Kozáci jsou spjati se zrodem Ukrajiny, hlásí se k nim i její dnešní obránci

Legendární a osobitou částí ukrajinské historie jsou kozáci. Na Ukrajině je jejich odkaz všudypřítomný, učí se o nich děti ve škole, točí se o nich i pohádky a kreslené filmy. Ke kozákům se hlásí i dnešní vojáci, kteří bojují proti Rusům. Jedno z hlavních kozáckých center bylo v Záporoží, jež je zejména v posledních dnech pod stálou ruskou palbou.
Pro Ukrajince neznamenají záporožští kozáci jen kus historie, doba kozáctva je pro ně i dobou, kdy se podle nich zrodily kořeny ukrajinské identity a formovaly se jejich samotné ukrajinské dějiny.

S kozáky přišla myšlenka spravedlnosti, bratrství, cti a svobody. Rozhodně můžeme říci, že bez kozáckého fenoménu ukrajinské historie by dnešní Ukrajinci nebyli sami sebou. Stejně tak platí, že bez pochopení historie kozáků nepochopíte Ukrajince.

Nejvýznamnějším svátkem našich obránců a celé mužské populace naší země je takzvaná Přímluva. Slaví se 14. října. Toto je den obránců Ukrajiny a den kozáků. V tento den Ukrajinci děkují svým obráncům, přejí jim kozácké zdraví a vzpomínají na všechny, kteří položili své životy za svou zem.

Samotné slovo kozák pochází z turkického „kazak“, což znamená svobodný člověk, dobrodruh. První kozáci se objevili na začátku 15. století, největšího počtu pak dosáhli v 16. století, kdy se ke kozákům přidávala řada rolníků, nevolníků, kteří utekli od svých feudálních pánů, v té době je začali doplňovat i lidé z řad zbídačené šlechty, kněží rozčarovaní z církevního systému a vojáci, kteří se chtěli zúčastnit vojenských tažení.

Území kozáků se rozkládalo přibližně od řeky Don na východě k řece Dněstr na západě. Tyto oblasti se kvůli častým útokům Tatarů nazývaly „Divoká pole“. Většina tamní populace byla do 15. století vyhlazena, takže v určitém okamžiku šlo jen o opuštěné území. Prázdnou step. A právě tam se začala kozácká společenství formovat.

Kolébkou záporožských kozáků a jejich centrem je město Záporoží na východě Ukrajiny. Záporoží znamená, že sídlo „leží za peřejemi řeky Dněpru“. Právě ve stepní části, za peřejemi Dněpru, se zformovali kozáci. Zde vznikl svaz svobodných lidí, kteří se věnovali pastevectví, rybolovu a sběru medu divokých včel.

Dnes jsou na Ukrajině vytvořeny oddíly teritoriální obrany – jde o vojenské formace, které pomáhají chránit danou oblast. Většinu Záporožské územní obrany tvoří muži, potomci kozáků, pokračující v jejich tradicích. Dokonce i kopírují vzhled kozáků a nosí účesy té doby, charakteristické pro kozáky, nazývané čub.

Kozáci sázeli na demokratická rozhodnutí
Na řece Dněpru se nachází ostrov Chortycja, kde jsou dodnes pozůstatky pevnosti zvané Záporožská Sič. Byla to skutečná pevnost na vodě. Slovo sič odkazuje na zašpičatělé kůly ochranné palisády, hradeb, které kozáckou pevnost obklopovaly.

Sič představovala určitou formu demokracie. Nejvyšším řídícím orgánem kozáků byla Rada – šlo o svaz, který zahrnoval všechny kozáky. Toto shromáždění volilo atamana a dělalo základní rozhodnutí siče. V případě rozhodnutí o vojenském tažení si Rada vybrala kozáka, který by tažení vedl. Říkalo se mu hejtman.

Kozáckých sičí bylo postupně celkem devět – Chortycká, Tomakivská, Mykytynská, Čortomlycká, Kamjanská, Oleškivská, Nová a Zadunajská. Vždy, když byla zničená jedna, kozáci se přemístili jinam a vybudovali sič novou. Poslední sič byla zničená ruskými vojsky v roce 1775.

Kozáci byli svobodným společenstvím, kde principy vládnutí byly založeny na demokracii a rovnosti, připojit se k nim mohl kdokoli, důležité bylo dodržovat čtyři zásady:

1. Buďte svobodní a nezávislí
2. Mluvte ukrajinsky
3. Vyznávejte pravoslavnou víru
4. Absolvujte vojenský výcvik

Počet kozáků neustále rostl, a pokud jich na počátku 15. století bylo kolem deseti tisíc, tak v době hejtmana záporožského vojska Bohdana Chmelnického, který žil do roku 1657, jich bylo již na 300 tisíc.

Jako první se naučili využívat zákopy
Historici tvrdí, že kozáci byli prvními vojáky, kteří začali využívat zákopy, protože většinu času bojovali ve stepi, kde se není kde skrýt. Kozáci také používali taktiku tří řad – první řada střílela, druhá podávala zbraně a třetí nabíjela. V taženích však kozáci používali také třeba nevšední manévr zvaný gerz. Podstatou této techniky bylo, že někteří se před bitvou suverénně vydali k pozicím nepřítele, kde se mu ve snaze jej demoralizovat posmívali. Mnoho jich takto zemřelo. Ti, co přežili a vrátili se, byli považováni za statečné a hrdinné válečníky.

Největší sílu měli kozáci na přelomu 16. a 17. století. Kromě ochrany svého území se vydávali i na tažení do Osmanské říše na druhou stranu Černého moře, k čemuž vytvořili celé flotily speciálních lodí zvaných čajka – byly to dlouhé, silné a mělké čluny, z nichž každý mohl pojmout až 100 lidí.

Kozácká armáda se nazývala kiš. Rozdělená byla na menší jednotky, zvané kuriň. Celé území, které kozáci obývali, se dělilo na samostatné regiony – „palanky“, v čele s „palankovským plukovníkem“.

Počet obyvatel těchto zemí nebyl konstantní a závisel jak na vojenských úspěších, tak na počtu nově příchozích kozáků. Řídícím orgánem byla kozácká rada. Scházela se třikrát ročně – 1. ledna, 14. října a druhý den po Velikonocích.

Atamana volili jednou ročně
Rada volila svého atamana, schvalovala plán výprav a řešila otázky mezinárodních vztahů. Signálem pro shromáždění Rady byl výstřel z děla v siči. Když obyvatelé slyšeli zvuk, okamžitě se shromáždili na náměstí. Jednou ročně se na schůzích Rady probíralo rozdělování pozemků. Všechny jejich názvy byly napsány na papír, složené do klobouku, odkud je ataman vytahoval a rozděloval svým věrným.

Atamana volil kozáci také jednou ročně. Pokud s ním byli nespokojení, nabídli nového – udělali to s křikem a vykřikováním jeho jména. Když s ním celá oblast souhlasila, předali mu palcát – symbol moci. Po svém jmenování náčelníkem přísahal věrnost kozákům a staří a moudří kozáci k němu přistoupili a namazali ho blátem nebo pískem, aby nezapomněl na svůj původ a nepovyšoval se nad ostatní.

Zrádce, nebo velikán? Válka křísí spor o kozáckého hetmana s českými kořeny

Jedním z legendárních kozáků byl Dmytro „Bajda“ Višněveckij. Nyní je jeho jméno zahaleno tajemstvími a legendami, ale je známo, že byl prvním, kdo sjednotil mnoho kozáckých oddílů a založil první velkou sič na ostrově Chortycja. Višněveckij zahájil i první úspěšná vojenská tažení po celém jihu Ukrajiny, ohrožoval také Krymský chanát, který se nacházel na dnešním Krymu. Vydal se rovněž na tažení na území dnešního Moldavska.

Na setkání s carem jej otrávili
V 16. století uzavřel Višněveckij spojenectví s ruským carem Ivanem Hrozným, ale na setkání byl otráven, načež vážně onemocněl. Při dalším tažení do Moldavska byl obklíčen a předán tureckému sultánovi, který ho podle legendy nechal pověsit za žebra na hák na zeď svého hradu. O Višněveckém bylo napsáno mnoho knih a jsou po něm pojmenovány ulice v mnoha městech Ukrajiny.

Politická historie kozáků je spojená s neustálým balancováním na vojensko-diplomatickém poli mezi Osmanskou říší, Polsko-litevskou unií a carským Ruskem. Proslavili se v livonských, polsko-moskevských, chotynských válkách. Známí jsou i díky kozáckému povstání hejtmana Bohdana Chmelnického, jehož podoba je také na ukrajinských bankovkách. V roce 1656 se kozáci dostali pod protektorát moskevského cara. Z područí Rusů se chtěli vymanit, ale následující desetiletí spěla spíše k jejich zániku. V roce 1775 byla Záporožská Sič zničen.

Vzpomínka na kozáky je na Ukrajině živá dodnes. Jen v Záporoží je registrovaných více než 50 organizací, které pokračují v tradicích kozáků. Jsou zde i tvůrčí kluby, jezdecké školy a kroužky tradičních bojových umění.

Na ostrově Chortycja, kde jsou pozůstatky někdejší Záporožské Siče, vzniklo muzeum, které ukazuje vše o životě kozáků, a kdo si přeje, může se dotknout této části historie Ukrajiny.

Od roku 2014, kdy se separatisté snaží část ukrajinského území připojit k Rusku, obyvatelé Záporožské oblasti, pokračovatelé kozáckých tradic, bojují na frontě proti ruským nájezdníkům. Stejně jako dříve chrání svou zemi, bojují za svou nezávislost a za budoucí generace.

Ukrajinští kozáci také bojovali především za nezávislost – to byla jejich hlavní priorita a touha. Bojovali za ni, zemřeli, nevzdali se a… zvítězili.

Autor: Anna Rybak

zdroj: 
https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/kozaci-ukrajina-denik-ukrajinky.A221013_155354_ostrava-zpravy_pjen

foto:
Nejslavnější ztvárnění záporožských kozáků má na svědomí ruský malíř Ilja Repin. Jeho slavný obraz se jmenuje Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi.