zvláštní pečlivostí. Perou oděvy a šijí nové... Starají se i o duchovní stránku tohoto svátku.

Před Velikonocemi se dodržuje přísný půst. Po sedm týdnů omezují stravu a vyhýbají se i mléčným jídlům. Jedí rostlinné produkty, jako brambory, fazole, kaši uvařenou z mouky a vody. O Velikonočním pátku jedí pouze jednou za den. Paska (slavnostní velikonoční koláč, podobný našemu mazanci; pozn. red.) se peče v sobotu. Z pšeničné mouky se upečou 2-3 velké bochníky, uvaří se 40 až 80 vajec, a připraví se máslo. Všechno to se pak o den později slavnostně posvětí. A pak už mohou začít hody.

Své sváteční radosti měla i mládež. Velikonoční sobota byla dnem, kdy dívky na vdávání malovaly kraslice. Nakupovaly pro ně drahé barvy. K  vytvoření originálního velikonočního vajíčka používala vosk, který shromažďovaly a  schovávaly po  mnoho měsíců. Vosk získávaly odevšad, i z okolních vesnic, protože chovatelů včel bylo málo. Poté, co roztavily vosk, vytvářily s  ním na  vajíčkách různé ornamenty. V  obci se soutěžilo o  nejhezčí kraslici. Výtvory malířek kraslic byly tak mistrovské, že jejich krásou by se mohli kochat i profesionální umělci. Listy, květiny, chalupy, ovce, ptáci – toto vše bylo předlohou pro malůvky na vejcích.

Měl jsem příležitost obdivovat umění rusínských dívek, a přitom jsem si povzdechl: Kolik skutečných talentů zůstává ležet ladem!

O Velikonoční neděli se narovná do košíčků paska a další potraviny, zpravidla ty nejlepší. Několik košíků zdobí i slanina, ale většinou je tomu tak pouze u bohatších rodin. Pokud počasí dovolí, jsou košíky připravené k posvěcení naskládány venku kolem kostela. Když prší, svěcení se koná uvnitř. Po dokončení obřadu všichni spěchají domů jako o závod. Každý chce být první.

Velikonoční pondělí je velkým dnem polévání děvčat. Nemyslete si, že se zalévá jen z hrnků. Kdepak, jde se na to s kbelíky a vědry! Šikovnější mládenci dokonce vykoupou půvabné dívky přímo v potoce (samozřejmě oblečené).

A potom chlapci mezi sebou soutěží, kdo dostane nejhezčí kraslici. Svátky jsou brzy u konce... Po třech dnech se Rusíni vracejí do normálního života.

NESZTOR DUDINSZKY
Z maďarštiny přeložil Alexander Dudinszky „Tento text jsem přeložil z maďarštiny z knihy mého příbuzného, kněze otce Nesztora Dudinszkého (1886-1924), vydané v  Budapešti v  roce 1916. Kniha má název O zemi otroků. Autor v ní popisuje své dojmy a události, které zažil v Užanské Verchovyně; vzpomíná tu na své dětství ve vesnici Roztotska Pastil (dnes Užhorodský okres).“ Tímto stručným komentářem doprovodil svou další zásilku z Mukačeva Alexander Dudinszky, náš mukačevský příznivec a spolupracovník.