Na temu: Rusîňskyj jazyk v našim cer'kovňim žyvoťi

Dialog z o. Franťiškom Krajňakom odvysylanyj v Radiju Regina (22.9.2016)

Redaktor: Jakyj je rusîňskyj narod dnes'? Jak ho vîdîte, jaky suť joho najvekšy starostî i radostî? Rosneme abo umerame?

 

o. Franťišek Krajňak: Ja to povim prosto i kurto: Rusîny suť jak inšy narody. To značiť ľude 21.storoča, zo svojima radosťamî i starosťamî. A ci rosneme abo umerame? Odpoviď lehka. Možeme rostî. Bo podľa spîsovaňa ľudej sja ku rusîňskij narodnostî na Sloveňsku holosîť kolo 35000 ľudej, no ku rusîňskomu materîňskomu jazyku až vyše 55.000 ľudej. A to je robota pro všytky rusîňsky organizaciji i pro všytkych nas: Peresvidčitî 20.000 Rusîňiv, že i narodnosť majuť rusîňsku, ne lem materîňskyj jazyk.

 

Redaktor: Molody ľude kolo 20-30 rokiv, ne bylî barz vedeny ku tomu, žeby bisidovalî po rusîňsky, holovňi v mistach, hoc' bylî z rusîňskych rodîn. De sja stala chyba? Čom to tak bylo? Toty ľude teper' buduť matî abo už majuť vlastny ďitî, ľude v ťim viku odchodžajuť do zahraňiča. Najduť v sobi rusîňske koriňa po babki, ďidovî, abo sja už prosto asimilovalî a tody i jich ďitî buduť Slovaky?

o. Franťišek Krajňak: Mnoho oprosiv v jedňim rečiňu. A odpoviď ne je prosta anî na jeden. Sprobuju na to odpovistî. Chyba, že ďitî Rusîňiv ne znajuť po rusîňsky, je v peršim rjaďi v rodîčach, že jich to ne naučilî. Treba sja ale takoj prosîtî čom jich ne naučilî? Odpoviď može bytî i taka, že: Stratîlî narodne usvidomľiňa a ne choťať bytî Rusînamî. Abo majuť narodnostnyj kompleks a haňbľať sa za svoje rusîňske pochodžiňa, čujuť sja meňejcinnyma. Abo ne vîďať potrebu znatî i jazyk svojich predkiv. No takoj za tym sja znova musîme prosîtî : Čom? A tu by s'me mohlî hovorîtî o mnohych prîčinach, naprîklad, že rusîňska narodnost byla v roku 1950 zakazana, že vyše 200 rusîňskych škol bylo pretransformovanych na inšyj jazyk, že sja zastavîv proces rozvîvaňa rusîňskoj identity a že 50 rokiv bylî Rusîny vymazany z mapy Evropy.

 

Redaktor: Robîlî s'te z molodežov tabory v Kalînovî, skauting, jaky bylî rusîňsky molody v 90. rokach a jaky suť dnes'?

o. Franťišek Krajňak: Molodež je vse taka, jak jej vychovavame. Moderna doba vyžaduje modernyj sposob. No jadro musîť bytî vse toto same : Je to ľubov ku svojomu, horďisť na svoje, ci už s'me oblečeny v krojach, ci v oblekach. Što sja tykať narodnoho prosviščovaňa molodoj generaciji, dumam sobi, že je nedostatočna. Ne zato, že by sja malo robîlo, no zato, že toto ďilo potrebuje školsky i cer'kovny štruktury. A to chybať. Dvi rusîňsky školy nam molodež ne zachraňať, a što sja tykať Cer'kvî, v mistach, de je najvekša migracija Rusiňiv: Snîna, Humenne, Svidnîk, Barďijiv, Stara Ľubovňa, Prjašiv, Košici , Braťislava, ne mame ani jednu rusîňsku farnosť – parochiju. Kiď sja narodîť v rusîňskij rodîňi ďitîna, ne mať jej chto po rusîňsky pokrestîtî, kiď sja ženîť Rusîn, ne mať ho chto po rusîňsky povinčatî, kiď umre Rusîn, ne mať ho chto po rusîňsky pochovatî. 

 

Redaktor: Od peršich pereklaďiv Jevanheliji je to už 17 rokiv, a od Jevanhelija od Joana už 13 rokiv. Jak tot čas hodnotîte? Sklamanyj z toho ci radostnyj? Jak sja teper' chosnujuť v cer'kvî abo i midži ľuďmî?

o. Franťišek Krajňak: Tam de je rusîňskyj svjaščenîk, tam sja pereklady bez problemiv chosnujuť, tam de ne je, ľude plačuť. Poky sja tot problem v našij Cer'kvî ne vyrišyť, ne možeme bytî radostny. Narod ale je naklonenyj rusîňskomu liturgičnomu jazyku. Tetrajevanheliji sja rozobralo vyše 1500 kusiv. 

 

Redaktor: Robîlî s'te pereklady do rusîňskoho jazyka - Trebnîka, molîtv, i inšy, oplatîť sja to kiď mame cer'kovnoslovjaňskyj jazyk?

o. Franťišek Krajňak: Musîme prîznatî, že cer'kovnoslavjaňskyj jazyk je skoro pro nas všytkych už malo zrozumilyj. Možeme paru slov pojasnîtî ľuďam i naučitî jich, no na pastoračne i misijne ďilo to už ne stačiť. Naš materîňskyj jazyk je rusîňskyj ňi cer'koslavjaňskyj. Kiď ne zavedeme do cer'kovnoho žyvota rusîňskyj liturgičnyj jazyk, nahorodîť ho sloveňskyj. Nežyčlîvci to znajuť barz dobri, a robľať všytko, žeby sja to Rusînam ne podarîlo.

 

Redaktor: Ne možu sja ne oprosîtî. Mame blahoslovlenych jepiskopiv Gojďiča i Hopka. No, naprîklad v Talijaňsku čutî, že sja moľať ku svojomu patrovî Pijovi, my ale, jak by totych blahoslovenych anî ne malî. Zabylî s'me na nîch? Čom? Može ňi, može sja myľu v oprosi.

o. Franťišek Krajňak: Vladyka Gojďič i Hopko bylî Rusînamî a terpîlî i pro viru, i pro narodnosť. Jich terpîňa pro viru sja proslavľať, no jich terpiňa za narod sja zamovčuje. Jich povna identita je ale jedno i druhe. Nevirju, že suť spokijny tam v nebi, kiď polovînu jich tvarî dachto tu na zemľi začorňuje. Naprîklad v Hrabskim i v Ruskich Pekľanach je na jich svjato liturgija lem po sloveňsky. Anî slovo po rusîňsky. A suť to rusîňsky svjaty. Ku vladykovî Gojďičovî mame krasnyj Akafist, ku Hopkovî Moleben. Znova ale pidkresľuju: Rusîny majuť pravo na svij liturgičnyj jazyk tak samo jak i ostatňi narody. Slovaky majuť bohoslužiňa po sloveňsky, česy po česky, ukrajinci po ukrajiňsky, maďari po maďarsky. Čom rusîny ne smijuť matî po rusîňsky?

 

Redaktor: Obščestvo svjatoho Joana Krestîteľa bylo osnovane za jepiskopa Gagancja. V monarchiji bylo utîskovane, a musîlo tverdo zastavatî za rusîňskyj jazyk i narodnu identitu. Jake je zadaňa voskresnutoho Obščestva v 21. storoču?

o. Franťišek Krajňak: Odpovim jednym rečiňom: Prijoritnyj ciľ Obščestva v 21. storoču je oficijalne uznaňa rusîňskoho liturgičnoho jazyka cer'kovnov ver'chnosťov. 

 

Redaktor: Što to prînese?

o. Franťišek Krajňak: Naprîklad to, že v bohoslovskim seminariv Prjašovi sja bohoslovi buduť učitî bohoslužiňa ne lem po cer'koslavjaňsky i sloveňsky, no i po rusîňsky. Naprîklad Rusîňskyj malyj trebnîk je schvalenyj Vostočnov kongregacijov v Rîmi. Avtomatično by sja obrjady jak Kreščiňa, Miropomazaňa ci Vinčanka malî učitî bohoslovy v seminari i po rusîňsky. A kiď prîjduť na rusîňske selo, bez problemiv pokresťať ci povinčajuť molodych po rusîňsky. 

 

Redaktor: S'te svjaščenîk v okresi Stara Ľubovňa, ľude tam suť veselšy, my od Midžilaborec' i Svidnîka s'me vece važňišy i smutňišy. Čom je to tak?

o. Franťišek Krajňak: Bo Rusîny okolo Staroj Ľubovňi ľubľať vece spivatî i tancjovatî. A v molodych rodînach išči vîdno i 4-5 ďitej.

 

Redaktor: Što je kostrou našoho narodu, dušou što ho trîmle, a o što by s'me ne malî prîjtî?

o. Franťišek Krajňak: Isto to ne suť spivy i tanci. To je lem peršyj stupeň identity. Rusîny spivalî i tancjovalî i za Ďžingischana, poťim i za turec'koho sultana, za maďariv, za ňimciv, za čechiv, za ukrajinciv. Kostra to ne je jedna kisť, to je mnoho kostej. Jedna kisť, to je materîňskyj jazyk – dijalekt, druha - literaturnyj jazyk, treťa - rusîňska škola, četverta - rusîňska cer'kov a poťim i ostatňi kostî - tradiciji. No dušov naroda musîť bytî narodnosť. Posmoťte na takych Goraľiv jak dopalî. Jich jazyk je jednym z poľskych dijalekťiv. No onî sja pri spîsovaňu ľudej holosjať ku sloveňskij narodnostî, materîňskyj jazyk sobi pîšuť sloveňskyj, školu v seľi majuť sloveňsku, v kosteľi liturgiju po sloveňsky. Na svojim festivaľi, kotryj majuť skoro na kažďim seľi, ale spivať po goraľsky a tancujuť v goraľskych krojach. No to už ne je identita, to je už lem tradicija. Toho sja chraňme, Rusîňi, a prî spîsovaňu ľudej sobi pîšme rusîňskyj materîňskyj jazyk, rusîňsku narodnosť, bojujme za rusîňsky školy, za rusîňskyj liturgičnyj jazyk. Kiď toto nabudeme, možeme radostno spivatî i tancjovatî.

 

Redaktor: V čim je najvekšyj problem Rusîňiv na Sloveňsku?

o. Franťišek Krajňak: Je jich isto vece. Ja najvekšyj problem vîdžu v ťim, že Rusîny ne majuť centralnu štrukturu. Naprîklad v Maďarsku majuť samospravu a jednoho poslancja v parlamenťi. Tot jich zastupuje a žadať pro nîch što potrebujuť. Tak samo i v cer'kovňim žyvoťi by mav pro nîch bytî zrjadženyj cholem vikarijat.

 

Redaktor: Vy s'te napîsali knîžku Danîjil v jami leviv, oprobujte pro sluchačiv povistî, kolî s'te sja čuv najvece jak tot Danîjil?

o. Franťišek Krajňak: To sja čuju vse i z rusîňskyma grekokatolîkamî. Bo vse s'me jak by v ťij jami leviv, vystavleny nebespečenstvu narodnoj smertî. Lem toty panove, tam hori, nad jamov, što smotrjať dolov, ci išči žyjeme, sja mîňajuť. Raz jedny, raz druhy. Jedno nebespečenstvo pomînulo z totalitov, druhe nastupîlo z demokracijov. Až kiď budeme vîďitî kolo sebe rusîňsky školy, po mistach rusîňsky parochiji - farnostî, pastoračny centra, jepîskopa pro Rusîňiv, až poťim budeme moči povistî, že už v jami leviv ne s'me. A virju, že by to bylo na dobro ciloj Cer'kvî. 

 

Redaktor: Žyjeme v časach, kolî sja zvyky, tradicii ci jazyky vece mišajuť. Povidženo metaforično : Ziv nas už tot lev inšakoj kultury, abo išči s'me jak tot Danîjil žyvy?

o. Franťišek Krajňak: Isto žyjeme, bo s'me tu i v redakciji a za 25 rokiv slobody sja mnoho dosjahlo. Ale to je už tema i pro inšych.

 

 

ARTOS

Gréckokatolícky farský úrad

067 04 OĽKA

č.t.: 057 / 739 81 47

 

Obščestvo sv. Joana Krestiteľa

Gréckokatolícky farský úrad

067 17 ČABALOVCE 29

č.t.: 057 / 739 33 54

 

http://www.artos.wbl.sk/Obscestvo-sv-Joana-Krestitea.html