KOVÁČ Ivan (1912-2022)

KOVÁČ Ivan Ivanovič (*2.6.1912 Zariča, dnes Ukrajina, †12.11.2002, Košice, Slovensko), právník, rusínsky politik rusofilského směru. Absolvoval ruské gymnázium v Mukačevu, studoval na UK v Praze, na univerzitě v Poznani (Polsko) a na maďarských univerzitách v Pécsi a Budapešti. V dobé studia v Praze organizátor rusinských rusofilských studentských spolků (Centralnyj sojuz podkarpatorusbych studěntov, Sojuz russkoj molodjožy Karpatskoj Rusi), redaktor novin Naš Karpatorusskij golos. V krizovém roce 1938 člen Centralnoj Russkoj Narodnoj Rady (CRNR rusofilská), podporoval její snahu o uskutečnění práva na autonomii Podkarpatské Rusi, avšak se zachováním integrity a suverenity ČSR.

Po jmenování první autonomní vlády Podkarpatské Rusi A. Bródyho byl tajemníkem ministra Š. Fencika, avšak jeho promaďarské sympatie nesdílel. Rozpad ČSR a obsazení Podkarpatské Rusi Maďarskem bylo pro I. Kováče osobní tragedií a ztrátou iluzí o jeho bývalých rusofilských patronech, z nichž se vyklubali maďarští patrioti. Maďarskými úřady byl kvalifikován jako politicky nespolehlivý a dán pod policejní dohled. Po přepadení SSSR Německem a vyhlášení války Maďarskem byl internován a poslán do tzv. pracovního tábora. Zkáza 1. a 2. maďarské armády ve Stalingradské bitvě donutila maďarskou vládu vyhlásit v zemi totální mobilizaci, během níž byly do armády mobilizovány i politicky nespolehlivé osoby. Na jaře 1943 narukoval i  I. Kováč a byl poslán na východní frontu. V roce 1944 za ústupu maďarských jednotek z Ukrajiny organizoval dezerci vojáků rusínského původu, byl prozrazen a hrozil mu trest smrti. Život mu zachránil rychlý průnik sovětských vojsk na území Maďarska po vystoupení Rumunska ze spojeneckého svazku s Německem, zmatek ve vyšších maďarských politických a vojenských kruzích a následné zhroucení maďarské armády.

Od září 1944 působil I. Kováč jako tlumočník ve štábu 2. Ukrajinské fronty pod velením maršála R. J. Malinovského. Válečná anabáze I. Kováče skončila ve Vídni. V květnu 1945 by! jmenován dočasnou maďarskou vládou se souhlasem Spojenecké kontrolní komise na území Madárska a jejího předsedy, sovětského maršála K. J. Vorošilova zplnomocněncem maďarského Červeného Kříže pro repatriaci maďarských občanů z němeclcých koncentračních táborů, se sídlem v Praze. Po splnění tohoto úkolu zažádal o obnovení čs. občanství a přistoupil k oživování rusinských studentských svépomocných spolků v Praze. Založil studentské noviny Zvězda a časopis Kostjor, nadaci pro pomoc rusínským nemajetným studentům (Fond stipendij dlja karpatoruských studěntov), zúčastnil se vydání encyklopedického almanachu Prjaševščina.

Tentokrát byla jeho sféra působení omezena malým počtem rusinských studentů přicházejících do Prahy jen z východního Slovenska. Podkarpatská Rus už byla v pevném sevření Moskvy, takže rusínští studenti se odtud do Čech dostat už nemohli. Dokonce i ti ze starších ročnílců, kteří chtěli dokončit studium na českých vysokých školách přerušené válkou, museli tajit svůj původ. Na základě Benešova dekretu č. 60/1945 o zbavení podkarpatských Rusínů čs. občanství byli vyhledávání českou policií a předávaní sovětským orgánům jako sovětští občané, i když de iure jimi ještě nebyli (dohoda o předání Podkarpatské Rusi SSSR vstoupila v platnost 1.1.1946). V říjnu 1948 byl I. Kováč zatčen StB a obviněn z účasti ve fašistickém hnutí na Podkarpatské Rusi ve 30. letech pod vedením Š. Fencika.

Později se prokázalo, že zatčení bylo provedeno na pokyn sovětské tajné služby. Začátkem roku 1949 StB byl předán sovětským agentům MGB (předchůdce KGB). Tajně, přes Vídeň a Budapešť byl odvlečen do SSSR. V Moskvě byl čs. občan I. Kováč odsouzen nechvalně známým Zvláštním poradním sborem (Trojka) MGB k lO rokům odnětí svobody. V Gulagu strávil 7 let, jeho spoluvězněm byl ruský spisovatel, disident Alexandr Solženicyn a maďarský spisovael János Rózsás. Příbuzný I. Kováče propašoval přes hranice na Šumavě v batohu jeho tříletého syna do Německa, a posléze s ním emigroval do USA. Synu I. Kováče totiž hrozilo rovněž odvlečení do SSSR a umístění v sovětském dětském domově. Nyní je to úspěšný americký herec, režisér, ředitel divadla v Berkeley Georg Kovach. Během jednání prezidentů USA a SSSR Reagana a Gorbačova v roce 1988 byl členem americké delegace a po 40 letech měl možnost se setkat s otcem.

10.9.1956 se začátkem Chruščovových reforem bylo obvinění proti I. Kováčovi Vojenským kolegiem Nejvyššího soudu SSSR zrušeno, bylo mu uznáno jeho čs. občanství a povolen odjezd do ČSR. V Praze na hlavním nádraží však čekalo I. Kováče nemilé překvapení, zatčení agenty StB a další rok ve vězení na Pankráci, taková „socialistická karanténa". Po roce byl bez vysvětlení propuštěn a usadil se v Košicích. Učil ruský jazyk na univerzitě R J. Šafaříka, organizoval každoroční Puškinovy festivaly ruské poezie, 25 let stál v čele místního Ruského klubu. V 60. letech ostře polemizoval s prešovskými ukrajinizátory Rusínů. Napsal zajímavé vzpomínky (O dnjach bylych) jenže v komunistickém Československu nemohly být publikované. Prostřednictvím příbuzných byly propašovány do USA a uloženy v Solženicynově Všeruské memoárové knihovně ve Vermontu.

prof. Ivan Pop

Foto:
Ivan Kovač a jeho druhá manželka Cecilia Kleinová