Koruna je nejen starý fetiš

Před 105 lety, v březnu 1919, začala na našem území citlivá operace, při níž byla stará rakousko-uherská koruna nahrazena korunou novou, už československou. Tradiční název naší měny dnes komplikuje debatu o možném přijetí eura, píše historik Pavel Carbol z Ostravské univerzity.

V uplynulých týdnech v médiích, na sociálních sítích i po hospodách znovu silněji rezonovala diskuse o české měně, která se vrací stále jako bumerang. Je lepší přijmout euro, anebo zůstat věrni české koruně? Leckoho při tom možná napadlo, jestli by mu naše národní měna po přijetí eura nechyběla a co vůbec pro naši moderní státnost symbolizovala. Případně co o jejím vzniku vlastně víme, když uvažujeme o jejím konci?

Po vzniku Československa v roce 1918 byla nejistá řada zásadních věcí, a to včetně třeba hranic nového státu. Naši předkové zprvu neměli jasno ani v tom, čím budou platit či jak konkrétně by se měna nové republiky měla vlastně jmenovat. Platidlo s názvem koruna totiž měla i právě zborcená rakousko-uherská monarchie. Dobové návrhy spekulovaly, že by naši předkové mohli mít v peněženkách československé rašíny, lvy, franky, sokoly, hřivny, denáry či tolary. A coby haléře zase brky, drápky, groše, káňata, řepy nebo stotinky.

Nakonec se meziválečná Československá republika stala zemí s korunou v názvu měny, podobně jako ve Švédsku, Norsku, Dánsku nebo na Islandu. Ostatní nástupnické země zaniklé monarchie zvolily naopak odlišné názvy národních měn. Koruna nám v názvu měny tedy zůstala a dodnes je v posthabsburském prostoru pouze u nás.

Po koruně... koruna
Československá koruna byla ustavena zákonem číslo 84 z 25. února 1919. Poté došlo v období mezi 3. a 19. březnem téhož roku ke stažení a okolkování rakousko-uherských bankovek, které plnily roli provizorní emise. Na této zlomové operaci se tehdy podílelo 1 500 směnáren a 15 000 pracovníků.

Bylo to nevyhnutelné, vzpomíná archivář na rozdělení československé měny

V polovině dubna 1919 spatřila světlo světa první československá státovka. Její hodnota byla sto korun. Dalšími z této již samostatné emise byly státovky nominálních hodnot 1, 5, 10, 20, 50, 500, 1 000 a 5 000 korun československých. Vytištěny byly ve čtyřech českých tiskárnách, jedné rakouské ve Vídni a v newyorské American Bank Note Company. Právě ta poslední zmíněná tiskla tisícikorunu s ochrannými prvky a formou hlubotisku. Ostatní uvedené státovky vznikly jednodušší formou knihtisku. I z těchto důvodů nebyla tato emise brána za definitivní a v letech 1920 až 1923 byla nahrazena emisí druhou.

První skutečnou bankovkou, lišící se od zmíněných státovek v podstatě jen z hlediska právního, nikoliv ekonomického, byla až dvacetikoruna z prvního říjnového dne roku 1926. Do oběhu vstoupila v březnu roku následujícího. Pak samozřejmě postupně přibývaly bankovky další. Mince byly raženy na etapy a do peněženek Čechoslováků doputovaly v průběhu dvacátých let.

Měna Československé republiky používala zkratku Kč a jedna koruna měla sto haléřů. Republika tedy sice záhy po svém vzniku postupně zaváděla svou měnu, ale Národní banka československá vznikla až na apríla roku 1926 a rok poté došlo ke zřízení tiskárny bankovek. Ta nahradila k tomu určený bankovní úřad fungující pod ministerstvem financí. Vznik měny tedy netypicky předcházel vzniku institucí, které o měnu a její stabilitu pečují.

Tištěná krása
Československá měna se stala symbolem hrdosti a prosperity nové republiky. Speciálně bankovky by z hlediska grafiky a zobrazených motivů stály za samostatný rozbor. Protože jimi platily i početné skupiny dalších národností žijících v republice, měly i německé, maďarské a rusínské označení hodnoty.

Československá stokoruna z roku 1961

Současníci, ale i dnešní znalci se navíc shodují v tom, že československé bankovky i mince patřily tehdy k nejhezčím na světě. To bylo dáno i tím, kdo na nich spolupracoval. Uvést je potřeba zejména secesního malíře, grafika a designéra Alfonse Muchu, malíře a grafika Maxe Švabinského, Otto Gutfreunda či sochaře a medailéra Otto Španiela.

Ona zmíněná „zlatá dvacátá“ léta nastavila československou korunu nejen jako oběživo vizuálně atraktivní, ale zejména velmi pevné a ceněné. Poté, co měny sousedních států decimovala hlavně ve třicátých letech minulého století inflace, patřila československá koruna mezi nejsilnější a nejstabilnější měny vůbec.

Po Mnichovu a s koncem první a druhé republiky čekaly krušné časy i její měnu. Nejprve ji němečtí okupanti v roce 1939 cíleně podhodnotili vůči svojí marce a poté nás drancovali hospodářsky až do konce druhé světové války, se všemi ekonomickými důsledky.

Druhou šokovou terapii pro dřívější oporu národní hrdosti připravili po roce 1948 komunisté. Znárodňováním a rozbitím vlastnických i podnikatelských struktur nemohli po válce obnovené Československo dlouhodobě vymanit z přídělového systému. Proto provedli v roce 1953 dodnes připomínanou měnovou reformu, čímž znehodnotili měnu i úspory obyvatelstva. Ani to nepomohlo centrálně plánovanou ekonomiku pozvednout, o návratu prestiže předválečné koruny nemluvě. Na sklonku komunistického režimu v roce 1989 tak byla československá koruna měnou bezvýznamnou a plně nesměnitelnou.

Neviditelné peníze
Po rozdělení na Českou a Slovenskou republiku si obě země zavedly svou vlastní korunu jako měnovou jednotku. Slováci pak přešli do eurozóny a u nás se o tom stále v různé intenzitě diskutuje.

/krácené/

Pavel Carbol

zdroj:
https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/carbol-komentar-koruna-ceskoslovensko-eurozona.A240315_171305_ekonomika_kori

Foto: Stokoruna (1919, 1961)
zdroj: FB