Liturgia na Václavskom námestí

V sobotu 7. júna 2008 sa pri príležitosti 160. výročia Slovanského zjazdu konala na Václavskom námestí pri soche sv. Václava archijerejská liturgia, ktorú slúžil arcibiskup Kryštof, metropolita pravoslávnej cirkvi českých zemí a Slovenska. Záštitu nad slávnosťou prevzal Pavel Bém, primátor Prahy.

Slovanský zjazd sa konal v Prahe od 2. do 12. júna 1848, predsedal mu František Palacký. Iniciátormi zjazdu boli Slovania z Uhorska. Do Prahy sa zišli zástupcovia všetkých slovanských národov. Jeho hlavným cieľom bolo zjednotenie Slovanov žijúcich v rakúsko-uhorskej monarchii, ako protiváha nemeckej rozpínavosti. Zjazd sa konal v sále na Žofíne. V jeho priebehu dochádzala k ostrým názorovým stretom medzi stúpencami a odporcami monarchie.

12. júna 1848 sa na Václavskom námestí, vtedy Koňský trh, konala slávnostná bohoslužba celého národa, pretože vtedy v Praze nebol jediný chrám, kde by sa mohla pobožnosť uskutočniť. Pravoslavnú liturgiu odslúžil srbský kňaz Pavol Stomatiovič.
Zišlo sa tu niekoľko tisíc občanov. Obrad mal ľuďom dodať sebadôveru, upokojiť ich a manifestovať jednotu. Po skončení bohoslužby sa ľudia rozchádzali v niekoľkých prúdoch. Jeden z nich bol napadnutý cisárskym vojskom a na dlažbe zostali ležať prví mŕtvi. V krátkom čase začali „rásť“ barikády po celom meste, predovšetkým centrum mesta sa premenilo na improvizované pevnosti. Začalo ozbrojené povstanie, ktoré bolo tvrdo potlačené.

Na konci bohoslužby vystúpili s príhovormi zúčastnení zástupcovia slovanských národov v rodných jazykoch.

-jl-


P O S E L S T V Í
k 160. výročí pravoslavných bohoslužeb konaných na Koňském trhu (dnešní Václavské náměstí) u příležitosti Slovanského sjezdu v červnu roku 1848

Milé sestry, bratří, přátelé,
sešli jsme se, abychom si připomněli 160. výročí bohoslužeb konaných našimi pravoslavnými předky na dnešním Václavském náměstí v rámci prvého slovanského sjezdu. Delegáti tohoto sjezdu měli na programu bohoslužby římskokatolické i řeckokatolické, pro které nalezli důstojné místo v chrámech v centru města. Pravoslavní tehdy neměli v Praze ani jeden chrám, a proto se rozhodli, že se budou modlit u sochy svatého knížete Václava, patrona České země, mučedníka uctívaného mezi všemi Slovany.

Na Václavském náměstí se nekonají často veřejně modlitby. Přesto se tam konaly vždy při velkých společenských událostech a změnách. Naposledy to bylo v roce 1989, když se otevírala cesta k současnému uspořádání společnosti. Ucelenou bohoslužbu však Václavské náměstí zažilo jen jednou, ještě jako Koňský trh, a to právě před 160 lety. Pravoslavní Slované – Češi, Rusíni, Rusové, Slováci, Srbové, Ukrajinci a další národy a jejich přátelé se modlili za mír celého světa, za spravedlnost a pro člověka důstojný společenský řád.

My dnes na jejich modlitby navazujeme a modlíme se rovněž v jazyce staroslověnském za mír, spravedlnost a navíc za zachování křesťanské identity na evropském kontinentu.

V současné době není jednoduché zachovat v Evropě křesťanskou tvář. Podobně nelehké bylo zachovat v Českých zemích, na Slovensku a v dalších slovanských částech rakousko-uherského impéria původní křesťanství, přinesené z východu Evropy svatými věrozvěsty Cyrilem a Metodějem.

Cyrilometodějský duchovní odkaz nedokázala zničit ani násilná latinizace. Tvořil součást duchovní a kulturní identity, a proto stále žil v národním povědomí našich předků.

Významnými svědky této historické skutečnosti jsou sv. Prokop Sázavský v 11. století, sv. mistr Jan Hus v 15. století a nacisty ve 20. století popravený pravoslavný novomučedník sv. biskup Gorazd.

Před 160 lety otřásl Evropou rok 1848, který umožnil Slovanům žíjícím na území Rakousko-Uherska i mimo ně uspořádat sjezd, jehož místem konání byla Praha.

Je nám ctí, že právě naše hlavní město hostilo delegáty tohoto sněmu. Účastníkům sjezdu nešlo pouze o získání politických práv po staletí upíraných Slovanům. Snažili se vyjádřit základní biblickou myšlenku, spočívající v tom, že před tváří Boží není nikdo z lidí větší a menší, významný, méně významný nebo vůbec bezvýznamný, nadřazený či podřízený jen na základě národní příslušnosti. V naší současné době jsou tyto myšlenky zakotveny v Listině lidských práv a svobod. Přesto nás stále trápí démonická xenofobie a nepřátelství vůči cizincům.

Do klidného a rozvážného jednání Slovanského sjezdu tehdy vstoupila Windischgrätzova vojska, která obsadila a posléze dělostřelecky bombardovala Prahu. Tehdejší historik a politik František Palacký hovoří o sjezdu jako o mezníku slovanského obrození, kdy se poprvé v dějinách Slované sjeli, „…aby před Bohem i před světem vyřkli, co chtějí a jakými zásadami se v jednání o tom budou řídit“.

Připomeňme si, že současní historikové (například profesor brněnské univerzity Josef Macůrek) dokazují, že tento sjezd má nezastupitelné místo v evropských dějinách.

Delegáty sněmu zejména spojovala společná křesťanská víra. Proto se uskutečnila také pravoslavná bohoslužba na dnešním Václavském náměstí, jejíž 160. výročí dnes vzpomínáme. Tehdy se jí zúčastnilo podle tiskových zpráv nesčíslné množství lidí, kteří s dojetím poslouchali staroslověnské modlitby a zpěvy tak, jak je stejným způsobem zpívali před tisíci lety naši předkové.

S úctou na ně vzpomínáme a Hospodinu Bohu děkujeme za to, že dnes máme v Praze již několik chrámů propůjčených ke konání pravoslavných liturgií a že se Magistrát hlavního města Prahy rozhodl poskytnout nám pozemek ke stavbě vlastního pravoslavného chrámu s duchovním komunitním centrem na rozhraní vážených pražských čtvrtí Vinohrad, Strašnic a Vršovic.

Kéž nám milující Bůh, náš lidumilný Hospodin požehná, aby dnešní bohoslužba jako duchovní ozvěna rozezněla naše srdce a stala se pro nás novou zkušeností hloubky a krásy naší pravoslavné víry.

Praha 7. června 2008

Kryštof
arcibiskup pražský
metropolita českých zemí a Slovenska