Konstatinopolsky tomos

Číslo protokolu 58
Patriarší a synodální tomos o požehnání autokefality
svaté Pravoslavné církvi v Čechách a na Slovensku

Blahoslaven Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista za to, že požehnal dílem Své božské a nejdobrotivější vůle, aby vešlo světlo pravdy a Jeho svatý Duch na území požehnaných zemí Čech a Slovenska v podobě pravoslavné víry. Jeho drahocenný kříž zde byl upevněn v 9. století za bohonosných a všechvalných zvěstovatelů Božího slova, svatých apoštolů Cyrila a Metoděje, kteří sem byli pozváni tehdejším knížetem Velké Moravy a vysláni horlivým bohonoscem, svatým patriarchou Fotiem Velikým.

Jejich dílem bylo Boží sémě zaseto do srdcí požehnaného lidu českého, slovenského, moravského i karpatského. Brzy se z něj stal košatý strom nesoucí dobré plody pro slávu nebeského Rolníka a našeho Spasitele. Tomuto dílu se dostalo cti od lidí a od Boha věčnosti za to, že otevřelo srdce i uši předků těchto národů k přijetí Evangelia a přivedlo celou jejich duši i mysl k Synu Božímu.

Námaha světců byla korunována příznivými výsledky. Požehnaný lid český a slovenský neodmítl výchovu, a proto bylo možno za krátký čas uspořádat církevní život těchto zemí a ustanovit zde prvého arcibiskupa, blaženého a velectěného Metoděje. Svatá církev v tehdy velké a silné Moravě velmi vzrostla a silné národy obklopující Velkou Moravu si v žárlivosti a nenávisti snažily rozdělit a přisvojit toto velké dílo, svaté Boží dědictví, které zůstalo zapsáno na věky.

Ale Ten, Kdo vším proniká a vládne, všemohoucí Pán, zanechal v srdcích ukrytý a chráněný svatý poklad svaté pravoslavné víry. Na počátku tohoto století, které brzy končí, bylo využito pohody a svobody a tento poklad, jako Boží tajina, byl slavnostně objeven a odhalen.

Naše svatá a velká Kristova církev, které je dána péče o všechny svaté Boží církve a která nikdy nenechá žádné své dítko bez ochrany a nikomu jinému nedovolí, aby dělal na co nemá právo a která jako živá Církev - žijící život vyššího života, jenž zjevil z hrobu vzkříšený Pán - činí dílo služby, udělila čest autonomie místní svaté církvi v Čechách a na Slovensku žijící ve svobodném, samosprávném a liberálním státě, i přestože je tato církev málo početná, a to v roce 1923 vydáním patriarchálního a synodálního tomosu. Od té doby až dodnes místní svatá Pravoslavná církev v Čechách a na Slovensku fungovala navzdory některým jejím nekanonickým činům, které tiše a s odpuštěním přecházíme, vědouce, že vše, co se uskutečnilo nekanonicky ne na základě pravidel a tradice jedné svaté pravoslavné Církve od počátku nemá moc a je neplatné a nikdy až na věky nebude schváleno.

Máme na zřeteli oddanost a ortodoxnost víry v Pána a stálou a velkou snahu o spasení v Kristu, který přišel spasit všechny lidi, svaté Boží autonomní místní Pravoslavné církve v Čechách a na Slovensku, vždy v rámci jurisdikce ekumenického trůnu, a její synodální rozhodnutí podle všeobecných sněmů, které je v souladu s názorem duchovních a laiků, vyjádřené listem Vysokopřeosvíceného Doroteje, arcibiskupa pražského a celých Čech a Slovenska a našeho milovaného bratra, č. 195 /dne 4. července 1998 po Kristu/, který jak byl povinován sestavil a požádal v něm o povýšení své autonomní církve na autokefální a o vyhlášení léto autokefality.

Naše Pokornost (Poníženost) se spolu s vladyky, vysokopřeosvícenými metropolity, kteří tvoří svatý a posvátný synod svaté velké Kristovy církve, vedením svatého Ducha usnesla, maje na zřeteli a podřizuje se kanonickým předpisům svatých otců, že o vše, co existuje na barbarských územích, t. j. o všechny křesťany, kteří jsou mimo hranice svatých patriarchálních a autonomních církví, má duchovní péči pouze velký trůn Nového Říma, přijali jsme podanou žádost posvátného synodu místní autonomní Pravoslavné církve v Čechách a na Slovensku, již oceňujeme za horlivost jak duchovních, tak i laiků pro pravoslavnou víru, tímto patriarchálním a synodálním tomosem, povyšujeme rostoucí sválou místní pravoslavnou církev v těchto krajinách z autonomní na autokefální a zároveň ustanovujeme následující nutné podmínky, které svatý a posvátný patriarchální synod, jenž nás obklopuje a má vládnoucí pravomoc, vymezuje na straně jedné pro dodržování pravoslavné víry a pravoslavného řádu a tradice a na straně druhé pro úspěšný růst a slávu nově vzniklé autokefální pravoslavné církve. Podmínky jsou tyto:

A.- Nejvyšším vedením místní autokefální církve v Čechách a na Slovensku je posvátný synod eparchiálních archijerejů činných v pastýřské službě. Archijerej, který pastýřsky spravuje pražskou eparchii, se od této chvíle nazývá Jeho Blaženstvem, arcibiskupem pražským a celých Čech a Slovenska (podle starobylé tradice, podle niž se arcibiskupy nazývají ti, kteří jako první předsedají metropolitům místních církví, jak se děje a je dobře dodržováno na Kypru, v Řecku, Albánii a jinde), a stává se předsedou posvátného synodu a má privilegia, která patří prvnímu archijereji každé místní církve podle 34. apoštolského kánonu. Ostatní eparchiální archijerejové činní v pastýřské službě, t. j.prešovský, michalovský a olomoucko-brněnský se povyšují na metropolity a jejich eparchie na metropolie. Arcibiskupem pražským a celých Čech a Slovenska může být zvolen každý archijerej nebo jiný tomu důstojný klerik jediné autokefální církve Čech a Slovenska.

Každý metropolita prešovský se nazývá "exarchou Slovenska" a má právo svolávat na církevní setkání vysokopřeosvícené metropolity a jiné kleriky Slovenska, které určuje posvátný synod autokefální Církve Čech a Slovenska, aby čelili problémům čistě místního slovenského zájmu. Rozhodnutí těchto setkání je nutno předkládat ke kontrole a posouzení posvátnému synodu jedné jednotné autokefální církve Čech a Slovenska. Stejně si může počínat i blaženější arcibiskup pražský a celých Čech a Slovenska k lepšímu studiu a řešení pouze místních problému církve v Čechách. Církev v Čechách a na Slovensku může prostřednictvím synodálních rozhodnutí, která jsou schválena kanonicky, ustanovit nové eparchie podle případných pastorálních potřeb.

B.- Posvátný synod se podle posvátných pravidel řádně svolává k řešení administrativních otázek alespoň dvakrát do roka, aby řešil pastorální dogmaticko-kanonické problémy, které by mohly vzniknout.

C.- Kanonicky zvolený a ustanovený blaženější arcibiskup a ostatní vysokopřeosvícení metropolité zůstávají ve funkci doživotně, kromě těch, kteří svévolně odstoupí nebo kanonicky propadnou.

D.-Diákoni a knězi jsou souzeni soudy druhého stupně, archijerejové soudy prvního stupně a pro přestupky svých povinností jsou souzeni podle posvátných kánonu prostřednictvím kanonicky sestavených synodálních soudů, pro jejichž uskutečnění jsou zváni se schválením ekumenického patriarchy hierarchové výlučně z jurisdikce Matky církví, t.j. ekumenického trůnu. Souzení archijerejové se mohou obrátit ke konečnému rozhodnutí k ekumenickému patriarchovi.

E.- V dyptiších svatých pravoslavných církví má svatá autokefální Pravoslavná církev v Čechách a na Slovensku a její hlava 14. místo, ihned po Albánské autokefální církvi.

F.- Když slouží blaženější arcibiskup pražský a celých Čech a Slovenska vzpomíná "všechny pravoslavné biskupy" podle pořadí a posvátného diptychu ekumenického patriarchátu, od této doby vzpomíná blaženější patriarchy a autokefální arcibiskupy a metropolity. Vysokopřeosvícení metropolité při svatých bohoslužbách vzpomínají arcibiskupa pražského jako mezi nimi prvního. Blaženějšímu arcibiskupu pražskému a celých Čech a Slovenska patří právo nosit bílý klobouk s křížem ozdobeným kameny. Vysokopřeosvícení metropolité nosí černý klobouk, opět s křížem zdobený kameny.

G.- Církev v Čechách a na Slovensku bere jako znak duchovní jednoty s matkou Církví svaté myro od ekumenického patriarchátu.

H.- Hlavním a prvním posláním posvátného synodu je dodržovat čistotu pravoslavné víry a obecenství ve svatém Duchu s ekumenickým patriarchátem a ostatními pravoslavnými církvemi. Zároveň má povinnost v případě jakéhokoliv přestupku odvolat se nejen k posvátnému synodu ekumenického patriarchátu, ale též k většímu a rozšířenému synodu k tomu účelu svolanému péčí a iniciativou ekumenického patriarchátu.

I. - Co se týče globálních témat a otázek církevního charakteru, které přesahují možnosti místních autokefálních církví, má se Jeho Blaženstvo arcibiskup pražský celých Čech a Slovenska obracet k našemu svatému patriaršímu ekumenickému trůnu, jenž je v obecenství se všemi pravoslavnými biskupstvími, která řádně hlásají slovo pravdy. Ekumenický patriarchát si vyžádá od sesterských církví jejich mínění a názor. K tomuto vám kanonicky prostřednictvím stávajícího tomosu připomínáme jako otcovskou závěť: "Stůjte pevně a držte pravoslavné podání" jako pilíře dogmatické pravdy. Pokaždé když nevíte něco dobře nebo máte pochybnosti: "Vyptávej se svého otce, on ti poví, svých starců a oni ti řeknou" (Deut 32,7). Řečené je pro naše vědomí, abychom zbytečně nepovyšovali své názory, ale pokorně hledali to, co je vůle Páně a to, co je dobré a dokonalé. Žehnáme nové autokefální místní Pravoslavné církvi v Čechách u na Slovensku a spolu s ní jejímu ctěnému představiteli, jeho Blaženstvu arcibiskupu pražskému a celých Čech a Slovenska a s ním vysokopřeosvíceným metropolitům a posvátnému kněžstvu. Kněžím Páně a zbožnému lidu přejeme bohaté požehnání od Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista a celé církvi pevnost a růst ke slávě Kristově a spasení světa. Blaženým našim bratřím archijerejům, kněžím, monachům a Krista milujícímu lidu pak veškeré požehnání Páně, mír a radost a ušlechtilé plody v zápase za Krista a Jeho pravoslavnou víru.

Ve spasitelném roce 1998
27. srpna epinemiseos 6.

Potvrzují:

+Konstantinopolský Bartoloměj
+Efezský Chrysostom
+Chalkedonský Joakim
+Rodopolský Jeroným
+Ivru a Tenedu Fotij
+Prinkiponiský Simeon
+Kolínský Gabriel
+Pergiský Evangelas
+Lysterský Kallinik
+Derkonský Konstantin
+Iliupolský Atanasij
+Tranupolský German
+Filadelfský Meliton
Přesný opis v patriarchátu 8. září 1998.

V zastoupení kancléře svatého a posvátného synodu diákon Maxim Vgenopoulos, kodikograf svatého a posvátného synodu ekumenického patriarchátu.

Zdroj: http://orthodox.or.cz/tomos/tomos-kon2.htm