Mamо, nauč mene azbuku (Rusyn dostav lekciu na azijskym Kavkazi)

 
            Pered rokom, ci dvoma rokami byla na storinkach InfoRusyna diskusija o tim, ci pisati tot rusyňskyj časopis – oficiaľnyj to časopis Rusyňskoj obrody Sloveňska azbukov abo latinikov, rusyňsky abo sloveňsky. Holovna argumentacija pro latiniku i slovenčinu byv argument, že už 20 rokiv na vekšini sloveňskych škol na Sloveňsku sja ne učit azbuka i proto nova generacija Rusyniv svoju rodnu kyrilomefodijsku azbuku ne poznat.
            Naščasťa prevladla argumentacija pro azbuku, i v sučasnosti InfoRusyn vychodiť azbukov i po rusyňsky. Je potribne sobi uvedomiti, že jak chočeme zachovati svoju kyrilomefodijsku identitu, bude tomu tak lem vtodi, jak nadale budeme užyvati azbuku (kyriliku). Musime azbuku aktivno chosnuvati i tak dati priležitosť molodšyj generaciji ju praktizovati a ochotu – učiti sja ju. Jak rusyňsky časopisy na Sloveňsku perestanuť pisati azbukov i buduť chosnovati latiniku, tak potim prošto sja azbuku buduť dity učiti v školach? Vytvorit sa zamotanyj kruh – kotryj povede k zaniku Rusyniv jak naroda.
            Choču sja z vami podiliti z pribehom, kotryj sja stav nedavno na vychodnim Sloveňsku. V jednij rusyňskyj rodini, mama byla učiteľkov ukrajinčiny a nimčiny na osnovnij školi. To značit, že perfektno ovladala azbuku. Jeden z jej syniv - jak chodiv na osnovnu školu, nevybrav sobi nijakyj azbukovyj jazykovyj predmet, ale radšy sobi vybrav nimčinu i angličtinu... Mama jomu dohvarjala:
― Taž tvoja mama je učiteľkov ukrajinčiny a ty ne budeš znati ani čitati a ani pisati azbukov?
            Syn jij odpoviv:
― Našto mi bude ukrajinčina ci ruština (v tim časi sja išči na danij školi nevyučovala rusynčina), kiď ju nikde ne použyju...! Radši sja budu učiti nimecky i anglicky...
― Oj synu, moj synu, čekaj lem, čekaj... šak uvidiš, že azbuku ti bude treba... i budeš sja jej chotiti učiti...
            Chlopec vyrosnuv v muža. Znav plynulo bisiduvati nimecky i anglicky... Azbuku sja však ne naučiv... Zakončiv uspišno vysoku školu... Začav cestovati po sviti, tak jak je to dnes u molodych moderne – ne z cestovnyma agenturami, ale lacnijše i dobrodružnijše: lem tak, na vlastnu pjasť z ruksakom na chribti, perespavajučy po benzinpumpach, ci v zahorodach pohostinnych ľudej... Barz sja mu zaľubilo zpoznavati Blizkyj vychod i Kavkaz... Proto každyj rik v časi svojij dovolenky: ruksak na chribet, mobil do ruky i davaj ho na vychod: Syria, Jordansko, Palestina, Izrajiľ, Iran... V jednim roku pišov i do Armenska i Gruzinska... V totych krajinach sja užyvat vlastne pismo, bo to samostatni vostočni kultury... Jak v byvšych krajinach Sovjetskoho sojuzu všytky ľude tam bisidujut i po rusky a na obchodach vysjať dvojjazyčni: armensko-rusky abo gruzinsko-rusky tabuli. To značit napisani armenskyma abo gruzinskyma pro evropana totaľno nezrozulimi «hakami-bakami» i «v cilkom povidomij» azbuky po rusky.

 

o. Josafat Vladimir Timkovic, OSBM