Naš literaturnyj rusȋňskyj jazyk v praksi (3)

Slovakizacija staroslavjaňskych bohoslužiň po našych rusȋňskych selach je v cer’kovňim žyvoťi virujučich problem č.1. Argumenty svjaščenȋkiv o nezrozumľiňu staroslavjaňskoho jazyka vyverne malochto. Bo spravdy, jazyku svjatych braťiv už i staršy ľude rozumľať slabo, moloda generacija skoro nȋjak. Ďitȋ mi napr. na religiji ne znajuť povistȋ što značať slovka „mir“, „paki“, „iže“, „pritča“, „najpače“… A tak samo i virnȋky. Choc’ jich mnohym slovam naučime, staroslavjaňskyj jazyk zistavať pro nȋch mertvym.

 

Rišiňa sja našlo už davno. V roku 1985 uzrilȋ svitlo svita Apostoly i Jevanhelija na neďiľi i svjata ciloho roku, o rik pizňiše i Tajny Kreščiňa, Miropomazaňa, Manželstvo, Jelejopomazaňa… v rusȋňskim materȋňskim jazyku.

 

V roku 1995 byv rusȋňskyj jazyk oficialno kodifikovanyj a cer’kovny pereklady upravleny podľa ustanovlenoj normy.

 

Povilȋ by s’me: „A je po problemi!“ No ne stalo sja tak. Problemy ne perestalȋ… Trȋmajuť dodnes’. Bo rusȋňskyj literaturnyj jazyk sja cer’kovna ver’chnosť, jak grekokatolȋc’ka tak i pravoslavna, dodnes’ ne osmilȋla oficialno zarjadȋtȋ midži ostatňi liturgičny jazyky i rivnocinno ho chosnovatȋ z ostatňima jazykamȋ. 

Vyhvarky na neprȋjaťa rusȋňskych pereklaďiv suť rozmajity: nejakostnosť rusȋňskoho jazyka, teologična nejasnosť rusȋňskoj terminologiji, neochota ľudej prȋjimatȋ tot jazyk…

Toto same by s’me ale mohlȋ povistȋ i o cer’kovnych perekladach v inšych jazykach (ukrajiňskyj, sloveňskyj, čes’kyj, maďarskyj, anglȋc’kyj ….)

 

Problem bude inde. Nazvȋjme ho „deržavnyj sindrom“. Narod, kotryj mať svoju vlastnu deržavu, ne mať zo svojim literaturnym jazykom nȋjakyj problem. Pravi naspak! Deržava pidporuje deržavnyj jazyk u všytkych sferach kulturnoho žyvota i žyvota religijnoho. Rusȋny, ale svoju deržavu ne majuť. Každyj majoritnyj narod, midži kotrym Rusȋny žyjuť, mať tendenciju jich asimilovatȋ. I v Cer’kvȋ dakotry prosadžujuť ideju „jaka deržava, takyj jazyk“. Samosobov, v demokratičnych deržavach sja deržavna mic’ do religijnoho žyvota naoko ne mišať, no v tȋchostȋ takyj trend pidporuje. Jak by lem tot narod mav pravo na svij jazyk, kotryj mať svoju deržavu. Tym bludom nacionalizmu je skalȋčena nelem teperišnosť, no i mȋnulosť.

 

Grekokatolȋc’ka i Pravoslavna cer’kov na Sloveňsku na sobi nesuť istoričnu pečať „rusȋňskostȋ“, bo jich „alma mater“ je Mukačevska eparchija, kotra od samoho svoho počatku byla rusȋňska a byla ustanovlena pro dobro Rusȋňiv. Dnes’ sja v novo(i staro)ustanovlenych eparchijach Evropy bez problemiv rozvȋvať liturgičnyj jazyk ukrajiňskyj, sloveňskyj, čes’kyj, maďar’skyj, rumuňskyj… lem ne rusȋňskyj!

 

U tych, kotry stratȋlȋ svoju rusȋňsku identitu, „kompleks istoričnoj rusȋňskostȋ“ pererostať až do atakiv proťiv tych, što identitu utrȋmalȋ a choťať jej i dalše rozvȋvatȋ.

 

o. Franťišek Krajňak

 

Zdroj:  Artos 1/2014

 

ARTOS

Gréckokatolícky farský úrad

067 04 OĽKA

č.t.: 057 / 739 81 47

 

Kontakty:

Obščestvo sv. Joana Krestiteľa

Gréckokatolícky farský úrad

067 17 ČABALOVCE 29

č.t.: 057/739 33 54

 

http://www.artos.wbl.sk/Obscestvo-sv-Joana-Krestitea.html